Rano balim, abych co nejdrive vypadl. Rachid odesel do prace v 7, ale pak se za hodku vratil s tim, ze dela az od 3 hodin, takze se jeste natahnul. Mam trochu problem vse nastrkatbdo baglu, vcetne vetsiho senegalskeho bubnu, ale nakonec se mi to dari. Dokonce si i zalepim pichlou dusi a zaspinim tim Rachidovi celou koupelnu. Nakonec vyzvedavam vyprane veci a zjistuji jak krasne se srazily kalhoty. V jednom miste maji kuzi a ta se scvrkla a popraskali svy v miste koleniho chranice. Ted tam sotva strcim nohu, ale nejak to dopadne. Rachidova nevlastni mamka asi nebrala ohledy na velky stitek 30stupnu max a pro jistotu pridala avivaz. No, je fakt, záe tydle kalhoty nikdy tak ciste nebyly, ale jsem rad, ze goretexove vlozky zustaly v batohu! Odjezd je bolavy. Rachid me chtel hostit dele, ale neda se nic delat, uz jen par dni v Marokku a ty nechci stravit ve meste a pak jen dat rychlou palbu 1000km po dalnici.
Odjizdim v 11h do mesta Essaioura podel Atlantiku. Barva more je opet neuveritelna, jen vlny nejsou takove, jako vcera. Zastavuji se jeste na utesu nad oceanem a sleduju desitku serfaru dole, jak cekaji na vlnu. Kazdy chce chytit tu svou a uzit si radnou jizdu. Nekomu to jde skvele a nekdo da jen par metru. Je to skvela podivana, ale musim slapat dal. Po ceste potkavam bandicky motorkaru, vetsinou na silnicnich motocyklech, jak pendluji na jih ci sever podel pobrezi. Po ceste me jeste dvakrat zmeri radar, jak lehce prekracuji povolenou rychlost, ale nikdo se nema zastavovat spechajiciho turistu. Kdyz se priblizim k Essaioura jsou uz skoro dve hodiny. I tak ale nechci zustavat, a otacim na Marakkesh s tim, ze zakempuju nekde za nim smerem ke stredozemnimu mori. I toto rozhodnuti se cestou meni a ja za mestem otacim smerem na jih. Chci jeste videt Velky Atlas! Projedu znamou silnici a dostanu se opet do Ouarzazete na druhe strane. Dnes uz to nedam, ale zakempuju nekde v horach, nebo najdu ubytko. Jsem ale rozhodly, nedat vice jak 200kc i s jidlem. Asfalt na teto ceste je luxusni a toho vyuziva i velke mnozstvi nakladaku, ktere prorezavaji cestu spicatymi horami. U silnice opet stoji spousty prilezitostnych prodejcu a snazi se vnutit vyvrele a zkrystalizovane kameny a jine zajimavosti za par Dirhamu. Nemam v planu uz kupovat nic a tak vsechny posilam pryc. Pred prusmykem se cesta prudce zveda a nektere nakladaky jedou krokem. Osobni auta je predjizdi i do zatacek a zkousi sve stesti. Toho jak se ukaze za chvilku mam ja vice nez dost. :-) Stale premyslim, jestli stavet stan nebo dojet az k nejakemu ubytku. Nakonec vse dopadne jinak. Kousek za prusmykem je sotolina, ktera vede nekam do kopce. Tipuju, ze k antenam nahore na vrcholu a tak to jedu opatrne prozkoumat. Stavet stan v teto vysce, ale moc nechci. Uz ted je pod 10 stupnu a nevim, jak bude rano.
Nahore je skvely vyhled na krajinu osvetlenou zapadajicim sluncem a ja dojizdim az k vysilacum. Z dalky na me stekaji za plotem psi a vidim jak jde k brane hlidac. Otacim, ze radsi pojedu, ale vyleza a davame se do reci. Anglicky nemluvi, ale ma velkou snahu komunikovat. Na opusteneho berera v horach az netradicne moc. Delam si srandu a rikam, ze si pod jednim z vysilacu postavim stan, abych videl vychod a vysledek se dostavi obratem. Zve me k sobe domu! Teda domu, do jedne z budek pod vysilacem. Nejdrive ale pysne predstavuje, co vse se schovava v ostatnich budkach. Vetsinou jsou plne obrovskych baterek propojemnych vzajemne do sebe. Pise se na nich pouze 2V, ale zato 2500A! V dalsi budove jsou v racku ulozene zarizeni pro mobilni site a v dalsi zas jsou obrovske motory. Omar, jak se hlidac jmenuje, mi vse vysvetluje s nadsenim a ve finale spusti agregat a i s obrovskym hlukem v pozadi popuisuje, jak monitoruje jeho chod na displeji. Ulet! :-)
U nej v pribytku je to nevelke, ale celkem utulne hnizdecko. Spinava kuchynka, spinavy zachod, prazdna mistnost kam se chodi modlit, a pak vyzdobeny obyvacek 3x2m. Kecame, a celkem nam to jde. Pripadam si jak v Iranu. Konecne mi nikdo nic necpe a pritom se snazi domluvit i pres jazykovou barieru. Cast vecera stravime lekci vareni, kdy mu pomaham varit marocke Tajine. Je to easy a chutna skvele. Musim to doma taky zkusit! Pak uz jen dalsi pokec a sledovani marocke fotbalove ligy. Vsichni jsou tu do fotbalu silenci a on zna taky vsechny hrace, vcetne tech ceskych. V noci jesge vyjdu ven, zkouknout oblohu a je to uzasne. Tolik hvezd jinde neuvidite! Jedine jine svetlo je 100km vzdalene v dalce zarici mesto Ouarzazete, kam se zitra opet chystam.MORE PICTURES HERE
Žádné komentáře:
Okomentovat