neděle, dubna 10, 2011

Morocco 10.4.2011 - Cesta do Marrakech

Sdilena mistnost s Tomem, takze rani zacina vyndanim spuntu do usi. To huceni v hlave nemam rad. Vstavam a balim svuj curbes. Tom se po chvily zbudi, nasnidame se a razime pryc.
 Chceme prejet Atlas na druhou stranu a minou tri hory o vysce 3200-3800m. Ja pokracuji v sotoline do vesnice Assermo a Tom jede opet oklikou po asfaltu. Opet me ceka kamenita poust se spoustou cesticek, ktere lemuji vyschle konciny. Drzim se toho co je v GPS i presto, ze lepsi cesta vede jinam. Vse ubiha a za mnou se jen prasi... Nakonec dorazim do uzasne vesnice polozene kolem velke vyschle reky s utesy kolem ni. Nazory mistnich na cestu do Asserma se lisi, ale nalonec nasleduju mistniho cyklistu, ktery mi chce ukazat kudy. Skrz vesnici pry neprojedu, tudy to zvladnou jen pesi. Kdyz ho opustim a sestoupim z utesu do koryta reky, vidim, ze cesta na druhou stranu vede pres nekolik potucku. Voda v nich plyne rychle a podlozi z kaminku se bori jak v pisku.
 Todle uz jsem zazil vcera! Na druhe strane pasou dva kluci ovce a kozy, tak kdyz bude problem, snad mi pomuzou. Jeste zkousim nejvetsi proud a jeho hloubku. Bota mi na test hloubky nestaci a tak to proste risknu. Moto zavravora jak se bori nize, ale co neprojedete, projedete s plnym plynem. To funguje vzdy! Jsem na druhe strane a uhanim dal az na silnici, kde potkavam Toma, ktery zrovna prijel.


Ted uz jen 97km pres hory, rika navigace. Muj dojezd, ktery ukazuje moto, se s tim moc neslucuje. Rika nekompromisne "95km". Rezervni kanistr nemam a tak jedina moznost bude hadicka do Tomovi nadrze. Nu coz. "Insalah" aneb dej se vule bozi... Nakonec skoncim tankovanim na druhe strane pohori s dojezdem 6km u benzinky Oil Lybia. Celou cestu balancuji spotrebu a i pres jizdu v horach je prumerna spotreba jen 3,9l/100km. Diky tomu, me ani neprekvapila zajizdka oproti mape v navigaci. Celou cestu nechapu proc tu ten asfalt je. Za celou dobu potkame snad jen 6 aut nebo nakladaku. Lide kolem, co obcas stoji u silnice vypadaji primitivne. Nekolik zen tahne obrovske haldy drivy na svych zadech. Po stromech neni ani vidu, tak buh vi odkud je nesou. Drevo tu ma asi cenu zlata! Na vrcholku svacime a jeden nesmely klucina nas jen ocumuje, ale nezebra. To je mi sympaticke a tak konci s bombony a pulkou rajcete. Je tak nesmely, ze ani nechce posadit na moto. :-)
Cestou do Marrakech jsme si jen dali jeste jidlo. Opet pro me nepochopitelna situace: Stojim u rozne s kuraty a ukazuji na ne a rikam francouzky kure. No co donesou? Jehneci kebab... Demence! Fakt nevim, jestli jsem tak blby herec, ale pantomima mi asi opravfu nejde. Tom se jeste snazi vyresit ztraceny sroub od hlavniho stojanu, ale provizorni reseni od opravare kol neni to prave.
Marrakesh je rusne mesto a da praci se zorientovat. Jeste, ze jsou GPS a tak koncime primo v centru s moto v garazi a pokojem za 200kc na osobu i se snidani. Jsme primo na hlavim namesti, kde se vse deje. Spousta stanku a poulicnich umelcu se snazi zaujmout a pri shlednuti, ze neco fotite jsou hned u Vas at uz platite. Nakonec mizime v uzasne nasvicenych ulickach mesta se spoustou obchudku, kde zjistuji jak moc me Abdul obral. Vse je tak levne, ze jsem mu mel dat tak pulku toho, co jsem mu ve skutecnosti dal. :-) No to uz asi nema cenu resit a tak to hazim za hlavu. Je to proste sikula! :-) Ale neni jediny. Na ulici se snazi vsichni vse prodat a jsou velice doterni. Staci se jen zastavit a podivat se na neco a uz jsou u Vas s tim, ze daji nej cenu a podobne kecy. Hruza! Kazdy kdo otravuje me jako zakaznika obratem ztraci. Ja potrebuju klid, abych si z tisicu veci neco vybral. Nakonec nekoupim nic, ale Tom zas plati za ovoce nejakou silenou castku. Sem tam se nalepi radoby pomocnik a snazi se sve sluzby prodat. Je to fakt hnus. Jsou doternejsi jak mouchy. Mizime v internetove kavarne a pak uz jen par pivek v hotelu. Jedno male pivko za pade je dost, ale Tomova zizen je neukojitelna!



Žádné komentáře:

Okomentovat