Sedim u ohne, pod jasnou oblohou plnou zarivych hvezd a za zpevu cvrcku vzpominam, jak jsem se sem dostal...Rano jsem se zbudil z neprijemneho snu. Chovali jsme v byte anakondu a obrovskeho jedovateho pavouka a utekl nam stupackami kamsi do baraku, takze jsem jak splaseny schanel serum, kdyby nekoho kousnul. V noci jsem se nekolikrat vzbudil, protoze Tom zas ve snu asi rezal drivy. To me ale pomohlo vstat uz pred sestou a pockat si na rani cervanky nad udolim. Cekal jsem vic, ale opar za kopci mi to zkazil. No nic, alespon jsem vstal brzy a Tom se po chvily vylihnul ze spacaku taky. Takze rani pohodicka, snidane, cajik (cesky z pytliku!) a rani hygiena. Vse jsme zmakli rychle a po sedme uz byli zas v sedle.
Pokracovali jsme cestou k prehrade, ale pred marockym "Gabcikovo" nas zastavil vojak a nepustil dal. Takze jsme pokracovali dal na jih prvni sotolinou a na kopci nad prehradou zahledli kempovat motorkare. Jake prekvapeni potkat hned 10 slovenskych bratru a sester, jak si bali svoje svestky. Uz maji za sebou dva tydny v Maroku a tak rozdali par rad, pokecali a vydali se opacnym smerem nez my.
Nas pak uz cekala cesta zpet na asfalt do civilazace. Ve meste jsem zkusil zjistit vice o mistni SIM karte a volani do ciziny ci z jinych zemi Afriky pro Toma. V obchode marockeho Telecomu jsem si pridal vic jak v bance, ale pomoc mi po zjisteni, ze "neparlim po france", moc nechteli. Osobne nemam problem se domluvit rukama, nohama ci tuzkou a obrazky. Ale proste druha strana musi chtit nebo alespon nebyt retardovana. Tady se vylozene nechtelo a tak jsem skoncil s domenkami, namisto odpovedi a odporoucel se hledat internet, kde mi strycek google vse prelozi. Hned za rohem na benzince byla kavarna s magickym napisem "WiFi"... Voala a problem je vyresen. Splacneme druhou snidani s posezenim u facebooku a blogu, kam hned oba ladujeme nase pribehy. Nebylo to ale tak jednoduche a zjistit heslo zabralo vice jak pul hodiny. Vsechny mozne kombinace asi dvaceti znaku, ktere jsme dostali, proste nefungovali a vse zpravil az telefonat priteli na telefonu, ktery premenil B za 3. Snidane byla dost chuda, a musel jsem o omeletu 3x pozadat nez nam ji obema opravdu donesli. Nakonec byla bez vsech oliv a rajcat a syra, jak jsme se dohodli. Tady to byl oproti pani v telecomu ten druhy pripad... Panovi se chtelo, ale byl retardovany. Jak jinak si vysvetlit, ze zopakoval vsechny slova co jsem rekl vcetne fromage, olive, tomat a to vse (na prstech dvakrat) a pak donesl vlastne jen michane vejce, jednou. Tom si nechal vycistit boty a dal typkovi 2eura. Typek si pak pravdepodobne vzal na par dni dovolenou. Ja neodolal a dal jsem jeste jedno euro jednomu klucinovi z hloucku prosicich, ktery me rozesmal svou jedinou anglickou vetou: "Mesie, please give me one milion dolar." :-D
Nasledovala cesta kolem Meknes, coz je relativne velke mesto, ale uz z dalky v nem neceka nic dobreho. Pak zacli kopecky a prvni prejezdy nahornich plosin. Doposud je Maroko celkem zelene a v jednom z lesu jsme narazili na bandu opicek pojidajicich ovoce, co jim mistni lide hazeli. Celkem prijemne zpestreni, opice jsem tu fakt necekal!
