Tak, dneska se rozloucim s Tomem. Osumnact dni na ceste s jednim clovekem, ktereho neznate, muze skoncit spatne. Na takove ceste muze vzniknout spousta konfliktu a oba jsme s tim i tak nejak dopredu pocitaly. A mozna nakonec i diky tomu si nevzpomenu na zadny problem. Tak skveleho partaka bych ocenil na kazde ceste. Asi je to tim, ze sam se soustredil na ostatni zeme a Marokko nechal na me a tak jsme se nedohadovali kam pojedeme. A s mym planovanim az na to, jak jsme ho zatahl s plne nalozenym R1200GS do koryta potoka snad nemel problem. Ale za to muze stejne Abdul! ;-)
Rani baleni, tentokrat bez spechu, protoze v Agadiru mam byt az po treti hodine, jelikoz muj kamos Rachid pracuje. Odjizdime az v deset, ale Nicolas jeste zustava. Myslel jsem si, ze jsem v tom mistr, ale tolik bordelu ma opravdu jenom on! Jedeme smer Tiznit, stale jeste krasnou krajinou. Az kdyz najedeme na hlavni, pridaji se na silnici vsemozne karavany, autobusy a vubec TURISTI, takze nalada pomalu opada. Klesame o kilometr a pul nize a v dalce uz je videt more. Chceme jen dojet na plaz, dat koupacku a rozloucit se. Koupacku ja ale davam uz o par kilometru drive. Kdo by to rekl, po tech vsech ostrych kamenech, ktere me pneumatiky poskaly, ze ted pichnu na krasnem asfaltu par kilometru pred velkou civilizaci - mestem Tiznit. Je skoro poledne a stin kolem nulovy, takze se koupu ve svem potu, jak sundavam kolo. Nastesti muzu pneu odnest ke zdi, kde mam asi jeste pul hodiny trochu stinu. Cisty prustrel, je v nem asi 10cm hrebik. Nastesti mam rezervni dusi a nemusim nic lepit. I tak to trva pres hodinu. Pochvaluji si, ze mam jeste sebou Toma, protoze odrazit pneu od kraje neni nic jednoducheho a mych 60kg skace na gume a vubec nic se nedeje. Tom to nakonec da, ale i tak to nejde po masle. Vse je opraveno a koho pak to nevidim, kdyz zas nandavam kolo... Nicolas! Co ten tady dela? Chtel preci zustat v Tafraout a sehnat pneu. Tak pry nakonec nepochodil a jede do Tiznit. Tam nakonec teda nepochodi taky, a skonci zitra jako ja v Agadiru. Pokracuje bez nas a my uhanime na plaz. Vlnobiti je obrovske! Nekolikametrove vlny a jedna za druhou. Na plazi sice lide jsou, ale do vody se, za plapolajiciho cerneho praporku, nikomu nechce. Takze jen posledni spolecna fotecka, jak nekdo hezky podotknul, "tatky a synka" u more a louceni. Nijak to nedramatizujeme, urcite se jeste sejdeme. Jen jeden z nas bude mit o hodne vice zkusenosti ze sveta! Tom ma pred sebou dlouhou cestu Zapadni Saharou, Mauretanii, Senegal, Mali a jen Allah vi, kam ho jeho GS jeste dal zaveze... Jedu na sever, poprve od zacatku mesice mirim smerem domu a popada me nostalgie. Znamena Agadir konec me cesty?
Cekam na dohodnutem miste a Rachid dorazi na svem mopedu a veze me k sobe domu. Ma utulny bytecek, jeste ne zarizeny, jak si predstavuje. Me vyhovuje naprosto. Styl obyvaku, kde ma koberec, na ktery se chodi bez bot, a nizke sezeni okolo je luxusni. Na malem prostoru se muze bavit, treba 15 lidi. To by vyresilo nas problem s zidlemi u nas doma. ;-) Rachid ma doma brachu a jeho nevlastni mamku s dalsimi nevlastnimi sourozenci. Pro sebe ma patro, takze je klidek a mamka vzdy jen dovali nejakou luxusni hostinu nebo caj. Snad nikdy jsme nedojedli. I kdyz prinese caj, je k nemu aspon pet sklenicek, jako by mel nekdo dalsi prijit. Zajimavy styl... skoda, ze nemame doma dost sklenicek, jako funkcnich zidly ;-) Agadir je moc pekne mesto. Vubec si tam nepripadate jako v Marokku, jelikoz vse je nove a ciste a promenada je plna ohalenych lidi bavicich se uplne stejne, jako kdekoliv v Evrope u Stredozemniho more. Vyjedeme nahoru na kopec, kde byvalo stare mesto Agadir, ze ktereho dnes po zemetreni uz zbyly jen hradby. Na kopci je napis Allah, Kral, Marokko, ktery se po zapadu slunce rozsviti. Pak dame jeste cajik u vody a utahany jdeme spat.
MORE PICTURES HERE
MORE PICTURES HERE
Žádné komentáře:
Okomentovat