Stoupani a stoupani a uz jsme v raji. Zatacky jak ze snu nas vedou do kopcu, kde volne pobihaji kone. Nechapeme ani jeden, ale to jeste nevime co bude nasledovat. Prechod do kamenitych hor s prusmyku pribarveny volne se pasoucimi velbloudy nas dostal. Pak stoupani do 2350m nad strmym srazem. Nahore potkavame polske motorkare. Maji za sebou perny den na svych endurech, ale v jejich usmevu je videt, ze co nas ceka pred nami asi dlouho nezapomeneme. Barvy okolo hraji od piskove zlute az k tmave cervene. Krajina vypada jak pustina, ale i tak nahore v horach najdeme vesnice se spoustou lidi. Deti u silnice vydatne mavaji a pokud zastavime zase zebraji o par Dirhamu. To nejlepsi je ale jeste pred nami. Obrovske srazy i vysce snad sto metru, rude skaly s vrasamu kolmymi k zemi a dalsi nepochopitelne geolohucke utvary nas naprosto odrovnavaji. K tomu vsemu uprostred toho my, na svych strojich, stridame jednu zatacku za druhou. Pak prijde sjezd do rokle podel reciste potoka, ktery naplni voda asi jen parkrat do roka, kdyz taje snih. Skaly na krajich rokle rostou, jak sjizdime nize a nize. Vse je zakoncene neuveritelne uzkou roklinou o vysce mrakodrapu. Az tady, na konci cesty poblize mesta Tineghir, jsou znamky turismu
Cela cesta byla uzasna, ale nikoho jsme moc nepotkali. Ted vidime spousty mistnich turistu, jak zkoumaji reciste, ve kterem najednou rostou palmy. Behem par kilometru jsme byli na mistech se zbytky snehu a ted stojime u palmoveho haje! Tineghir nas naprosto okouzlil. Jeste nez jsme vjeli do centra odchytl nas jeden Berber jmenem Shahid, ktery prodavsl satky a svym obrim usmevem nas dostal az do jeho rodineho guest house, ktery byl plny lidi s velkou pusou a usmevem od ucha k uchu. Ubytovani neni zadny prepich, sprcha studena, ale to jidlo! Hostina na kterounse vyplati pockat. Horky salad, neco jako stredomlrske leco plne oliv a zajimaveho koreni. Kebab, na rozni grilovsny cerstvy velbloud! A pak tajine, marocka klasika, neco jako gulash, ale s nerozmixovanou zeleninou. No a nakonec misa pomerancu, ale takoveho, jaky jsem snad nikdy nemel. Zadna stavicka, ale pevna duzina plna pomerancove chuti! Proste vse jako z pohadky...
Tady jsem skoncil dnesni kapitolu, ale nez sem ulehl tak se to zvrtlo. Berberi doma meli party a tak me nepustili do postele a pozvali nas k nim. Vytahli bubny, a dalsi veci co meli po ruce a uz s nima busily a tancovalo se a zpivalo. Na co se v cechach musime nejdrive opit tady zvladaji z fleku. Do kolecka jsem musel jak ja, tak i Tom. :-)
MORE PICTURES HERE
Žádné komentáře:
Okomentovat