Dale se zeneme pres nahorni plosinky plne kameni s prorustajici travou kterou szira jedno stado za druhym. Typicka situace: U silnice sedi babka a pase jednu kravu, cely majetek rodiny. Opodal na vrcholcich sedi pasacek a pase stado ovci a koz. Kousek za nim vidime domy postavene z klacku a igelitovych plachet. Elektrinu byste tu hledali tezko. Vse co potrebuji je studna, ktera je vykopana hned pobliz. Svacime u jednoho stada a kdyz uz odjizdime prichazeji dve male holcicky. Pozuji na fotku a celkem se mile culi. Ve finale jim vidim na ocich, ze by neco chteli. Bohuzel uz jsem vse zabalil hluboko do kufru a nemam ani to pitome jablko. Blizi se boure a tak se omlouvam a jedu pryc. Divka zkousi jako posledni moznost citove vidirani a ukazuje na me talismany privazane na prednim plexi. Smutne oci smerem ku me, a pak zase na plysove medvidky. A zase v opacnem poradi. Uz je skoro sundavam, ale nakonec vyrazim s vycitky svedomi. Jsem vul, ze jsem nevzal zadne darky pro deti! Odjizdim s vycitky svedomi, ale casem si uvedomim, ze to proste nejde. Pokazde, kdyz zastavime sebehnou se deti a zkousi stejne triky, kdyby to bylo na me, jsem uz bez Dirhamu a bez talismanu. V jednom cestopisu jsem cetl, jak vedli cestovatele debatu na toto tema. Dokud jsem nebyl v Maroku mel jsem za to, ze darek dite jen potesi. Ale v pripade Maroka je vse spatne. Decka tu maji kazdeho turistu spojeneho s moznym darkem ci euro minci a tak vzdy bezi a zebraji. Jednomu neco date a strhne se bitka. Nic moc pohled. Neni mi to prijemne, ale uz jsem se rozhodl a proste je ignoruju. Jak rekl Tom, nemuzes se trapit kvuli kazdemu.
Ale jak uz to chodi, odplata za lakotu je rychla. Hned po projeti bourky a krupobiti, jsem zjistil, ze postradam kanistr s rezervnim benzinem. Nekde po ceste upadl a ja se nehodlam vracet. I Tomas dostal svuj udel. Blika mu kontrolka ABS znacici chybu brzdoveho systemu a vypl mu posilovac brzd. Ubrzdit 1200gs bez nej da celkem praci a tak to resi a rozebira a cisti kontakty. Stojime na rusnem miste u parkoviste v horach a vypada to, ze se tam neco deje. A uz mame "kamarada", ktery radi co a jak a umi lehce anglicky a celkem dobre spanelsky. Tech par vet co znam, staci k timu, abych pochopil, ze tu jsou vodopady a ze bych je mel videt. Tom rozebira moto a ja si to slapu s mym i jeho fotakem smerem nahoru. "Kamarad" si to slape vedle me a sem tam na neco ukaze a neco rekne. Ja jen premyslim, jak ho poslat do prdele. Rozumim mu stejne kulove, je az moc slizky a ve finale si stejne rekne o nejake to Euro. Nakonec sam pochopi, ze by mel rict co nabizi dopredu, nez vznikne trapna situace. Kdyz z nej vypadne, ze je pruvodce, je vyhrano. "Pruvodce nepotrebuju, diky!" Nastesti chape a jde otravovat Toma, mam vyhrano... :-) Pripadam si jak nemalej Japonec s dvema fotaky a vsichni na me koukaji jak na exota v mych krosovych preskacich. Co me ceka pak, se da tezko popsat slovy. Voda se vali ze skal velikym vodopadem a jak se zene cestickami dolu, obklupuji ji male pristresky s pestrymi koberci fungujici jako cajovny ci restaurace. Perfektni!Po navratu k silnici ma Tom usmev na tvari a vim, ze je vyhrano. Brzdy slapou a my resime co dal. "Kamarad" nenechal Toma ani chvilku bez jeho "mile" pozornosti a ted nam uz cpe ubytovani... Deal zni, ze za 10eur muzeme spat u nej. Oba toho mame dost a uz malem prikyvnem, ale kdyz zjistime, ze nema sprchu, radsi jedem kempovat do prirody. "Ale zitra uz se umejeme", tak zni posledni hlaska dne. Nez usneme u ohne pod oblohou plnou hvezd.
Žádné komentáře:
Okomentovat