Po dlouhe dobe jsem se skvele vyspal. Postel sice rozvrzana, ale za celou noc jsem se nezbudil. Vyhandlovali jsme totiz separatni pokoje, coz byl skvely napad!
Dnes me ceka prvni offroad. Vsechnu zatez necham na miste a s lehkou motorkou se vydam do hor. Nez jsem se vypakoval bylo 9 hodin, protoze jsem diky vcerejsimu veseli ani nemel vyprane veci. Pak benzinka a snidane po ceste a uz bylo asi pul desate. Chci prejet Atlas na druhou stranu a pak pretraverzovat 100km po takzvane Desert highway a vratit se po jine ceste zpet. Zhruba me ceka 250km offroad a 100 silnice. To je dost velke sousto na to, ze vyrazim tak pozde. Stan a spacak nemam, ale zalozni plan ano, tak uvidime.
Jak vyjedu z mesta na sotolinu uz vim, ze todle mam nejradsi. Na jihu se prede mnou otevira pustina a za ni hory. Muzu si vybrat nekterou z mnoha vyjetych cesticek a riti se krajinou vpred. Zatacky zvladam smykem a stale si rikam, ze bych se mel krotit! I tak cesta ubiha jak po masle a uz se sapu nahoru po uzkych kamenitych cestickach. Nikde nikdo a tak obacas zastavim a posloucham ticho. Ten zvuk a pach pustych hor me naprosto dostava. Ten pocit nejde popsat, ta krajina nejde vyfotit a ani ten klid nenatocite na kameru.
Kdyz se vyskrabu na vrcholky zjistim, ze tu nekdo pilne pracuje na silnici. Ty smejdi jsou vsude, nastesti letos se tu jeste muzu ritit po vytycene sotoline rychlosti az 120km/h. Kaminky odletaji a do zatacek jen lehce zpomalim. Casto letim rizenym smykem, ale podvozek i tlumic rizeni pomahaji udrzet vse pod kontrolou. Pripadam si jak jezdec dakarske rallye... Adrenalin v krvi a vsyde kolem neuveritelne vyhledy. Todle misto je raj vsech milovniku kamenitych cest a za chvily zmizi v prachu minulosti. :-(


Kdyz dojedu do mesta Nekob, vse je vylidnene. Na benzince jen doplnim benzin a uhanim co nejrychleji po Desert highway do Alnifu vzdaleneho 95km. Rovina, pisek a kameni, slunce. Nic jineho tu necekejte. Provoz je maly a tak to palim 140km/h, at stihnu byt v Alnifu co nejdrive. Budu tam cca ve tri hodiny a tak premyslim jestli jezdit zpet pres hory. Skalnate schody me dost vysilily a tak nakonec radsi postupuju po silnici na sever zpet do Tingheriru.
Doma uz me ceka Sahid. Kecame a nabidnu mu svezeni. Ritim se s nim po silnici do nedaleke soutesky a on jeci jak blazen. :D Je to silenec. Pak jeste to same s jeho krasnou sestrou. Kdyz se vratim, zrovna prijizdi Tom. Kecame a kontrolujeme motorky. On byl na vychode, na zacatku Sahary u Erg Chebbi. Je to pisecna duna, asi 150m vysoka tahnouci se par kilometru. Pry zkusil pojezdit v pisku a museli ho zvedat 3 lidi. :-)

Posledni silenost byla pozvani k nemu domu. Na druhe strane dvorka ma rozestaveny dum a potrebuje penize, aby ho dostavel. "Tady bude kuchyne a tady zachod se sprchou. Chci mit vse pod jednou strechou." Pak nas zve dal k nemu do jeho barevneho pokoje. Jde s nama i francouzka, co tady bydli uz pres mesic. Kecame a po chvili uz bali "marocky cmoud". Normalne uz bych to nedal, ale jako soucast poznavani marocke kultury neodmitam. :-) Uz chapu, proc je Abdul stale vysmaty! Rika, ze je vlastne cerna ovce rodiny. Jako jediny neni musli, ale nasleduje nomadske nabozenstvi, takze chlasta a huli, jak se mu zachce. Dokonce ji i veprove a tak konci s siskou salamu, co vezu sebou. :-) Zve nas, at zustaneme dele. Ze nas vezme do palmoveho haje, kde je to jak v raji. "insalah" Uvidime rano. Po pulnoci nas Abdul zabil pustenim sve oblibene berberske telenovely z dvd. Tak nejak sme nepochopili co tim chtel rict, ale uz vsichni skoro chrapeme zmozeni kvalitnim shitem a tak se odvalime do svych lozi a usiname s pocitem, ze to byl opet neuveritelny den!
Žádné komentáře:
Okomentovat