Dalsi skvely den za sebou a tak si rikam, proc jsem trajekt jeste i dva ci tri dny neodlozil. Ta sielena pista u Djebel Siroua me vystrasila a sam se bojim kamkoliv vyrazit a tak jsem chtel uz jen po silnici domu. Jaka skoda by to ale byla, rikam si ted v berberske chatrci ve 2600m...
Vse zaclo uzasnou snidani u Omara a vysilacu. Rano jak z pohadky, az na tu kosu teda, kdy se pod vami vali mleko v udolich a vy jen sledujete posouvajici se slunecni svit, ktery ohruva vse kolem. Byt nekde kolem ve stanu si nedovedu predstavit. V noci bylo kolem nuly a proletajici mrak nechal na vsem pokryvku vody. Nastesti jsem posilnen berberskou omeletou a hefty jsou vyhrivane!
Jeste nez se tam ale dostanu, pojidam zasoby na vyhlidce nad vesnickou a jejimi zahradami. Kdyz mrknu pres okraj je tam klucina a nabizi venec z ruzi. Slusne odmitam a zvu ho na obed. Je skromny a moc toho nechce. Prohodi neco o uzke soutesce za potokem a ze me pry provede. To odmitam, ale kdyz odejde ja stale koukam a nechapu, jak to tu asi vzniklo. Vrasy kolmo k zemi, pukliny ve skalach a dalsi uzasne veci. Vedle toho potucek a u nej je vse zelene. Dole zpivaji ptaci s me to neda proste tam chci jit. Jdu za nim, at me teda provede. Rika, ze to je tak na hodku a ja nechavam nezamcenou helmu a bundu na moto a tahnu jen to nejdrazsi sebou - fotak a kameru. Hned prvni problem je, ze musim projit potokem, ktery je az k pasu a tak sundavam i kalhoty a jdu jen v trenkach dal. Kalhoty mi nese jeden z klucinu. A ja mam co delat, abych v moto botech a s kamerou v ruce prolezl uzkou soutesku. Jednou je to uzke akorat abych prosel a pak se zas leze po ctyrech. Kdo videl film 127hodin, vi presne, jak to tu vypada! Klaustrofobikum vstup zakazan! Ja jen doufam, ze na me neco nespadne. Prolezame soutesku uz pres pul hodiny a ja si rikam, ze to nema konce. Pak se ale kluci otoci a ukazou, ze bud pujdeme dale anebo vysplhame pres sutry, co maji nahazene u kraje pres hreben zpet. Jdeme zpet a na vrcholu kopce teprve vidim v jak uzke prurve jsme lezli. Tady si zivel zeme a vody opravdu pohral a vitr jim do toho vseho jeste nahazel par kamenu do cesty. Kdyz se vratime, jsem z toho vseho tak hotovy, ze kluci dostanou solidni kapesne a jeste jim slibim poslat fotky. Vse nakonec trvalo vic jak hodku a celkem jsem se pri splhani zapotil, takze sedam na moto a uhanim dal. Nakonec jsem rad, ze jsem tu malou soutesku prolez, protoze ta znama, co je v mape, je samozrejme plna turistu.
Cesta dal se opet vine nad skalnatymi utesy a krajina se misty podoba tomu, co muzete videt v Gran Canyon v Coloradu. Silnice prejde v pistu, ale vse jde jak po masle i s nalozenou motorkou. Cestou mijim organizovanou vypravu z nemeckeho BMW a dalsi skupinku motorkaru a ctyrkolek, ktera se neodvazi ani zpomalit, zatimco ja stojim a cekam az projedou, takze mi slusne zakouri pod nosem. Nasleduje jeste asi 6 jeepu, a mam co delat abych se na uzke stezce vyhnul. V mem smeru mijim jen nenalozeny nakladak, ktery jede krokem, ale i tak ma muj obdiv, kamze se to pustil. Nejvic me ale dostane skupinka cyklistu, kteri slapou vzhuru. Nejvys se dostanu so 2930m a pak uz jen primo dolu.
Kdyz po dlouhe dobe mijim ceduli ubytovani 1km zacinam opet premyslet, kde budu spat. Muzu to jeste natahnout a dojet do Imchil ci dal anebo se ubytovat tu a dat si oddech. Do pristavu je to jeste cca 700km a uz zbyva jen 10km sotoliny, takze si rikam, ze to za dva dny dam v pohode a nakonec zustavam. V chate je jen jeden berber, ktery umi trochu spanelsky, takze jeste osvezim, co me naucil spolubydlici Carlos, ale spis se stydim, ze jsem toho tolik ze spanelstiny zapomel.
