Vstavam brzo. Jeste pred sestou nez zazvoni budik. V noci jsem musel 5x dofukovat karimatku. Nekde uchazi, svine, ale nemuzu prijit na to kde, abych to zalepil. No, alespon jsem vylez a zkouknul oblohu. Venku byl pul mesic a i to stacilo k tomu, aby bylo videt vsechno. Hvezdy sviti a vy mate pocit, jak kdyz jste na diskotece. Jen nehraje hudba. I kdyz na miste, kde kempuju je i ta. Stan je mezi dvema potucky na zelene trave, takze voda hraje hlasite. Zajimave misto, zde uprostred kameneho mordoru.
Kdyz jsem se dokopal k tomu, abych vylezl ze stanu bylo venku tak 5 stupnu, ale slunce uz se splhalo nahoru. Nechci varit, ale vim, ze caj bodne. Balim vse kolem a mezi kameny zatim pripravuji vodu z potoka, co tece kolem stanu. Prosel jsem potok tam a zpet a nasel lepsi misto pro brod, nez ten kudy vede cesta. Nejdrive ale dostat kufry na druhou stranu. Nechce se mi to obchazet a s moto mi do bot natece tak jako tak, takze du potokem zkratkou. Batohy maji dohromady asi 60kg, tak to stoji dost energie a jeste nez sednu za riditka, citim se pekne vystavenej. Zase citim strach z toho co bude dal. Velky strach a respekt z hor kolem. Nevim proc vyhledavam takove situace. Nebojim se ze bych tu zarval nebo tak neco. Sice tu nejezdi auta, ale vzdy ve spravnou chvily se objevi berber a pomuze. Kazdy problem se vyresi a vse je jen otazka casu.
Stojim pred vodou, vystavenej jak prase a tahnu za plyn. Moto sice skonci cumakem jinam, nez jsem planoval, ale kdyz tahnu vic vse napravim. Boty jsou plne vody a kalhoty taky nejsou uplne suche, ale to nevadi. Jsem na druhe strane! Nandavam kufry a jedu po skalnatych lavicich dal nahoru. Mysli jen na to, aby vse uz bylo jen lehci. Jen jsem trochu nervozni z dvou prusmyku prede mnou. Po chvily se cesta zlepsi a ja tam muzu kopnout i dvojku a sednout si. Bohuzel ne na dlouho! Stojim pred asi metr a pul hlubokym srazem koryta potoka valiciho se z hor. Opet sundavam kufry a nachazim alternativni cestu o kus nize. Jen seskakat par metru po velikych kamenech a pak vyjet drolivym korytem nahoru. Opatrne sjizdim s chcipnutym motorem na jednicku a spojkou si odbrzduju kamen po kameni. Po tomto brodu jiz neni cesty zpet. Uz to musim dojet!
Pak se situace nekolikrat opakuje. A ja uz jsem ze vseho prenaseni kufru celkem hotovy. Ve finale me dostane pas asi 30 metru snehu pres cestu. Neni vysoky, tak 30cm v miste, kde chci projet, ale po ranu jeste dost tvrdy. Zkusim nacrtnout cestu botou a vyrazim. Neuspech prichazi v zapeti. Moto jen hrabe na miste a kdyz chcipnu motor, tak i stoji samo na miste, jak je zapadle. Ceka me asi hodina prace. Sbiram kameny a stavim cestu ve snehu. Jeste davkrat skoncim podobne a nemuzu s tim hnout. Byt tam dva, tak to jde jak po masle. Ale sam, nic moc. Asi tak v pulce uz toho mam plne zuby a i presto, ze jsem kamenim vyslapal cestu az na konec, otacim moto na boku a smeruji ho dolu. Pomalu sjizdim po louce dolu az do mista, kde zacina bahno a opet tahnu za plyn a obracim nahoru do mist, kde uz dnih neni. Jsem tam! Uz jen donest batohy. Kameni uz na ceste neni tak velike a tak pokracuji rychle. Ceka me dalsi snih a koryto reky, ale uz jen kratke a tak to zvladam rychle. Ve skalach ci udolich kolem jsou rozvaliny ci opusteme budovy. Vypada to, jak u azteku v jizni americe! Pozdeji se dozvidam, ze jsou to letni vesnice lidi, kteri se na zimu stahuji do nizsich oblasti. Neni se cemu divit. Pri vyskach kolem 2500m to tu v zime musi byt vse pod snehem. V dalce v jedne z vesnic zahlednu jeepy. Jsem zachranen! Pokud sem dojede auto, tak je vse za mnou! Pospicham dolu a vidim vypravu norskych turistu na oslech, jak dostavaji lekci. Marocky typek a nemecky misionar nechapou odkud jsem prijel, to ale ani ja ne! Ta cesta bude sjizdna tak za mesic! Pred tydnem tu byly vydatne deste a vse je v rozkladu. To jsem ale zjistil i na vlastni pest.
