úterý, dubna 26, 2011

Morocco 26.4.2011 - Deutschland, Deutschland, Über Alles...

Takze, v noci me prasata neprepadli a neprepadl me ani svajcarskej hajnej, coz je dobre. Ale nekolikrat mi mi po zadech prejel vlak a moje samovyfukovaci karimatka to nejak nepobrala. Je kosa a pri pohledu na hodinky zjistuji, ze je brutalnich 5:39 rano. Slunce jeste nevyslo. No tady uz mi psenka nepokvete, tak balim a jedu dal. Na teplomeru je vytecnych 5 stupnu, takze se pekne nabalim a jedu. Neco jineho jet v peti stupnich v horach maximalne ctyricet a jeste se u toho hybat, nez zatuhle sedet a nechat na sebe foukat vitr o rychlosti stoctyricet. Odhadovany cas cile je asi jedna odpoledne, takze do tri bych mohl byt doma, coz zni super. Cas, se ale postupne zvysuje jak projizdim jednou zacpou za druhou. Nejdrive Bern a pak Zurich... a kdyz ne mesto, tak se opravuje dalnice. Super vyhodit 800kc za dalnicni znamku a pak jet maximalne osumdesat. :-/ Kdyz pak vjedu do nemecka, je to jak vypusteni divokych mustangu na louku. Otacim plynem a jedu najednou 160km/h... Nemci jsou slusni a uhybaji narozdil o Svycaru. Tam proste kazdy jede max povolenou rychlost, a kdyz chces jet jen o 5km/h vic, tak proste nejsi vitan. A pokud si dovolis nekoho podjet, protoze tu vsichni jedou v rychlem pruhu, tak te jeste vyblikaji, aby sis uvedomil, ze delas neco spatne! Ceske dalnicni piraty na ne! A poradne probrzdit! :-) Cesta je najednou mnohem prijemnejsi, jak krajina ubyha a Underworld mi hraje do usi... 
Bohuzel je tu jeden problem. Kdyz zastavim, vidim, jak motor krvaci a steka po nem olej. Jak jsem jel rychleji, tak dokonce lehce postrikal i boty. Trochu jsem to uz videl i v Marokku a bylo mi jasne, ze je to odezva toho, co se stalo pred rokem v Iranu, kdy jsem mel stejny problem. Kazdopadne ted to vypada horsi. Kluci v BMW v Brne mi to sice opravili, ale asi ne na porad a tak premyslim, co s tim. Domu dojedu, to neni problem. Ale pak zas ty opletacky s ceskym BMW v podani Inveltu v Praze, do toho se mi vubec nechce. Nejdrive se nebudu moc dovolat, pak budu cekat par tydnu na termin a treba mi to ani neuznaj na zaruku, jako posledne v Brne. Napada me jeste spasna myslenka a hledam ve sve GPS, kde se nachazi BMW Motorrad Zentrum v Mnichove. Nastesti to neni velka zajizdka a tak tam jedu. Za optani nic nedam! BMW tady je uplne jina klasa nez v CR. Castecne to vypada jak kavarna, castecne jak moto salon. Pruhled do dilny, kde typci kmitaji kolem nablyskanych masin, pri popijeni kavy zdarma, neni vubec spatny. U vedlejsiho stolu se bavi asi pet zamestnancu v barvach BMW a vypadaji jak zavodni team pred startem. Nesedim tu, ale dlouho protoze behem minutky je u me uz clovicek, ktery nasloucha memu problemu. "Jasne, na zaruku. Jasne, nemas servisku, neni problem. Jasne, rychle, do zitra to mas." Todle je presne ta vec, co na nemcich miluju - profesionalita! Kdyz mu rikam, ze v CR v sezone cekam na servis treba 3 tydny, jenom krouti hlavou. Takze moto je vyresene a ja mam uz jen jeden problem a to, najit ubytko! "Kde je nekde pobliz levne ubytko?" nesmele se zeptam. "V Mnichove levne ubytko, to myslis vazne?" te, odpovedi jsem se bal. Naproti jsou dva hotely. Jeden asi za 120 a druhy 150EUR za noc. Tak to by se prodrazilo! Diky GPS, ale nachazim kemp, ktery je asi 15km daleko a ubytovavam se tam za desetinu ceny.
Zbytek dne se flakam po Mnichove. Je to mlade mesto a kazdy, krome spousty Turku, tu umi anglicky. Takze uz v metru zpovidam dva Nemce, kteri mi radi, co vsechno videt. Uprimne, z mesta jsem toho moc zajimaveho ani nevidel. Nic co by nebylo jinde po evrope, ale holky moc pekny. Po nekolitydeni muslimske kure v "manicka-landu" me proste neda se neotocit za kazdou sukni kolem. Nemky uz nejsou co byvaly a je to spis takovy mix vsech narodnosti, barev i kultur. Kazdopadne holky z Mnichova maji kazda svuj osobity styl a nekopiruji jedna druhou, jak napriklad v Irsku. I kdyz je pravda, ze kdyz je vsude vidite ladovat se temi jejich klobaskami a rizecky, tak to je jak pest na oko. Dost lidi tu jezdi na kolech, takovych tech old-skool kolech s jednim prevodem. Musim rict, ze kdyz se kolem riti pekna nemka, a padluje svyma dlouhyma nohama, ma to neco do sebe. :-) Je jaro a ja uz se tesim domu! Tady na me ted koukaji jak na bezdomovce, tak moc parady neudelam. Mam zmuchlane hadry z kufru. Vzal jsem zrovna to, co nejmin smrdelo, ale i tak to nebude po strance feromonu zadna hitparada. Pendluju mezi lidmi a stale se culim. Prijde mi smesne, ze nakonec je ze me turista v evropskem meste. Turista s fotakem v ruce, ktery kouka po pamatkach a lidech a semtam neco vyfoti. Vetsina centra je prospikovana drahymi obchody a za pul litr vody, tady date pres dve eura. Takze nemam ani naladu nic fotit a jsem dost unaveny. Vstavani pred sestou rano mi dalo do tela a tak odpocivam na internetu a doufam, ze nejak dopendluju do kempu... Zitra me ceka BMW muzeum, a podle predpovedi pocasi asi taky nejaky ten destik.
V kempu jak ze socialismu me pak jeste zaskoci dve veci. Prvni je komfortni pisoar (na obrazku vedle), ktery je budto cernoskou verzi naseho maleho a dokazuje, jak moc je Mnichov kosmopolitni, anebo je to pisoar pro ozraly. Stravil jsem u nej asi 5 minut a valel se smichy na podlaze, kdyz jsem si predstavil jak prijde cernoch, udela svou potrebu a pak si ho oklepe o roh mistnosti. :-) Druhou veci, ktera me zaskocila neprijemne byl pak automat na sprchu, do ktereho potrebuju specialni zetony, takze se svym smradem musim spokojit i v noci. Jeste predtim nez ulehnu, ale potkavam jednoho nemce z Norimberka a kecame asi hodinu. Zajimavej typek, co dela plavani na dlouhe vzdalenosti a nema problem uplavat 10km a jeste u toho soutezit o rychlost. Vypravel mi, jak cestuje jen na lehko s nepromokavym batuzkem a treba si z pevniny doplave na nejaky ostruvek, kde pak vegetuje... mazec. :-)

