Morocco 12.4.2011 - Skrze vysoky Atlas bez silnice!

Sedim ve stanu a chystam se dopsat zapisky ze vcerejska. Stav me mysli mi vsak nedovoluje vratit se ke vcerejsimu dni, jelikoz jsem stale plny toho, co se stalo v poslednich hodinach a co mam pred sebou zitra. Kempuju pod upatim hory Djebel Siroua (3304) asi ve 2500 metrech. Odtud je to jeste 2km na vrchol, ale vetsina trekkeru to ani nezkusi, protoze vrcholek je dostupny pouze pomoci skrabani se nahoru po sutrech a skalach, ktere se dost droli. Jako vsechno tady. Zasrany kamemeni!!! Ale jak jsem se sem dostal ja, se stanem a motorkou a vubec vsemi mymi kramy v batozine?

Rano jsme vstali v luxusnim ubytku v prusmyku a cekal nas fajm asfalt a skvele zatacky dolu. Pak jsme to strihly vlevo k prehrade Aoulouz. Nesmi se tam sice koupat, ale to nas neodradilo. Osvezeni maximalni! Ledova voda prehrady nas probudila hned. Me se nechce dal po aslfaltu a tak vymyslime alternativni plany pro oba. Ja prejedu velky Atlas po ceste pres dva prusmyky nad 2500m a Tom ho objede. Zakempim dnes v horach a sejdeme se zitra vecer. "Super" rikam si.

Cesta me vedla z 900m nad morem rychle nahoru. Nasledovala druha prehrada a ja pokracoval kolem potoku, ktere ji naplnovali cerstvou horskou vodou. Okolni krajina byla naplnena vsemi barvami a provonena mistni kvetenou. To jsem jeste v Marokku nevidel, trocha vody a priroda chce hned ukazat, jak krasny je zivot! Po ceste jsem zjistil, ze muj dojezd se dost neshoduje s tim, co me ceka. Nenatankoval jsem!!! "Ja vul!" rikam si a pokracuju dal s tim, ze zkusim stesti. Nevypada to ale moc dobre, jelikoz spotreba roste, jak celou dobu stridam jednicku a dvojku. Nakonec jsem se vydrapal nahoru do nejakych 1800m, kde me na rovine mezi horami cekala vesnicka Askaoun. Tudy bych mel pokracovat dal na vychod  a prejet dva prusmyky. Na severu se tyci majestatni Djebel Tubkal a na jihovychode Djebel Siroua a oba stale pokryva snih. Ve vesnici neni benzinka, ale i tak zkousim stesti a ptam se mistnich. Nakonec jeden z nich mizi v domecku a vytahuje plastovou flasku s benzinem. Myslim si jake to mam ale stesti a pokracuji dale...

Stesti bych mel, kdybych se vratil do mesta a pokracoval po silnici. Knizka o teto ceste pise "big bike like heavy GS will have a great ride" ja vsak tento nazor s plne nalozenou F800 GS nesdilim. Cesta plna velkych kamenu me dovede do uzkeho prusmyku ve skalach, kde tece potok. Vypada to, ze ho mam prejet a pokracovat, coz delam bez konzultace s GPS a po par metrech zjistuji svuj omyl. Cesta pokracuje, ale tak maximalne pro osli, kozy a ovce. Podle GPS jsem se mel vydat tim korytem potoka uzkou prurvou ve skalach. Ted jsem ale ve slepe ulicce nad srazem a vse se droli. Odstrojuji moto a nesu kufry zpet k potoku. Jsou zatracene tezke! A nechapu co, tu s tak nalozenou moto delam. Ve snaze moto otocit koncim s jednim kolem nad sraze a motorkou na strane. Jsem slaby a motorka tezka! Nastesti vyuzivam drolivych kamenu a stavim pod zadnim kolem oporu a nakonec se mi dari ho obratit. I tak mi to neda a pokracuji po skalach potokem nahoru. Vsude je velke kameni anebo kusy skal, ktere davaji podvozku zabrat. Nechapu jak, ale podvozek zatim vse zvlada i s plnou nalozi. Myslim jen na to, jak nepichnout pneu na ostrem kameni. Ted uz to neni ani tak o umeni, ale o unave. Uplne se vzivam do jezdce Rallye Dakar. To jak se citim ted, museji zazivat po par dnech take. Cekaji me dva dalsi pady a tak odstrojuji moto a jdu prozkoumat teren. Uz jen asi 200m tohodle shitu a jsem na ceste! Odnasim tam batozinu a potkavam mistniho pasacka. Proste prilez ze skaly a ukazuje, ze ovce ma za kopcem. Pastevecky pes, se postara o praci, zatimco on tu se mnou zevluje. Ani nevi jak jsem rad, ze je nekdo pobliz. Dodava mi energii a pocit bezpeci. Delim se o jidlo a snazim se tak nejak komunikovat. On mezitim listuje mym pruvodcem Marokka. Vubec mu nevadi, ze ho ma vzhuru nohama a az kdyz dorazi k obrazku, tak si knizku otoci. Analfabetismus je v Marovku na vysoke urovni kolem pulky obyvatel neumi cist a psat. Skoly jsou pritom skoro v kazde vesnici, ale v horach zije spousta dalsich lidi.

Kdyz dojime a vydam se na cestu dal, je cesta o neco lepsi. Ja jsem ale stale hodne unaveny, a tak mi i stredne tezke pasaze davaji zabrat. Nachylnost k chybam me vede k zakempovani. Dal bych stejne musel prejet dost hluboky potok s kamenym podlozim a na to uz neni sila. Rozdelavam stan a odpocivam. Jeste jen listuju knizkou, ktera rika, ze toto je fajn spot na pripravu na trek na vrcho Djebel Siroua, ktery je vzdaleny 2km. I tak pry vetsina horalu tuto cestu nepodnikne, kvuli drolivemu podlozi a nutnosti lezt po kamenech, ktere se dost lamou. Nemam naladu ani energii ani na vareni ani na psani a tak se chystam jen vyfotit zapad slunce a ulehnout. V tu chvily, ale slysim hlasy a z cesty, kterou mam pred sebou se zenou plne nalozeni osli s berberskymi divkami, ktere uz z dalky volaji, at je nefotim. Kdyz brodi potok prvni osel jim utece, jak se zadna z nich nechce namocit a jede dal. Takovy osel, byt pekne nalozeny, proste stale jde dal dokud ho nekdo nezastavi. Holky na me volaji, at jim ho pribrzdim a tak jdu se svou kamerou na krku zaplou na toceni videa. Kdyz me dobehnout, jeste doplnuji par upadlych vetvicek a pokracuji dal. Dekuji mi berberskym "sekram". Predposledni z nich jeste ukazuje, jestli nemam drobak a ja rikam ne. Posledni pak ukazala jestli nemam jeste neco k jidlu, tak ji davam velky balik susenek co vezu z italie, ale jeste jsem na ne nemel chut. "At si holky posusnaji na itaslkych cukrovinkach," rikam si.

Usinam uz asi v 7hodin a mam divny pocit. Jsem bez energie a zitra me cekaji jeste ty dva prusmyky. Bude to uz lepsi, nebo horsi? Cesta par set metru dopredu, co jsem si ted prosel, neni nic moc... co bude dal? Vracet se nechci, ale zkoncit tady taky ne. Za cely den jsem nepotkal nikoho, kdo by dokazal pomoci, ani auto, ani motorkare. Nikdo po teto ceste nejezdi, to mi prijde divne... Ale co, at se deje vule bozi, aneb "insalah". Ono to nejak dopadne!