Pokracuju dolu a cesta ubiha. Energie se najednou objevi s vidinou dobreho konce. Sjedu nize a hned, jak se otepli, si susim boty a rukavice mokre od hrabani snehu. "Parada! Zpatky na silnici!" V prvni vesnici nakupujy zasoby vody a chleba. Na krizovatce stoji parecek hippies a stopuji. Jsou to nemci a uz jsou v Marokku dva mesice. Stop je pry lepsi jak autobus. Za chvilku jim nekdo stavi a tak jedu dal. Me ovsem jeste zastavi po ceste do Ouarzazete vidina dvou mistnich typku, jak se u silnice hrabou v jejich motocyklu. Maji pichle kolo. Sice maji lepeni, ale rozbitou pumpicku a taky jim chybi klic na sundani kola. Vyndavam vse potrebne a spolecnymi silami davame vse do kupy. Jsem rad, ze jsem pomohl. Splacim dluh za stesti v horach...
V Ouarzazete potkavam Toma. Nechal si v servisu opravit centralni stojanek. Bude ho pri ceste na jih jeste potrebovat. V servisu, ktery vlastni anglican maji same pekne kousky. Zrovna se tam hrabou v krasne KTM 450exc. S tou. Y se v horach ale pekne jezdilo! Anglan rika, ze tu jiz zije pres 10let a ja ho naprosto chapu. S tolika offroadem kolem, sluncem po cely rok, bych tu mohl klidne zakotvit taky. Jen si najit hodnou berberskou nevestu. :-) Tomovi vse zpravili, ale dalo to praci. Atypicky dil, ktery musi udrzet vahi nalozene motorky se musel nechat vysoustruzit, ale nakonec za evropskych 40EUR je vse v cajku.
My se ubytovavame primo v centru za 500kc pro oba. Vecer nam primo pod okny postavi trziste se vsemy nesmysly a kluci tancuji a zpivaji mistni lidovky. Jeste se stavim v kramku, kde maji naprosto uzasne veci a jedu zase smlouvavou. Co se mi tu libi, ze oproti Marakkesh mi nikdo nic necpe. Zadna "good price for you" se tedy nekona a lidi maji svou hrdost a styl a nepodlejzaji. V jinem kramku nam vari caj typek, ktery umi cesky vsechna dulezita slova. "Ahoj, pivo, vodka, fernet, slivovice." Prej sem hodne let do zadu jezdili cesi. Meli velkou karosu plnou hipiku a kourili mistni cerny cmoud a chlastali marockou extra ligu. Toma nejvic tesi, ze v mistnim kramu maji normalne pivo. Pul litr jen asi za 35kc a tak jich berem na hotel asi desitku a typek nam uz je serviruje z jeho lednicky na terase. Pohoda. Zvlast kdyz tu ma WiFi a vyrizujeme vse potrebne. 
Jeste mi hraje v hlave jedno. Kdyz jsem si daval do kupy moto, umyl ho a namazal retez, vsiml jsem si, ze pastorek je uplne sedrenej a jeho zoubky uz mizi do ztracena. Uz nez jsem vyrazel z domova jsem si vsiml, ze by chtel vymenit, ale uz nebyl cas. Moto byla celou zimu v servisu a ja ji dostal az par dni pred odjezdem, kdyz jsem byl zas nemocny. Nevim co bude dal, ale s timdle muzu max pomalu po silnici a na ty nejlepsi pisty na jihu plne pisku, si musim nechat zajit chut. Zitra zkusim vse vyresit s anglanem nebo bmw v Casablance ci Marakkechi. Tam ale maji jen auta, a tak to bude tezke. Uvidime... Cekanim na pastorek se da pujcit kroska a pojezdit tu okoli nebo se presunout ke znamemu do Agadiru a zbytek dovci stravit na plazi. "Insalah..."
Žádné komentáře:
Okomentovat