MORE PICTURES HERE

pondělí, dubna 25, 2011

Morocco 25.4.2011 - Vrrrrrrmmmmmm

Vrrrrrrmmmmmm. Tak by se dal popsat dnesni den jak jsem ho slysel ja. A je to taky zvuk, ktery mi po dnesnim dni zni v usich i presto, ze jsem do nich radne nainstaloval spunty az po samotinky okraj. Spim totiz ve stanu vedle dalnice. A abych nedychal CO2 vypary, muj stan a dalnici deli jen maly kopecek, na kterem jezdiky Svycarske rychliky. Po rozbaleni stanu, jsem zjistil, ze trat je dost frekventovana a minimalne kazdych 15min prosvisti rychlik a zeme se oklepe jak pri zemetreseni, coz diky me samovyfukovaci karimatce urcite pocitim. Ale co, zitra snad uz budu spat u sebe v posteli...
Ale kde jsem vlastne posledne skoncil? Jo, na trajektu... rano, jsem se tam taky probudil a nasnidal se v mistni jidelne. Rikaji tomu self-service a od prvni tridy se to lisi jen tim, ze slichtu podivnych barev a chuti si musite vyzvednout u okenka a nemusite cekat, az vam ji nekdo prinese na tace. Vypada to jak v lagru a typek, co rozdava jidlo se stejne chova. Dneska jsem se odhodlal a poprosil o dva croissanty. Stejne jako jsem to videl u jednoho marokance, hezky potichu, aby to za mnou nikdo neslysel. A vyslo to! Tloustik se prihnul a sahnul jeste pro jeden a vlozil ho pod ubrousek, aby to ostatni nevideli. "Merci Beacoup" podekoval jsem a zalezl jsem si do kouta, abych jej mohl sporadat. Po snidani jeste sprska. Nezahodim preci asi posledni moznost, nez dojedu domu. A vzhledem k tomu, ze uz je 9:45 a ve Francii jsme meli podle nekterych informaci byt v osum a podle jinych v devet, tak se stavim na recepci, zeptat se, kdy dorazime. Slecna zamumlala ze pry neco kolem desate. Vzhledem k tomu, ze pevninu jsem z paluby jeste nezahledl, jsem se zeptal jeste jednou: "Tedy za 10minut?" A ona na to: "Nene za pul hodiny"... Ve skutecnosti nakonec vylodeni probehlo nekdy kolem poledne.
Vylodeni z lodi jako takove probehlo nestandartnim zpusobem. Na sebe namackane vozy mely co delat, aby mozaiku opet rozlozily a doslo tedy i na troubeni a rozhazovani rukama. Nastesti jako motorkar v plne zbroji s nalozenou motorkou vedle hromady marokancu s plnymi dodavkami opravdu nejste pro celniky podezrely, takze cely proces na hranicich byl otazkou dvou minut... Nahlednuti do pasu, nacteni elektronickych udaji a ostatni cinitele uz jen mavli rukou. Pokud teda nekdo smysli nad pasovanim hassise z Marokka, staci si poridit motorku a muzete zacit... :-)
Dilema kudy domu mi vyresil (dnes uz byvaly) kolega David z Dellu (neplacena reklama :) , ktery mi napsal, ze skoro vsude bude slunicko, takze jsem se nechtel trapit Italii a padil pres Francii pres Zenevu dal. Puvodne jsem koketoval s myslenkou, ze si dam jeste prejezd par prusmyku v alpach, ale nebylo nejak extra teplo, tak me to pri pomysleni, kolik je asi nahore, zase preslo. Nakonec cesta v delce 1500km, kterou jsem spolu s mou GPS vybral, nebyla uplne to prave orechove. Byla tedy sice rychla, ale asi nejdrazsi mozna... Ve Francii jsem nechal za dalnicni poplatky kolem 25EUR a ve Svycarsku jsem si musel na hranicich koupit znamku na cely rok za dalsich 800korun. Ani v jedne ze zemi motorkare nesetri a plati plnou palbu, stejne jako plne nalozene auto, kde se veze treba osum lidi. Navic spotreba benzinu me motorky na dalnici je o litr a pul vic, nez kdyz jedu po okreskach. Takze ve finale ten, o 100EUR drazsi, trajekt do Janova by vysel na stejne penize. Vratit se jiz nic nedalo a tak jsem palil domu co to slo, abych behem uterka dorazil treba az domu. Slunicku se prekvapive, narozdil od brezna, nechtelo vubec zapadat, a tak jsem jel az do sedmi vecer a za ten pul-den ujel 650km az do Bernu. Tam jsem z dalnice zahledl lesni cestu, a jel ji prozkoumat na pripadny kempink. Zakazy vjezdu ani pach divocaku me nijak nenaladily ke spanku a tak jsem prejel na druhou stranu dalnice a nasel "luxusni" placek, o kterem jsem psal uz na zacatku. Vzhledem k tomu, ze zitra snad uz budu  spat v mem pelisku s perinou, to jeste prekousnu...