V horach je desna zima, uz posledni kilometry bylo asi 6 stupnu, ale jak clovek stoji ve stupackach, tak se zahreje. Ted, kdyz sedim pred chatou ve 2600m, teprve zjistuji jaka je zima a trochu se bojim, jaka klada bude rano! Jdu se zahrat vystupem na jopec za chatou, ale nahore je vitr tak silny, ze jsem promrzly na kost. Vyhled ale stoji za to! Na druhe strane je opet rokle. Ale tak obrovska, ze jsem to jeste nevidel. Stojim nad utesem a vyrovnavam silny vitr. Nakonec ale usednu a cekam, az zajde slunce za mrak. Vitr sily a teplota klesa. Nakonec opet slezam dolu zpet do chaty uplne promrzly. Berber opet vari caj a ja ocenuji i horak varice, kde si hreju ruce. Vecer zjistuji, ze moje spanelstina je totalne mizerna a berber moc neumi pouzivat ruce k dorozumeni, takze to dost vazne. Ve finale, ale dorazi banda dalsich spanelu, kteri se az v deset v noci vraci na bicyklech z nedaleke jeskyne a o vecerni zabavu je opet postarano! :-)
Cesta dolu ubiha rychle a ve Ouarzazete jsem kolem desate. Stavim se jen pred hotelem, kde jsme byli ubytovani predtim, chytnout mistni wifi a vybrat maily. Na namesti jeste potkavam prodejce, od ktereho mam to "good quality" tricko, ktere pri prvnim prani pustilo vetsinu barvy. Jeste, ze jsem ho nedal v Agadiru vyprat v pracce na sedesat s mymi moto hadry. To bych byl ted za jezdce rude armady. :-) Cesta ubiha i dale do Dades, kde doplnim zasoby a potkavam spanela na krosce od Yamahy. Uz je tu podruhe a nemuze si to tu vynachvalit. Rika, ze cesta, co je prede mnou, nebude problem a tak uz se s chuti zenu do soutesky Dades.
Jeste nez se tam ale dostanu, pojidam zasoby na vyhlidce nad vesnickou a jejimi zahradami. Kdyz mrknu pres okraj je tam klucina a nabizi venec z ruzi. Slusne odmitam a zvu ho na obed. Je skromny a moc toho nechce. Prohodi neco o uzke soutesce za potokem a ze me pry provede. To odmitam, ale kdyz odejde ja stale koukam a nechapu, jak to tu asi vzniklo. Vrasy kolmo k zemi, pukliny ve skalach a dalsi uzasne veci. Vedle toho potucek a u nej je vse zelene. Dole zpivaji ptaci s me to neda proste tam chci jit. Jdu za nim, at me teda provede. Rika, ze to je tak na hodku a ja nechavam nezamcenou helmu a bundu na moto a tahnu jen to nejdrazsi sebou - fotak a kameru. Hned prvni problem je, ze musim projit potokem, ktery je az k pasu a tak sundavam i kalhoty a jdu jen v trenkach dal. Kalhoty mi nese jeden z klucinu. A ja mam co delat, abych v moto botech a s kamerou v ruce prolezl uzkou soutesku. Jednou je to uzke akorat abych prosel a pak se zas leze po ctyrech. Kdo videl film 127hodin, vi presne, jak to tu vypada! Klaustrofobikum vstup zakazan! Ja jen doufam, ze na me neco nespadne. Prolezame soutesku uz pres pul hodiny a ja si rikam, ze to nema konce. Pak se ale kluci otoci a ukazou, ze bud pujdeme dale anebo vysplhame pres sutry, co maji nahazene u kraje pres hreben zpet. Jdeme zpet a na vrcholu kopce teprve vidim v jak uzke prurve jsme lezli. Tady si zivel zeme a vody opravdu pohral a vitr jim do toho vseho jeste nahazel par kamenu do cesty. Kdyz se vratime, jsem z toho vseho tak hotovy, ze kluci dostanou solidni kapesne a jeste jim slibim poslat fotky. Vse nakonec trvalo vic jak hodku a celkem jsem se pri splhani zapotil, takze sedam na moto a uhanim dal. Nakonec jsem rad, ze jsem tu malou soutesku prolez, protoze ta znama, co je v mape, je samozrejme plna turistu.
Kdyz po dlouhe dobe mijim ceduli ubytovani 1km zacinam opet premyslet, kde budu spat. Muzu to jeste natahnout a dojet do Imchil ci dal anebo se ubytovat tu a dat si oddech. Do pristavu je to jeste cca 700km a uz zbyva jen 10km sotoliny, takze si rikam, ze to za dva dny dam v pohode a nakonec zustavam. V chate je jen jeden berber, ktery umi trochu spanelsky, takze jeste osvezim, co me naucil spolubydlici Carlos, ale spis se stydim, ze jsem toho tolik ze spanelstiny zapomel.
V horach je desna zima, uz posledni kilometry bylo asi 6 stupnu, ale jak clovek stoji ve stupackach, tak se zahreje. Ted, kdyz sedim pred chatou ve 2600m, teprve zjistuji jaka je zima a trochu se bojim, jaka klada bude rano! Jdu se zahrat vystupem na jopec za chatou, ale nahore je vitr tak silny, ze jsem promrzly na kost. Vyhled ale stoji za to! Na druhe strane je opet rokle. Ale tak obrovska, ze jsem to jeste nevidel. Stojim nad utesem a vyrovnavam silny vitr. Nakonec ale usednu a cekam, az zajde slunce za mrak. Vitr sily a teplota klesa. Nakonec opet slezam dolu zpet do chaty uplne promrzly. Berber opet vari caj a ja ocenuji i horak varice, kde si hreju ruce. Vecer zjistuji, ze moje spanelstina je totalne mizerna a berber moc neumi pouzivat ruce k dorozumeni, takze to dost vazne. Ve finale, ale dorazi banda dalsich spanelu, kteri se az v deset v noci vraci na bicyklech z nedaleke jeskyne a o vecerni zabavu je opet postarano! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat