Bolave probuzeni. Slachy natazene a v kreci, predlokti jak z kamene a dalsi pozustatky vcerejsi cesty. Vstavam a mazu se vsemi moznymi mastmi pro ulevu. Ta ale jen tak neprichazi. V hlave mi lezi ozubene kolecko a tak vstavam a na osmicku jsem u anglana v garazi. Rika ze BMW dily nema, ale ze mi cvrkne do Casablanky. Po chvilce rika: "Tak muzu mit neoriginal, za 35EUR a za 5E to sem poslou a zitra rano to tu bude." Bomba! Takove zpravy jsem ani necekal. Jeste se ptam za kolik mi pujci na dnesek jednu z krosek, ale nema zadnou volnou. Ma 18 motorek a vsechny zamluvene pro ruzne hotely a pruvodce. Tomu rikam dobry bussines. Vracim se na hotel s dobrymi zpravami a zamlouvam jeste jednu noc se slevou. S tou kroskou jsem to ale nemyslel vazne. Jsem uplne hotovej a tak jen vymyslim vylet do nedaleke pevnosti Ait Ben Haddou. Ta je chranena UNESCO a natacelo se tam spousta filmu jako Asterix anebo znamy Gladiator.
Pevnost je sice velka a obklopena mesteckem postavenem z hliny a kameni, ale nic co by jsme uz nevideli. Co jsme ale nevideli, je placeni parkovani. Dohaduju s typkem s kramu, ze za to, ze sedi a cumi na nase biky dostane asi 60kc. Celkem rychly prachy na Marokko. Po pytlech z pisku preskaceme reku k pevnosti a vsude uz cekaji "kamosi" pruvodci. Vsechny odmitame a za vstup platime 20kc. Vsechny budovy jsou stovky let stare a diky stavbe z hliny se uz dost rozpadaji. Sem tam se valy stare predmety, ktere slouzily puvodnim obyvatelum. Pak zavitame do ulici se spoustou kramku a vsichni jsou zas jak mouchy a kazdy vas taha do sveho kramku. "Only have a look please. Good price for you, mister." uz nam to oboum leze krkem. Jakmile pozdravite nebo na neco pohlednete, jste potencionalni zakaznik a dotykem dotaz na cenu nebo jinym vyjadrenim zajmu o nejaky predmet zacina veliky proces smlouvani. Pomalu uz je to unavujici. Vsichni jsou tu velci obchodnici a kazdy ma svuj styl. Obcas mi prijde, ze jejich naklady jsou nulove a cena, kam se lze dostat neni ze spodu omezena. Kazdy, ale opravdu kazdy, tu ma stovky a tisice sperku a nevaha je vytahnout z krabic a zacit je nabizet. Vetsina jsou cetky, ale najdete tu i dost pekne rucni prace. Obcas mam pocit, ze bych neco koupil jen proto, ze me obchodnik neotravuje a vyjadruje respekt. Ale takovych tu moc opravdu neni. Nevim proc, nikdy me takove veci nevzrusovali, ale saharsti mistri umi obcas udelat moc pekne veci. Treba prstinek spojenych dvou rukou namisto kamene. Kdyz ho ale sundate, zjistite ze ruce jdou od sebe rozevrit a pod nimy se skryva kamen a ve skutecnosti jsou to tri prsteny v jednom miste spojene.
Kdyz se vyskrabeme nahoru, je nam mnohem lepe, cesta sem byla plna potu v mych motorkarskych botach, ale tady je kus stinu a vanek, takze je tu opravdu prijemne. A vyhled je taky pekny. Sice ho rusi z dalky prijizdejici autobusy turisistu, tady kolem ale neni nikdo. Cestu dolu volime primo a nekoukame vlevo ani vpravo na zadny z obchudku. Jsme uspesni, a tak nas nastesti nikdo neotravuje...
Cesta dal, vede podel hlubokeho kanonu az do vesnice, kde zastavujeme na jidlo. Toto misto je jine, nez ostatni. Nikdo nas neotravuje a nic nenabizi. Pritom je na ulici tak rusno. Zatimco jime, sledujeme, jak na ulici jsou jenom muzi. Kolem postavaji hloucky muzu a vsichni se bud drzi za rameno, okolo krku nebo za ruce. Kolem je spousta muzu a my mame pocit, jak kdyz jsme v gay vesnici... No, asi jsou tu vsichni dobri kamaradi. :-) Oba nevime, co si o tom mame myslet. Ale co nam vyrazi opet vyrazi dech, je cena za jidlo. Naschval jsme zvolili lokalnejsi misto naproti mistu pro turisty, kvuli cene i touze zkouset, co ji mistni lide. 14EUR za male jidlo pro dva je to opravdu hodne. Marocane uz nas timto opravdu serou. Pokud si nedohodnete cenu predem, skoro vzdy se vas jako turistu pokusi nejak osulit a natahnout cenu. Vcera za mnohem vetsi a lepsi jidlo jsme platili polovinu. Hodim na nej pohled vraha a chci vedet, kolik co stalo. A on sam od sebe rika, ze teda 120 staci. I tak je to zlodejina. Alespon mame pouceni pro priste... Dojime a palime to dal, na hlavni a zpet do Ouarzazete. Hlavni spojnice z Marakkech je fakt dobra silnice se spoustou krasnych zatacek, a tak to Tom pali co to da, az skoro brousi reservni pneu co ma po stranach motorky. Ja mu nestiham, protoze nechci ulomit zub na rozete a setrim moto. I tak, je to ale nadhera.
Kdyz dorazime do mesta, jeste si dame malou odbocku ke kulisam starovekeho mesta v pousti, ktery byl pouzit pri nataceni filmu v minulosti. Vsude jen rovina a par kaminku a tak se slusne vyradim, zatimco Tom foti. Blbnu par minut a mizim zpet do mesta, kde silnici blokuji taxiky s vyvesenymi vlajkami. Policista se nas snazi odklonit, ale ja se nedam a rikam, ze musime do hotelu Bab Sahara v centru. Nakonec to bereme po chodniku a sledujeme skoro bitku taxikare s mistnimi lidmi. Nastesti v centru je vse v normalu a tak se muzeme v klidu vyvalit pred hotelem na zahradce a sledovat okolni deni... Na namesti je zrovna zarikac hadu a mota pistalou z pytle jednoho za druhym. My si davame cajicek a kafe v kavarne pod hotelem. Tom si jen odbehne do oblibeneho kramku s chlastem a uz pijeme ze sklenicky na caj vodecku a pod stolem cinkaji kuzelky s pivem. Pak odbehnu ja a uz sedime v restauraci a dolevame whiskey. Celkem potesi objevit tu Jonyho Walkera a tak netrva dlouho a jsme oba v nalade a sledujeme deni kolem s nadsenim. Marocke zeny jsou krasne cokoladove, hubene a maji sarm. Nektere z nich odhali i vlasy a nektere i vice. :-) Nekdo tu mluvil o nejake diskotece, ale nevim nevim... "Insalah" uvidime, co se dneska jeste stane... Dobrou noc!
Žádné komentáře:
Okomentovat