MORE PICTURES HERE

neděle, dubna 24, 2011

Morocco 24.4.2011 - Lodni denik

Pobyt na lodi me presvedcil, ze dokazu spat opravdu kdykoliv a kdekoliv. Moje kajuta, sdilena s jednim starsim dedulou z okoli fezu, mi pripomina hybernacni komnatu, kam ulehnu a probudim se az ve finalni destinaci. Spat, na snidani, spat, na obed, spat, ptecist si noviny, vecere, zahrat par her na telefonu a zase spat. Nastesti alespon muj novy spolubydlici nechrape a je to celkem mily dedula, ktery rad pokeca v ramci moznosti. Celkem ho vzalo, kdyz jsem ho vyslal ven, kdyz si na posteli zapalil cigo, ale nastesti to uz respektuje. Kdyby za proroka Mohadema existovali cigarety, urcite by Allah nezakazal jen alkohol, veprove a sex pred svatbou! Myslim, ze par ran holi na posolena zada, za kazdou zapalenou cigaretu, by byla celkem funkcni odvykaci kura.
Na rozdil od prazdne lodi z Italie je tato pekne natriskana marocany a jen hrstka lidi je tu z Evropy. Prijde mi to divne, pocital bych, ze spis Francouzi maji penize na dovolenou v Marokku nez naopak. Takze dedukuji, ze vetsina z nich jede za pribuznymi, kterym se uz podarilo infiltrovat do Evropskych struktur. At uz ilegalne nebo se prizenili ci privdaly. Kdyz si vezmete marocanku, neberete si totiz jen ji, ale celou jeji rodinu, o kterou se pak musite nalezite starat. Potrebuji-li pak novou lednicku ci televizi, je Evropsky clen rodiny ten, kdo to zaridi. Uz jen pokud pozadate marockeho tatika o ruku jeho dcery pocita, ze za divku vysolite slusny honorar. Celkem zajimave je, sledovat tu vsechny ty zahalene muslimske zeny. Stale se mi honi hlavou, jak moc pod tim musi mit mastne vlasy, kdyz se nikdy za zivot nenadechnou cerstveho vzduchu. Snad zadna na lodi mi neprijde nijak atraktivni, vsechny jsou to diky satku takove manicky a diky tomu, ze si je partner rozbali jako prekvapeni poprve az pri svatebni noci, nedbaji nijak ani o svou stihnlou linii. Zajimalo by me co se honi hlavou jim, kdyz stale sleduji americke porady na satelitu, kde jsou vsechny zeny v jejich ocich nehorazne hrisnice. A vubec, i "arabska bbc", zpravodajska televize Al-Jazeera, ma celkem sexy arabskou hlasatelku s rozpustenymu vlasy a minisukni s cernymi lesklymi puncochy. Tak to ten Islam plati jen pro normalni lidi, nebo ji berou jako spriznenou dusi dabla, nebo co je v telce, se proste nepocita?!
V baru hraje muzika a pivo piju snad jen jediny. Ta ziva hudba je dost mizerna, zni to jak pokus o tradicni arabskou hudbu simulovany pres MIDI rozhrani z prvniho Sound Blasteru (zvukove karty do PC) v roce 1989 pustene do reproduktoru od vietnamcu koupenych hned po revoluci o rok pozdeji. Do toho jim stale piska v mikrofonu, ale nikdo se tim silenym zvukem netrapi. Nekteri nadsene tleskaji, samozrejme uplne mimo rytmus, a zpevak zni, jak kdyz si jeho vejce nekdo uvaril, jeste pred tim, nez pochopil na co je ma.
No asi dnes znim, jak kdyz jsem se nevyspal do ruzova a nic se mi moc nezamlouva asi to tak opravu je. Tak jen dopiju pivko a snad rano bude lepe. Hlavne at sviti slunicko! :-)

sobota, dubna 23, 2011

Morocco 23.4.2011 - Navidenou Marokko!

Fez. Muj pokoj presne vystihuje toto mesto. Stisneny prostor pro jednoho cloveka, do ktereho jde ale ubytovat az tri lidi. Chybejici sprcha, takze zrovna nevonim, dale zachodova misa asi 20cm od postele, takze kdyz si sednu premyslim, jestli si mam natahnout na postel nohy a vedle ni asi 5cm nalevo je mini umyvadlo o prumeru asi 10cm. Zvladnul jsem si v nem dokonce umyt i nohy. Teda v nem ne, spise jsem je myl nad zachodem a jen si na ne z umyvadla strikal vodu. 
Ranni Fez je jiny, nez ho popisoval sefik pensionu. Slunicko nad mini teraskou se nekona a spis to vypada na dalsi slejvak. Nu coz, trajekt nepocka a me tedy ceka necelych 400km do pristavu. Nad pohorim Rif je to nejcernejsi a tak nakonec volim okliku kolem Mekknes na Tetouan. Tam sice neni nijak zvlast krasna krajina, ale silnice je dobra, zatacky se klikati a ani tak moc kapek nespadne. Cestou mijim motorkare na F650 GS a chvily s nim jedu v zavesu. Pak pridam a zjistuji, ze je tam vice BMW motorek. Marocka poznavaci znacka, zadne kufry, asi pujcovna. Bingo. Po nejake dobe vidim typka s osmistovkou cekajiciho na krizovatce a stavim u nej. Je to Australan a posila ostatni spravnym smerem. Je to majitel sedmi motorek doma a tady je jen na vylete. Takze organizovana vyprava. Na nasledujici benzince vidim celou grupu asi patnacti motorek a dvou jeepu. Slusna vyprava. Chvili jedu s nimi a vzajemne se predjizdime a posledni goodbye si rekneme az asi po 100km. To uz mi zbyva jen projet prutrzi mracen a budu na pobrezi. Marocka silnice je mokra pekne kluzka a nejhorsi jsou barevne pruhy nebo prechod. To je jak na ledu, coz mi dochazi pri jednom z brzdeni. Pak uz jsem ale na brzdy hodne citlivy.
A jsem u more! Opet klidne a uklidnujici Stredozemni more. Dokonce i slunicko si dalo dostavenicko a castecne ohriva mistni promenady u more. Na jedne z nich stavim, odpocinout si, ale uz je u me banda bezdomovcu a otravuji. Nejvic otravny je jeden vozickar na ktereho sice mluvim cesky, on se ale stale snazi komunikovat a zebrat.  Zajimave, jak dokaze i nevzdelanec rici co chce a snazit se zaujmout. V porovnani treba s pani v Maroc Telecom shopu, ktera delala, ze nevi, co ukazuju. :-) Snaha o ignoraci ho asi hodne nastvala, me ale zajima jedine, a to je lavicka a odpocinek. Uz mam za sebou pres 300km a jsem unaveny. Uleham na slunicku a pomalu padam do limbu. Pak piskot a zvuk oteviraneho zipu! Proberu se s koukam, jak mi primo prede mnou leze do tankbagu, kde mam vsechny cennosti. Nastesti na me nekdo hviznul, ale jemu nerek nikdo nic. :-( Nevim co s nim, dat mu facku nebo volat fizly? On jen vola LOCO LOCO, coz znamena spanelsky, ze je asi blazen a odjizdi v dal. Ja uz mam vseho dost. Uz me tu lidi fakt stvou. Pokud nejsem v pustine, jsou marokanci hrozny otravove. Bud mi neco nutej, zebraj anebo se snazej jinak obalamutit. Poprve citim, ze chci odsud. Uz vcera jsem projzidel vesnicemi, kde na me lidi ukazovali nepratelska gesta a kluci hazely kameny. Ale tem jsem se nedivil, kdyz se tam na ne jezdi divat skupiny turistu v jeepech, jak do zoologicke zahrady. Marocka krajina zustava hluboko v mem srdci, ale lidi, kteri stali za to, je jen par. Spocital bych je na prstech jedne ruky. Naprosta vetsina, az na par vyjimek dela totiz vse jen s vidinou par dirhamu v jejich kapse.
Kdyz jsem to rozdejchal, nabral jsem jen jeste benzin za posledni zbyle mince a vyrazil k pristavu. Benzin tu stoji jen asi 23Kc za litr a ve Francii to bude alespon o pulku vice. Minul jsem hranicni prechod spanelske kolonie Ceuta, kterou tu zanechali z predchozich let kolonizace a  pres kopecky si to padil na Tanger-mediterane. 
Tanger-MED je novy pristav vybudovany asi 15km severovychodne od mesta Tanger. Pokud tedy cekate vysazeni z lodi ve meste plnem otravu, jak varuji pruvodci typu Lonely Planet, tak to uz neni pravda. Byl otevren teprve nedavno a vetsina lodi uz jezdi jen sem. Ma to vyhodu klidneho vylodeni ci nalodeni, ale muze zpusobit problem, pokud dorazite s prazdnou nadrzi, protoze nejblizsi benzin je tak 20-30km odsud. A hlavne nesmite zapomenout vymenit penize hned v pristavu. Za nim uz neni zadna smenarna, az pak banky ve vetsim meste. Proces na hranicich byl extremne rychly. Za 15min jsem byl na lodi. Celnici uz na me zdalky mavali, at vsechny predjedu a dali motorce prednost. Dve razitka, nekolik kontrol dokladu a bylo hotovo. Trajekt je na takovou vzdalenost dost maly, ale Marocky dopravce si asi nemuze dovolit nejaky extremni trajekt. Nicolas jel stejnou trasu a rikal, ze to dost houpalo, tak doufam, ze more bude nyni klidnejsi. Nalodeni bylo zajimave. Nejdrive nahnali motorkare dopredku lodi a postavili je vsechny ke zdi. Pak jsme vzali veci a oni jen privazali motorky lanem ke zdi, bez jakychkoliv stahovaku, zatimco stali na bocnim stojanu. Clovek by si rekl, ze to spadne, ale to vyvratily dodavky, ktere najeli tak blizko, ze nebylo kam padat. Sotva jsem mezi nimi prolezl ja.
Na palube jsem byl mezi prvnimi a tak me necekali zadne fronty a zamiril jsem dle instrukci hostesek primo do kajuty. Prvne mam na lodi postel. Pro me zbytecny komfort, na teto trase ale nebyla jina volba a cesta do Janova stala vic i bez luzka. Ted uz jen, aby moji spolibydlici moc nechrapali. Prozkoumam lod a zjistuji, ze to neni tak zle. Vsude velke LCD televize a pohodlna kresla. Neni to dokonale, ale nic lepsiho jsem na lodi nikdy nevidel. Vyuzivam "pravo prvni noci" v jeste nezaspinene sprse a uz sedim v baru s krasne vychlazenym Heinekenem v ruce. Tak moc mi nikdy predtim nechutnal!







