Whooaaaa. Budik je vzdy jak kudla do zad... necekany, studeny a bolestivy. Dnesni budik je o to bolavejsi, ze jsme vcera po dvou tydnech v Marokku zjistili, ze prepnuli na letni cas po tom, co jsme dorazili a je tedy vzdy o hodinu vice! Takze budik na sedmicku, je jak budik na sestku a ja proste normalne nevstavam pred sedmou! Dnesek je ale jiny, protoze me ceka offroad! Moto je odstrojene a vybral jsem nejaky pekny okruh, kde snad jeste nebude tolik asfaltu. Nicolas by mel jet se mnou. Po tom co si o tom precetl v knizce se rozhodl, ze nebude zevlovat... Situace je ale jina. Obrati se na me a vypada jak zombik. "Dnes jedes sam, kamo" rika mi. "Celou noc jsem problil a prosedel na zachode. Ty pulnocni rybicky mi dali zabrat." No co, neda se nic delat, razim sam! Vyletim jak strela z pistole a ve meste stihnu jen nabrat benzin. Po 10km si, ale s krucenim v brise uvedomim, ze svacina je na pokoji a ja nemam zadne jidlo. Takze cesta zpet a nakup susenek ve meste. Pak mijim kameny pohazene bez smyslu, proste jak jen Alah chtel a jedna z nich ma vypadat jak hlava Napoleona, me se ale nedari ji identifikovat. Asi malo marockeho koure. :-)
Cesta nastesti po chvily konci a zacina sotolinka, ktera me dovede do rokliny a podel potoka se snizuje dolu az konci v sirokem vyschlem recisti. Okoli je nasviceno krasnou barvou a tak me nedochazi co me ceka. 30km cesty kamenim recistem, neni nic co bych chtel planovat. Ale jsem vul, ze jsem si to neprecetl a tak jedu dal a dal. Stin se hleda tezko a jen jednou za par kilometru stoji osamoceny stromek, kde si rad odpocinu. Ruce maji mozoly a kolena si taky radi dachnou. Kdyz uz konecne dorazim na rozcesti a koukam do mapy, zjistuji, ze jsem vlastne minul nejake praveke nastene malby, ktere by meli byt ve skalach. Skoda, mohl jsem si trochu zprijemnit unavnou cestu. Cesta se staci doprava a ja pokracuji recistem mensiho potoka nahoru. Vzdy jedu chvily mimo reciste a pak se zas projizdi krasnou zeleni s palmamy a musi se korytem potoka po kameni. Uz jsem unaveny a tak si rikam, ze si lehnu na pul hodky do stinu, ale nejaky berber se ke me pririti a bavi se se mnou. Nastesti mi nic necpe a je celkem mily. Nakonec me zve na cas k nemu domu. Rika (nohama/rukama), ze tu pracuje na stavbe skoly a ukazujemu plany. To, ze jsem kdysi podobne veci rysoval, uz ale nepochopil. Komunikace vazne, jak mu chybi symboly, ktere ja rukama ukazuju. K caji jeste dostanu cerstvy chleb, ktery se maci v olivovem oleji. To je naprosto luxusni zalezitost. Jejich olej totiz opravdu chutna po olivach a je to fakt mnamka. Musim dal a tak delam par fotek a slibuji jejich poslani.
Pak me ceka pasaz nazvana v knizce jako prudke stoupani. Mam z toho trochu respekt, protoze vzorek na pneu uz neni, co byval a kamenity prudky vystup asi nezvladnu. Nastesti projizdim dalsim palmovym hajem, kde se krmi bandicka frantiku s 4x4 a rikaji, ze maji stejnou cestu. Tak si rikam, ze me v nejhorsim pomuzou. Nakonec, ale razim a cesta uz je prorazena a pripravena na pokryti asfaltem, takze je to sice hodne prudke stoupani, ale nemam problem. Cesta zpet do Tafraoute uz je brnkacka. Siroka sotolina, kde se to da palit misty i pres 100km/h. Jeste pred sestupem do civilizace, ale uleham na skale a uzivam si vyhled. Chci jeste nabrat barvu, pred navratem domu a tak tam lezim jen ve spodkach. Klasicky, ale usnu a po hodine opalovani bez namazani, mam trosku respekt z horskeho slunicka a bojim se, jak todle dopadne. No, jeste ten vecer zjistim, ze celkem cervene! :-)
MORE PICTURES HERE
Žádné komentáře:
Okomentovat