Po dlouhe dobe jsem se skvele vyspal. Postel sice rozvrzana, ale za celou noc jsem se nezbudil. Vyhandlovali jsme totiz separatni pokoje, coz byl skvely napad!
Dnes me ceka prvni offroad. Vsechnu zatez necham na miste a s lehkou motorkou se vydam do hor. Nez jsem se vypakoval bylo 9 hodin, protoze jsem diky vcerejsimu veseli ani nemel vyprane veci. Pak benzinka a snidane po ceste a uz bylo asi pul desate. Chci prejet Atlas na druhou stranu a pak pretraverzovat 100km po takzvane Desert highway a vratit se po jine ceste zpet. Zhruba me ceka 250km offroad a 100 silnice. To je dost velke sousto na to, ze vyrazim tak pozde. Stan a spacak nemam, ale zalozni plan ano, tak uvidime.
Jak vyjedu z mesta na sotolinu uz vim, ze todle mam nejradsi. Na jihu se prede mnou otevira pustina a za ni hory. Muzu si vybrat nekterou z mnoha vyjetych cesticek a riti se krajinou vpred. Zatacky zvladam smykem a stale si rikam, ze bych se mel krotit! I tak cesta ubiha jak po masle a uz se sapu nahoru po uzkych kamenitych cestickach. Nikde nikdo a tak obacas zastavim a posloucham ticho. Ten zvuk a pach pustych hor me naprosto dostava. Ten pocit nejde popsat, ta krajina nejde vyfotit a ani ten klid nenatocite na kameru.
Kdyz se vyskrabu na vrcholky zjistim, ze tu nekdo pilne pracuje na silnici. Ty smejdi jsou vsude, nastesti letos se tu jeste muzu ritit po vytycene sotoline rychlosti az 120km/h. Kaminky odletaji a do zatacek jen lehce zpomalim. Casto letim rizenym smykem, ale podvozek i tlumic rizeni pomahaji udrzet vse pod kontrolou. Pripadam si jak jezdec dakarske rallye... Adrenalin v krvi a vsyde kolem neuveritelne vyhledy. Todle misto je raj vsech milovniku kamenitych cest a za chvily zmizi v prachu minulosti. :-(
Projizdim vesnici, do ktere ze zapadu uz postavili asfaltku. Nastesti si ji moc neuziju a odbocuji na cesticku klikatici se nejasnym smerem k vrcholkum na jihu. Maly klucina na kole me zdravi a rika, ze mesto Nekob je tim smerem. To je muj cil a tak mu ukazu jen zada v prachu a zmizim v dalce. Cesta se zuzila a pritvrdila. Uz to nejsou jen kaminky a pisek, ale kameny a skaly. Stale to jde, ale vestinu casu stojim ve stupackach a vyrovnavam tim narazy. Kdyz vyjedu na vrchol, v dalce na me mava skupinka s LandRover a nekolika ctyrkolkami. Kempovali tady na tom krasnem miste. Rikaji, ze do Nekobu je to tak 3hodiny opatrne jizdy z kopce pres velke kameny. Myslim si svoje, 2/3 cesty jsem zvlad za hodku a pul a ted pojedu polovinu dvakrat tak dlouho? No, musim jim dat za pravdu! Uz po par metrech skacu ze skal a koukam z velkeho utesu dolu do propasti. Tady muze chybka znamena pekny polet dolu. 
Peclive vybiram cestu mezi kameny a sedla uz se skoro nedotknu. Jedu na jednicku krokem a ztezi hledam trasu, ze ktere by neboleli ruce. Tezko. Nakonec jeste povolim tlumice abych ulevil rukam. Citim, jak sem mi na dlanich tvori mozoly. Na teto strane skal neni ani noha. Nahore jeste sem tam nekdo vykoukl, vcetne stare nastrojene berberky se smutnym pohledem, jak se mi snazila neco prodat, ale tady neni ani zadny pasacek. Na prvniho cloveka narazim az dole. Deda s dvema krasnyma holkama vede stado osliku kamsi podel vyschleho potoka. Davam mu napit a on dekuje. Pak hory ustoupi a ja jsem opet na plani a ritim se velkou rychlosti vpred. Naaadhera!Kdyz dojedu do mesta Nekob, vse je vylidnene. Na benzince jen doplnim benzin a uhanim co nejrychleji po Desert highway do Alnifu vzdaleneho 95km. Rovina, pisek a kameni, slunce. Nic jineho tu necekejte. Provoz je maly a tak to palim 140km/h, at stihnu byt v Alnifu co nejdrive. Budu tam cca ve tri hodiny a tak premyslim jestli jezdit zpet pres hory. Skalnate schody me dost vysilily a tak nakonec radsi postupuju po silnici na sever zpet do Tingheriru.
Doma uz me ceka Sahid. Kecame a nabidnu mu svezeni. Ritim se s nim po silnici do nedaleke soutesky a on jeci jak blazen. :D Je to silenec. Pak jeste to same s jeho krasnou sestrou. Kdyz se vratim, zrovna prijizdi Tom. Kecame a kontrolujeme motorky. On byl na vychode, na zacatku Sahary u Erg Chebbi. Je to pisecna duna, asi 150m vysoka tahnouci se par kilometru. Pry zkusil pojezdit v pisku a museli ho zvedat 3 lidi. :-)
K veceri Nam serviruji tentokrat kuskus. Respektive horu kuskusu pripominajici zminovany Erg a spoustu zeleniny k tomu. Kdyz dojime prijde Abdul a ukazuje mi co prodava. Ma krasne berberske satky a spousty sperku. Rikam, ze taky neco budu kupovat, ale az na ceste domu. Vyciti prilezitost a ja uz sedim pred hromadou cetek. Na dalku to pro me vypada, jak hromada nepotrebnych kramu pro zensky, ale pri blizsim ohledani, jsou to velice krasne, rucne delane sperky s velkym citem pro detail. Navic mi ke kazdemu rekne nejaky pribeh. "Tento naramek jsem vymenil s nekym z Maureatanie, to tady neuvidis. Todle je ruka Fatimy pro stesti. Tyto zas maji znak berberskych kmenu, jeden uznava slunce, hory a reky a druhy jen poust a nic jen poust a slunce." Je to krasne, ale kdo me znat, vybrat si je vzdy problem. Davam na stranu velke veci a ty, co se mi nelibi. Nakonec mam pred sebou asi 20-30 naramku, nahrdelniku a jinych veci. Zeptam se na cenu a uvidim... Abdul se vrati a je neoblomny, rika, ze kdyz se mi to libi, at vezmu proste vse a odmita mi rici cenu z jednu vec. "Dam ti dobrou cenu, jsi muj pritel, ne turista z ulice." Rikam si, ze to zkusim. Ani tolik kramu nechci tahat, ale nejde couvnout nakonec usmlouvam vse z 300 na 120EUR. Ja zacal na 100, takze jsem celkem spokojeny. Smlouvat umim opravdu dobre! Navic jsem rikal, ze kdyz to nechce dat levneji, ze vemu trebs jen pulku, ale to proste nechtel. Takze koncim s polovinou veci, co mel vubec na prodej, v mem batohu. Ulet!
Žádné komentáře:
Okomentovat