MORE PICTURES HERE

pátek, dubna 22, 2011

Morocco 22.4.2011 - Posledni pista

Nez jsem vcera usnul potkala me jeste berberska omeleta, co jsem mel k veceri. Uz se ani nedivim, proc ji kuchar nechtel jist se mnou. Kdyz jsem ji totiz videl (a slysel) po druhe, nebyl to hezky pohled. A nehoda, ktera se mi potom malem stala by me hodne nastvala. Kdyz jsem sel pro vodu, abych mohl splachnout, vzal jsem to kolem zachoda a protrhla se podde mnou zeme. Kam ta dira vedla nechci ani vedet. Ja nastesti diky rychlemu reflexu zustal  viset ve vzdychu s nohou kdesi v hline a zady se opiral o zem. Ufff... Mohl jsem skoncit v peknych sra***! A zrovna zde, na kilometry daleko od nejblizsi sprchy... :-)
Rani probuzeni bylo jeste mrazivejsi nez vcerejsi ulehnuti. Motorka pomalu zabublala a moc se ji nechtelo pracovat. Displej mi blikanim naznacoval, ze je zde riziko namrazy, jelikoz jsou jen dva stupne. To jsem ale pri pohledu na zamrzle sedlo zjistil take. Neda se nic delat, jedu! Ani jsem se nenasnidal a vyrazil. Pri pomysleni, ze bych opet dostal omeletu z kuchyne, kde varic nikdo za poslednich 15let neumil, se mi zvedal zaludek. Padim si to z kopecka jeste nejakych 10km, nez se dostanu k silnici. Cesta ubyha a zimu diky vlastnimu pohybu vubec nevnimam. Pak se pripojim na hlavni a jedu smerem na Imchil. Stale premyslim, jestli jet asi 50km po pekne silnici, kterou jsem uz jel s Tomem, anebo se vrhnu vpravo po sotoline smerem na Midelt. Spanel, ktereho jsem potkal v Dades, po dlouhem pohledu na nalozenou moto, rikal "possible". Jedine, co me trapi je opet benzin. Podle knizky je to asi 163km a me sviti dojezd 166km, coz ale mimo silnici zarucene stoupne. Doudam, ze snad v nejake vesnici budou mit opet v petce nejaky benzin a vyrazim na Midelt. 
Po chvilce predjizdim kolonu asi deseti jeepu a beru je jako svou pojistku. Musim za to ale pekne tahat, aby me nedojeli a nenapraseli mi do helmy. Sem tam zastavim a fotim a tak musim nahnat cas. Krajina vede kolem vrcholku pokrytych zbytky snehu, coz dodava mrazivym sedmi stupnum celsia radnou atmosferu. Po nejake dobe mijim bandicku tri cyklistu a kdyz koukam do zrcatka mavaji. Normalne bych pokracoval, ale zahlednu tasku Bila a slapnu na brzdu. To musi byt cesi! A taky, ze jo. Vzdyt kdo jiny nez cesi, vozi na vylety do sveta tasky z Bily! :-) Dva kluci a jedna holka si to slapou po ceste z Fezu a chteji dojet nekam do Marakkesh. Letenky je vysli na 10tisic zpatecni i s kolem, takze si udelaji nekolika tydeni paradni dovolenou za par kacek. Celkem obdivuju vsechny cyklisty v techto podminkach. Je sice pravda, ze nektere useky zvladnou lepe nez ja a nemaji tu zoodpovednost za funkcni motor, ale to slapani bych nedal. Predavam jim par rad, a popisuju cestu, kterou maji pred sebou. Jeste je ceka nejake to stoupani a zitra dlouhy sesup do rokliny Dades. To si uzijou! Nastesti i oni me davaji informaci o blizke cerpaci stanici a tak jsem o hodne klidnejsi.
Nakonec stejne odbocim a pokracuju po silnici smerem na Fez. Neni cas na hrdinstvi, jelikoz zitra mam byt 600km na sever odsud a stejne je zima. Ta pokracuje i po ceste dal a jeste se do toho prida silny vitr. Podle pohybujiciho se stinu mraku je rychlost 110km/h!  Kdyz uz jsem hodne promrzly, pokukuji po restauraci na zahrati a jakmile mijim jednu s dvemi motorkami BMW, okamzite stavim. Uvnitr najdu dva promrzle spanely, jak se ohrivaji u primotopu. Hned jsem s nimi v jednom hloucku a opekame se u ohynku. Spolecne se najime a oni vypravi o padu a vysvetluji ten Duck Tape misto celni masky jejich osmistovky. Blbli na pousti, jeden to zapichnul a druhy radsi vedle nej radsi taky, aby ho neprejel. Nastesti jsou oba v pohode a jejich tydeni dovolena muze pokracovat. Po obede jedeme jeste asi dvacet kilometru a ja pak odbocim do Fezu, kde se ubytovavam promokly a promrzly za 150kc i se snidani v malem pokojicku.
Fez je nejstarsi marocke mesto a je brano jako hlavni mesto kultury. Dnes je to ale spinava dira, se spoustou otravu, kteri vas nenechaji na pokoji. Mistni medina ma nekolik tisic ulicek, uzkych tak, ze sotva projdete. Klikati se ze strany na stranu a zkopce i do kopce, ze za chvilku ztratite prehled, kde jste. A nejen vy! Spolu s vami i vase GPS. Ulicky jsou uzke natolik, ze signal z druzice nenajde cestu az k zemi. Ted uz mi dochazi, proc stale vsichni otravuji, jestli neco nehledam. :-) Tak rychle jsem se jeste nikdy neztratil. Ne ze by moje bloudeni melo nejaky cil, ale jen tak vyrazit do mediny bez mapy a nechat se unaset davem, muze mit zajimavy konec. Ja nakonec vybloudil tak, ze kdyz jsem se otocil a zjistil jsem, ze za mnou je muj pension, byl jsem hodne prekvapeny. :-)
Velke plus tohoto mesta he internet. Je levny a dost rychly, teda v porovnani s ostatnimi castmi Marokka. Diky tomu, jsem mohl dopsat denik a hodit na net fotky a prvni video. Kdyz me spary pocitace pustily, byla uz tma a neco po desate, takze nebylo moc moznosti zplnit krucici bricho. V tu chvily se hodil jeden z otravu, ktery me zatahl k jednomu ze stanku do postranich ulic, jelikoz jsem mu rek, ze nemam penize na drahe jidlo. Trochu jsem znervoznel pri sledovani lidi a deni kolem a vzpomel si, co se pise o nedaleke oblasti pohori Rif. Nekdo ti nabidne caj a probudis se lezet buhvi kde bez penezenky... Nakonec to ale dopadlo dobre. Stacilo jen odmitnout par nabidek na cernou kostku ke koureni. A po marockem hamburgeru jsem se ani nepodelal... :-)

