pondělí, dubna 11, 2011

Morocco 11.4.2011 - Vysoky Atlas


Vcera jsme prejeli Vychod vysokeho Atlasu a dnes nas ceka zapad. Chceme minout nejvyssi horu Marokka - Toubkal. Mela by to byt stejne hezka cesta jako provarena cesta o neco malo na vychod, ale provoz zde bude nulovy. To zprvu neni pravda a cesta je dost prasna coz nalade neprida. Mame to asi 150km na druhou stranu a to se muze tahnout hodiny. Po nejake dobe stavime u potoka, ktery se zene pres silnici. Tom toho hned vyuzije a maci si jeho lesklou hlavu pod padajici vodou. Ja se nahore bavim s mistnaky, kteri si tam myji auto. Pak se z auta vyklube starenka a odpajda par kroku do stinu. Typek na me rve ze massage a tak rozmyslim, jestli se nenechat namasirovat od zkusene stare maserky. No po par minutach "rucnich" diskuzi, nedorozumeni dopadne ve finale tak, ze ja jim davam ctvrtku sve konske masti na jeji revma. :-)
Pokracujeme dale a cesta se vyjasni. Vse zari barvami a krajina je cista. Rikame si, ze tu zakempujeme. Sice mame najeto jen cca 100km od Marrakesh, ale je tu krasne. Prejedeme jeden mozny spot a stojime v prusmyku, kde je znacka camping. Typek je neodbytny a chce nam vse ukazat. Ma tam nadherny kameny dum, s luxusne vybavenymi pokoji. Vetsina jeste neni dodelana, ale co je, je stylove. Chce po nas 550 dirhamu za oba (v kc asi 2x tolik), ale nakonec konci se 300dirhamy v kapse a jeste nam prinese vecer polevku.
Mame cele odpoledne volne a tak si to slapu na protejsi kopec. Nahore jsem dost rychle na to, jak se mi to droli pod nohama. Pak zjistuji, ze sice mam fotak, ale jsem bez kapky vody a tak nemuzu pokracivat dal po hrebenu. Usedam na kamen a kocham se. Je videt daleko do niziny a za ni se tyci dalsi pohori - Anti Atlas! Ani nevim za jak dlouho, ale probudim se na kameni a premyslim, jak budu spaleny. Jeste, ze mam na hlave satek tuarega, co sem vyhandloval za "good price for you my friend" od Abdula. Kdyz sebehnu dolu, Tom je zalezly a pise. Ja se nedam a usinam jeste pred boudou. Slunce pada a ja chci vyjet nekam a vychytat si zapad slunce. Pan domaci mi neradi cestu, kterou jsem vybral s tim, ze je jen pro kamziky a ukazuje mi opacnym smerem. Pry je to tam dost dobre.

Uz si to palim po kamenite ceste nahoru a premyslim, ze je dobre, ze nejel Tom. Cesta je plna kameni a to by mu nedelalo dobre. Me to ale dobre dela :) a tak to palim nad vysokymi utesy kolem skal nahoru, kde se tyci televizni vysilac. Odtud vede cesta jeste vzuhru, skrz par metru snehu, kde hazim pekny smyk. "Priste si na snih musim dat pozor," myslim si. Po chvily toceni se kolem kopce vidim na ceste kaminky, ktere vetsinou znamenaji, ze by se tam nemelo jezdit. Radsi slezam z motorky a opravdu po par metrech je sraz dolu. No nic, otocim moto a doslapu zbytek po svem. Vyhled je fakt uzasny, na jedne strane uzasne udoli a nad mlekem z oparu se tyci Anti Atlas, na druhe strane Djebel Toubkal, nejvyssi hora Marokka, a na zapade dalsi tritisicovka, za kterou se chysta zapadnout slunce. Sedim, cumim a posloucham ticho. Zapad slunce jako z pohadky narusi jen typek v sandalich a klobouku, ktery se znenadani objevi. Komunikativni moc neni, ale to jen proto, ze je hlidac vysilace. Asi tu travi vetsinu dni sam, a tak se neni cemu divit. Zkoukneme spolu tu videohru Zeme a Slunce a padime zas dolu. Ja uz jedu se svetlem, protoze moc nevidim, ale vse dopadne OK. Tom uz je po veceri a tak neco zblajznu i ja a jdem chrnet. Elektrinu nam vypnuli asi za hodku, protoze jela z agregatu a za usmlouvanou cenu se mu nevyplati palit naftu.


Žádné komentáře:

Okomentovat