Vrrrrrrmmmmmm. Tak by se dal popsat dnesni den jak jsem ho slysel ja. A je to taky zvuk, ktery mi po dnesnim dni zni v usich i presto, ze jsem do nich radne nainstaloval spunty az po samotinky okraj. Spim totiz ve stanu vedle dalnice. A abych nedychal CO2 vypary, muj stan a dalnici deli jen maly kopecek, na kterem jezdiky Svycarske rychliky. Po rozbaleni stanu, jsem zjistil, ze trat je dost frekventovana a minimalne kazdych 15min prosvisti rychlik a zeme se oklepe jak pri zemetreseni, coz diky me samovyfukovaci karimatce urcite pocitim. Ale co, zitra snad uz budu spat u sebe v posteli...Ale kde jsem vlastne posledne skoncil? Jo, na trajektu... rano, jsem se tam taky probudil a nasnidal se v mistni jidelne. Rikaji tomu self-service a od prvni tridy se to lisi jen tim, ze slichtu podivnych barev a chuti si musite vyzvednout u okenka a nemusite cekat, az vam ji nekdo prinese na tace. Vypada to jak v lagru a typek, co rozdava jidlo se stejne chova. Dneska jsem se odhodlal a poprosil o dva croissanty. Stejne jako jsem to videl u jednoho marokance, hezky potichu, aby to za mnou nikdo neslysel. A vyslo to! Tloustik se prihnul a sahnul jeste pro jeden a vlozil ho pod ubrousek, aby to ostatni nevideli. "Merci Beacoup" podekoval jsem a zalezl jsem si do kouta, abych jej mohl sporadat. Po snidani jeste sprska. Nezahodim preci asi posledni moznost, nez dojedu domu. A vzhledem k tomu, ze uz je 9:45 a ve Francii jsme meli podle nekterych informaci byt v osum a podle jinych v devet, tak se stavim na recepci, zeptat se, kdy dorazime. Slecna zamumlala ze pry neco kolem desate. Vzhledem k tomu, ze pevninu jsem z paluby jeste nezahledl, jsem se zeptal jeste jednou: "Tedy za 10minut?" A ona na to: "Nene za pul hodiny"... Ve skutecnosti nakonec vylodeni probehlo nekdy kolem poledne.
Vylodeni z lodi jako takove probehlo nestandartnim zpusobem. Na sebe namackane vozy mely co delat, aby mozaiku opet rozlozily a doslo tedy i na troubeni a rozhazovani rukama. Nastesti jako motorkar v plne zbroji s nalozenou motorkou vedle hromady marokancu s plnymi dodavkami opravdu nejste pro celniky podezrely, takze cely proces na hranicich byl otazkou dvou minut... Nahlednuti do pasu, nacteni elektronickych udaji a ostatni cinitele uz jen mavli rukou. Pokud teda nekdo smysli nad pasovanim hassise z Marokka, staci si poridit motorku a muzete zacit... :-)Dilema kudy domu mi vyresil (dnes uz byvaly) kolega David z Dellu (neplacena reklama :) , ktery mi napsal, ze skoro vsude bude slunicko, takze jsem se nechtel trapit Italii a padil pres Francii pres Zenevu dal. Puvodne jsem koketoval s myslenkou, ze si dam jeste prejezd par prusmyku v alpach, ale nebylo nejak extra teplo, tak me to pri pomysleni, kolik je asi nahore, zase preslo. Nakonec cesta v delce 1500km, kterou jsem spolu s mou GPS vybral, nebyla uplne to prave orechove. Byla tedy sice rychla, ale asi nejdrazsi mozna... Ve Francii jsem nechal za dalnicni poplatky kolem 25EUR a ve Svycarsku jsem si musel na hranicich koupit znamku na cely rok za dalsich 800korun. Ani v jedne ze zemi motorkare nesetri a plati plnou palbu, stejne jako plne nalozene auto, kde se veze treba osum lidi. Navic spotreba benzinu me motorky na dalnici je o litr a pul vic, nez kdyz jedu po okreskach. Takze ve finale ten, o 100EUR drazsi, trajekt do Janova by vysel na stejne penize. Vratit se jiz nic nedalo a tak jsem palil domu co to slo, abych behem uterka dorazil treba az domu. Slunicku se prekvapive, narozdil od brezna, nechtelo vubec zapadat, a tak jsem jel az do sedmi vecer a za ten pul-den ujel 650km az do Bernu. Tam jsem z dalnice zahledl lesni cestu, a jel ji prozkoumat na pripadny kempink. Zakazy vjezdu ani pach divocaku me nijak nenaladily ke spanku a tak jsem prejel na druhou stranu dalnice a nasel "luxusni" placek, o kterem jsem psal uz na zacatku. Vzhledem k tomu, ze zitra snad uz budu spat v mem pelisku s perinou, to jeste prekousnu...
MORE PICTURES HERE
MORE PICTURES HERE
Žádné komentáře:
Okomentovat