MORE PICTURES HERE

čtvrtek, dubna 21, 2011

FIRST MOROCCO VIDEO UPLOAD

OK THIS IS IT... FIRST VIDEO FROM MOROCCO!
More comming  later due to slow upload from here.
For best results double click to open in Youtube, select HD quality and enjoy...  :-)

Morocco 21.4.2011 - Do soutesky Dades

Dalsi skvely den za sebou a tak si rikam, proc jsem trajekt jeste i dva ci tri dny neodlozil. Ta sielena pista u Djebel Siroua me vystrasila a sam se bojim kamkoliv vyrazit a tak jsem chtel uz jen po silnici domu. Jaka skoda by to ale byla, rikam si ted v berberske chatrci ve 2600m...


Vse zaclo uzasnou snidani u Omara a vysilacu. Rano jak z pohadky, az na tu kosu teda, kdy se pod vami vali mleko v udolich a vy jen sledujete posouvajici se slunecni svit, ktery ohruva vse kolem. Byt nekde kolem ve stanu si nedovedu predstavit. V noci bylo kolem nuly a proletajici mrak nechal na vsem pokryvku vody. Nastesti jsem posilnen berberskou omeletou a hefty jsou vyhrivane!
Cesta dolu ubiha rychle a ve Ouarzazete jsem kolem desate. Stavim se jen pred hotelem, kde jsme byli ubytovani predtim, chytnout mistni wifi a vybrat maily. Na namesti jeste potkavam prodejce, od ktereho mam to "good quality" tricko, ktere pri prvnim prani pustilo vetsinu barvy. Jeste, ze jsem ho nedal v Agadiru vyprat v pracce na sedesat s mymi moto hadry. To bych byl ted za jezdce rude armady. :-) Cesta ubiha i dale do Dades, kde doplnim zasoby a potkavam spanela na krosce od Yamahy. Uz je tu podruhe a nemuze si to tu vynachvalit. Rika, ze cesta, co je prede mnou, nebude problem a tak uz se s chuti zenu do soutesky Dades.
Jeste nez se tam ale dostanu, pojidam zasoby na vyhlidce nad vesnickou a jejimi zahradami. Kdyz mrknu pres okraj je tam klucina a nabizi venec z ruzi. Slusne odmitam a zvu ho na obed. Je skromny a moc toho nechce. Prohodi neco o uzke soutesce za potokem a ze me pry provede. To odmitam, ale kdyz odejde ja stale koukam a nechapu, jak to tu asi vzniklo. Vrasy kolmo k zemi, pukliny ve skalach a dalsi uzasne veci. Vedle toho potucek a u nej je vse zelene. Dole zpivaji ptaci s me to neda proste tam chci jit. Jdu za nim, at me teda provede. Rika, ze to je tak na hodku a ja nechavam nezamcenou helmu a bundu na moto a tahnu jen to nejdrazsi sebou - fotak a kameru. Hned prvni problem je, ze musim projit potokem, ktery je az k pasu a tak sundavam i kalhoty a jdu jen v trenkach dal. Kalhoty mi nese jeden z klucinu. A ja mam co delat, abych v moto botech a s kamerou v ruce prolezl uzkou soutesku. Jednou je to uzke akorat abych prosel a pak se zas leze po ctyrech. Kdo videl film 127hodin, vi presne, jak to tu vypada! Klaustrofobikum vstup zakazan! Ja jen doufam, ze na me neco nespadne. Prolezame soutesku uz pres pul hodiny a ja si rikam, ze to nema konce. Pak se ale kluci otoci a ukazou, ze bud pujdeme dale anebo vysplhame pres sutry, co maji nahazene u kraje pres hreben zpet. Jdeme zpet a na vrcholu kopce teprve vidim v jak uzke prurve jsme lezli. Tady si zivel zeme a vody opravdu pohral a vitr jim do toho vseho jeste nahazel par kamenu do cesty. Kdyz se vratime, jsem z toho vseho tak hotovy, ze kluci dostanou solidni kapesne a jeste jim slibim poslat fotky. Vse nakonec trvalo vic jak hodku a celkem jsem se pri splhani zapotil, takze sedam na moto a uhanim dal. Nakonec jsem rad, ze jsem tu malou soutesku prolez, protoze ta znama, co je v mape, je samozrejme plna turistu.
Cesta dal se opet vine nad skalnatymi utesy a krajina se misty podoba tomu, co muzete videt v Gran Canyon v Coloradu. Silnice prejde v pistu, ale vse jde jak po masle i s nalozenou motorkou. Cestou mijim organizovanou vypravu z nemeckeho BMW a dalsi skupinku motorkaru a ctyrkolek, ktera se neodvazi ani zpomalit, zatimco ja stojim a cekam az projedou, takze mi slusne zakouri pod nosem. Nasleduje jeste asi 6 jeepu, a mam co delat abych se na uzke stezce vyhnul. V mem smeru mijim jen nenalozeny nakladak, ktery jede krokem, ale i tak ma muj obdiv, kamze se to pustil. Nejvic me ale dostane skupinka cyklistu, kteri slapou vzhuru. Nejvys se dostanu so 2930m a pak uz jen primo dolu.

Kdyz po dlouhe dobe mijim ceduli ubytovani 1km zacinam opet premyslet, kde budu spat. Muzu to jeste natahnout a dojet do Imchil ci dal anebo se ubytovat tu a dat si oddech. Do pristavu je to jeste cca 700km a uz zbyva jen 10km sotoliny, takze si rikam, ze to za dva dny dam v pohode a nakonec zustavam. V chate je jen jeden berber, ktery umi trochu spanelsky, takze jeste osvezim, co me naucil spolubydlici Carlos, ale spis se stydim, ze jsem toho tolik ze spanelstiny zapomel.
V horach je desna zima, uz posledni kilometry bylo asi 6 stupnu, ale jak clovek stoji ve stupackach, tak se zahreje. Ted, kdyz sedim pred chatou ve 2600m, teprve zjistuji jaka je zima a trochu se bojim, jaka klada bude rano! Jdu se zahrat vystupem na jopec za chatou, ale nahore je vitr tak silny, ze jsem promrzly na kost. Vyhled ale stoji za to! Na druhe strane je opet rokle. Ale tak obrovska, ze jsem to jeste nevidel. Stojim nad utesem a vyrovnavam silny vitr. Nakonec ale usednu a cekam, az zajde slunce za mrak. Vitr sily a teplota klesa. Nakonec opet slezam dolu zpet do chaty uplne promrzly. Berber opet vari caj a ja ocenuji i horak varice, kde si hreju ruce. Vecer zjistuji, ze moje spanelstina je totalne mizerna a berber moc neumi pouzivat ruce k dorozumeni, takze to dost vazne. Ve finale, ale dorazi banda dalsich spanelu, kteri se az v deset v noci vraci na bicyklech z nedaleke jeskyne a o vecerni zabavu je opet postarano! :-)
Teplota ted je 2.5stupne Celsia, tak jsem zvedavy, jak se bude zitra vstavat...


MORE PICTURES HERE

středa, dubna 20, 2011

Morocco 20.4.2011 - A jede se domu!


Rano balim, abych co nejdrive vypadl. Rachid odesel do prace v 7, ale pak se za hodku vratil s tim, ze dela az od 3 hodin, takze se jeste natahnul. Mam trochu problem vse nastrkatbdo baglu, vcetne vetsiho senegalskeho bubnu, ale nakonec se mi to dari. Dokonce si i zalepim pichlou dusi a zaspinim tim Rachidovi celou koupelnu. Nakonec vyzvedavam vyprane veci a zjistuji jak krasne se srazily kalhoty. V jednom miste maji kuzi a ta se scvrkla a popraskali svy v miste koleniho chranice. Ted tam sotva strcim nohu, ale nejak to dopadne. Rachidova nevlastni mamka asi nebrala ohledy na velky stitek 30stupnu max  a pro jistotu pridala avivaz. No, je fakt, záe tydle kalhoty nikdy tak ciste nebyly, ale jsem rad, ze goretexove vlozky zustaly v batohu! Odjezd je bolavy. Rachid me chtel hostit dele, ale neda se nic delat, uz jen par dni v Marokku a ty nechci stravit ve meste a pak jen dat rychlou palbu 1000km po dalnici.

Odjizdim v 11h do mesta Essaioura podel Atlantiku. Barva more je opet neuveritelna, jen vlny nejsou takove, jako vcera. Zastavuji se jeste na utesu nad oceanem a sleduju desitku serfaru dole, jak cekaji na vlnu. Kazdy chce chytit tu svou a uzit si radnou jizdu. Nekomu to jde skvele a nekdo da jen par metru. Je to skvela podivana, ale musim slapat dal. Po ceste potkavam bandicky motorkaru, vetsinou na silnicnich motocyklech, jak pendluji na jih ci sever podel pobrezi. Po ceste  me jeste dvakrat zmeri radar, jak lehce prekracuji povolenou rychlost, ale nikdo se nema zastavovat spechajiciho turistu. Kdyz se priblizim k Essaioura jsou uz skoro dve hodiny. I tak ale nechci zustavat, a otacim na Marakkesh s tim, ze zakempuju nekde za nim smerem ke stredozemnimu mori. I toto rozhodnuti se cestou meni a ja za mestem otacim smerem na jih. Chci jeste videt Velky Atlas! Projedu znamou silnici a dostanu se opet do Ouarzazete na druhe strane. Dnes uz to nedam, ale zakempuju nekde v horach, nebo najdu ubytko. Jsem ale rozhodly, nedat vice jak 200kc i s jidlem. Asfalt na teto ceste je luxusni a toho vyuziva i velke mnozstvi nakladaku, ktere prorezavaji cestu spicatymi horami. U silnice opet stoji spousty prilezitostnych prodejcu a snazi se vnutit vyvrele a zkrystalizovane kameny a jine zajimavosti za par Dirhamu. Nemam v planu uz kupovat nic a tak vsechny posilam pryc. Pred prusmykem se cesta prudce zveda a nektere nakladaky jedou krokem. Osobni auta je predjizdi i do zatacek a zkousi sve stesti. Toho jak se ukaze za chvilku mam ja vice nez dost. :-) Stale premyslim, jestli stavet stan nebo dojet az k nejakemu ubytku. Nakonec vse dopadne jinak. Kousek za prusmykem je sotolina, ktera vede nekam do kopce. Tipuju, ze k antenam nahore na vrcholu a tak to jedu opatrne prozkoumat. Stavet stan v teto vysce, ale moc nechci. Uz ted je pod 10 stupnu a nevim, jak bude rano.
Nahore je skvely vyhled na krajinu osvetlenou zapadajicim sluncem a ja dojizdim az k vysilacum. Z dalky na me stekaji za plotem psi a vidim jak jde k brane hlidac. Otacim, ze radsi pojedu, ale vyleza a davame se do reci. Anglicky nemluvi, ale ma velkou snahu komunikovat. Na opusteneho berera v horach az netradicne moc. Delam si srandu a rikam, ze si pod jednim z vysilacu postavim stan, abych videl vychod a vysledek se dostavi obratem. Zve me k sobe domu! Teda domu, do jedne z budek pod vysilacem. Nejdrive ale pysne predstavuje, co vse se schovava v ostatnich budkach. Vetsinou jsou plne obrovskych baterek propojemnych vzajemne do sebe. Pise se na nich pouze 2V, ale zato 2500A! V dalsi budove jsou v racku ulozene zarizeni pro mobilni site a v dalsi zas jsou obrovske motory. Omar, jak se hlidac jmenuje, mi vse vysvetluje s nadsenim a ve finale spusti agregat a i s obrovskym hlukem v pozadi popuisuje, jak monitoruje jeho chod na displeji. Ulet! :-)
U nej v pribytku je to nevelke, ale celkem utulne hnizdecko. Spinava kuchynka, spinavy zachod, prazdna mistnost kam se chodi modlit, a pak vyzdobeny obyvacek 3x2m. Kecame, a celkem nam to jde. Pripadam si jak v Iranu. Konecne mi nikdo nic necpe a pritom se snazi domluvit i pres jazykovou barieru. Cast vecera stravime lekci vareni, kdy mu pomaham varit marocke Tajine. Je to easy a chutna skvele. Musim to doma taky zkusit! Pak uz jen dalsi pokec a sledovani marocke fotbalove ligy. Vsichni jsou tu do fotbalu silenci a on zna taky vsechny hrace, vcetne tech ceskych. V noci jesge vyjdu ven, zkouknout oblohu a je to uzasne. Tolik hvezd jinde neuvidite! Jedine jine svetlo je 100km vzdalene v dalce zarici mesto Ouarzazete, kam se zitra opet chystam.


MORE PICTURES HERE



úterý, dubna 19, 2011

Morocco 19.4.2011 - Vallee du Paradis


Rano mame dobre zpravy. Rachid nemusi do prace a jedeme tedy spolu na vylet do Rajskeho udoli nedaleko Agadiru. Nejdrive vyzvedneme druhou helmu a pak jeste oplachnout motorku. Chci namazat retez, ale nejdriv musi ten bordel pryc. Znamej Rachida ma vapku a i nejakej nastavec do ktereho da naftu a tak to de krasne dolu. Pak to palime smerem na sever a projizdime celkem pekna udoli, ale neni to tak krasne jako zbytek, co jsem videl v Marokku jinde. Ale na to, ze to maji kousek za takovym mestem je to luxusni. Nastesti neni vikend a tak jsou silnice prazdne. I obrovske vodopady, kde je jindy lidi, jak v holesovicke trznici, ted je jen par lidi. Ty se snazi zaujmout skokan, ktery se vyskrabe po mokrych kamenech az nahoru a skace dolu, zatimco dole jeho znamy dava velky pozor, kdo foti, aby ho pak hezky zkasnul. Cestou kolem vodopadu jsou zase vsude cetky a kazdej nuti svoji "good price for you, mister" . Marocka klasika :-/

Cestou se podela zadni brzda a ja mam za to, ze skoncily brzdove desticky. Celou dobu jedeme celkem osklive zatacky a ja muzu brzdit jen motorem a predni brzdou, coz je sice v pohode, ale kdyz bych potreboval rychle zpomalit, tak muze byt problem, takze musim predvidat kazdou zatacku a jet mnohem pomaleji. Cesta zpet je narocnych 80km rozbiteho asfaltu a tak to trva alespon dve hodiny, nez se dostaneme na normalni cestu. Chteli jsme se vykoupat v mori, ale s vidinou, ze nebude moc teple a fouka vitr, davame za vdek luxusnimu jezirku vytvorenemu na jednom z potoku, kolem ktereho jedeme. Super osvezeni! Kdyz dojedeme na hlavni, hned v prvni vesnicce davame obed a piti, jelikoz jsme slusne vyhladli. Zajimavy styl fast foodu. Mate stanek s reznikem, kde si vyberete co chcete a zaplatite mu. A maso pak jen odnesete vedle a tam vam to ugriluje typek co tam ma kavarnu primo pred vami. Reznikovi sice upadne kus masa na zem, ale vubec si s tim nelame hlavu a dava nam ho tak, abysme ani nepoznali, ktery to byl. Vedle uz se griluje a chutna to moc dobre. Typek nam to nakoreni a prida cibuli a rajce. K tomu chleba a ji se samozrejme marocky rukama. Je to celkem mnamka, Rachid vybral hovezi a k tomu horskou kozu, ktera ani nema zadnou pachut. Luxusni masicko, ale prase tady nenajdete. Komu by ale chybelo. ;-) Pokracujeme na jih po pobrezi Atlantiku a unava a vlnobiti me uspava, takze davame kratkou pauzu. More tu ma neuveritelnou barvu.
V Agadiru mirime rovnou ke znamym Rachida, kteri maji dilnu a hrabou se tam v ruznych skutrech a malych motorkach. Sefik to okoukne a rika, ze desticky jsou ok, ze je jen osmirkuje. To dela, ale nejak to nezabira. Pak mi to vse docvakne! Zaclo to par km po myti retezu naftou, takze asi postrikal i brzdovy kotouc a nafta vse zalepila a sesmahla pri zahrati. Takze smirkuju jeste kotouc a moto brzdi! Jsem moc rad, ze nemusim zas resit nejake trable a muzu v klidu a bezpecne pokracovat dal po Marokku! Z garaze mirime na plaz a pak na nakup. Nejaky Rachiduv kamos mi pry da opravdou "Good Price". Jdeme tam a vybiram par veci, ktere se po ceste neznici, dava to do kalkulacky a vyhazuje nejake hausnumero jako 180EUR, ja jsem si rekl, ze mu nedam vic jak 15EUR, i kdyz to je opravdu ulet cena. On nakonec bez smlouvani rika, ze to je vyvolavaci cena pro turisty, ale pro rodinu to vydeli deseti a ja si odnasim, dalsi spoustu kramu. Nakonec se jeste otocim a neodolam koupi bubnu. Ma tam spoustu bongo bubnu do 10EUR, ale ten co se mi libi je original ze Senegalu vyrezany z jednoho kusu stromu s vyrezavanim. Sice nevim, kam ho dam, ale az ho budu mit, tak to urcite vymyslim! Pak jeste behame a shanime darek pro Rachidovu pritelkyni v Praze, ale vsechno se uz zavira a on nemuze nic vybrat, takze to dopada spatne a oba unaveni koncime vecer doma a po obrovske veceri jdeme chrnet!

MORE PICTURES HERE

pondělí, dubna 18, 2011

Morocco 18.4.2011 - Good bye Tom, hello Rachid!


Tak, dneska se rozloucim s Tomem. Osumnact dni na ceste s jednim clovekem, ktereho neznate, muze skoncit spatne. Na takove ceste muze vzniknout spousta konfliktu a oba jsme s tim i tak nejak dopredu pocitaly. A mozna nakonec i diky tomu si nevzpomenu na zadny problem. Tak skveleho partaka bych ocenil na kazde ceste. Asi je to tim, ze sam se soustredil na ostatni zeme a Marokko nechal na me a tak jsme se nedohadovali kam pojedeme. A s mym planovanim az na to, jak jsme ho zatahl s plne nalozenym R1200GS do koryta potoka snad nemel problem. Ale za to muze stejne Abdul! ;-)


Rani baleni, tentokrat bez spechu, protoze v Agadiru mam byt az po treti hodine, jelikoz muj kamos Rachid pracuje. Odjizdime az v deset, ale Nicolas jeste zustava. Myslel jsem si, ze jsem v tom mistr, ale tolik bordelu ma opravdu jenom on! Jedeme smer Tiznit, stale jeste krasnou krajinou. Az kdyz najedeme na hlavni, pridaji se na silnici vsemozne karavany, autobusy a vubec TURISTI, takze nalada pomalu opada. Klesame o kilometr a pul nize a v dalce uz je videt more. Chceme jen dojet na plaz, dat koupacku a rozloucit se. Koupacku ja ale davam uz o par kilometru drive. Kdo by to rekl, po tech vsech ostrych kamenech, ktere me pneumatiky poskaly, ze ted pichnu na krasnem asfaltu par kilometru pred velkou civilizaci - mestem Tiznit. Je skoro poledne a stin kolem nulovy, takze se koupu ve svem potu, jak sundavam kolo. Nastesti muzu pneu odnest ke zdi, kde mam asi jeste pul hodiny trochu stinu. Cisty prustrel, je v nem asi 10cm hrebik. Nastesti mam rezervni dusi a nemusim nic lepit. I tak to trva pres hodinu. Pochvaluji si, ze mam jeste sebou Toma, protoze odrazit pneu od kraje neni nic jednoducheho a mych 60kg skace na gume a vubec nic se nedeje. Tom to nakonec da, ale i tak to nejde po masle. Vse je opraveno a koho pak to nevidim, kdyz zas nandavam kolo... Nicolas! Co ten tady dela? Chtel preci zustat v Tafraout a sehnat pneu. Tak pry nakonec nepochodil a jede do Tiznit. Tam nakonec teda nepochodi taky, a skonci zitra jako ja v Agadiru. Pokracuje bez nas a my uhanime na plaz. Vlnobiti je obrovske! Nekolikametrove vlny a jedna za druhou. Na plazi sice lide jsou, ale do vody se, za plapolajiciho cerneho praporku, nikomu nechce. Takze jen posledni spolecna fotecka, jak nekdo hezky podotknul, "tatky a synka" u more a louceni. Nijak to nedramatizujeme, urcite se jeste sejdeme. Jen jeden z nas bude mit o hodne vice zkusenosti ze sveta! Tom ma pred sebou dlouhou cestu Zapadni Saharou, Mauretanii, Senegal, Mali a jen Allah vi, kam ho jeho GS jeste dal zaveze... Jedu na sever, poprve od zacatku mesice mirim smerem domu a popada me nostalgie. Znamena Agadir konec me cesty?

Cekam na dohodnutem miste a Rachid dorazi na svem mopedu a veze me k sobe domu. Ma utulny bytecek, jeste ne zarizeny, jak si predstavuje. Me vyhovuje naprosto. Styl obyvaku, kde ma koberec, na ktery se chodi bez bot, a nizke sezeni okolo je luxusni. Na malem prostoru se muze bavit, treba 15 lidi. To by vyresilo nas problem s zidlemi u nas doma. ;-) Rachid ma doma brachu a jeho nevlastni mamku s dalsimi nevlastnimi sourozenci. Pro sebe ma patro, takze je klidek a mamka vzdy jen dovali nejakou luxusni hostinu nebo caj. Snad nikdy jsme nedojedli. I kdyz prinese caj, je k nemu aspon pet sklenicek, jako by mel nekdo dalsi prijit. Zajimavy styl... skoda, ze nemame doma dost sklenicek, jako funkcnich zidly ;-) Agadir je moc pekne mesto. Vubec si tam nepripadate jako v Marokku, jelikoz vse je nove a ciste a promenada je plna ohalenych lidi bavicich se uplne stejne, jako kdekoliv v Evrope u Stredozemniho more. Vyjedeme nahoru na kopec, kde byvalo stare mesto Agadir, ze ktereho dnes po zemetreni uz zbyly jen hradby. Na kopci je napis Allah, Kral, Marokko, ktery se po zapadu slunce rozsviti. Pak dame jeste cajik u vody a utahany jdeme spat.

MORE PICTURES HERE


neděle, dubna 17, 2011

Morocco 17.4.2011 - Tafraout offroad

Whooaaaa. Budik je vzdy jak kudla do zad... necekany, studeny a bolestivy. Dnesni budik je o to bolavejsi, ze jsme vcera po dvou tydnech v Marokku zjistili, ze prepnuli na letni cas po tom, co jsme dorazili a je tedy vzdy o hodinu vice! Takze budik na sedmicku, je jak budik na sestku a ja proste normalne nevstavam pred sedmou! Dnesek je ale jiny, protoze me ceka offroad! Moto je odstrojene a vybral jsem nejaky pekny okruh, kde snad jeste nebude tolik asfaltu. Nicolas by mel jet se mnou. Po tom co si o tom precetl v knizce se rozhodl, ze nebude zevlovat... Situace je ale jina. Obrati se na me a vypada jak zombik. "Dnes jedes sam, kamo" rika mi. "Celou noc jsem problil a prosedel na zachode. Ty pulnocni rybicky mi dali zabrat." No co, neda se nic delat, razim sam! Vyletim jak strela z pistole a ve meste stihnu jen nabrat benzin. Po 10km si, ale s krucenim v brise uvedomim, ze svacina je na pokoji a ja nemam zadne jidlo. Takze cesta zpet a nakup susenek ve meste. Pak mijim kameny pohazene bez smyslu, proste jak jen Alah chtel a jedna z nich ma vypadat jak hlava Napoleona, me se ale nedari ji identifikovat. Asi malo marockeho koure. :-) 
Cesta nastesti po chvily konci a zacina sotolinka, ktera me dovede do rokliny a podel potoka se snizuje dolu az konci v sirokem vyschlem recisti. Okoli je nasviceno krasnou barvou a tak me nedochazi co me ceka. 30km cesty kamenim recistem, neni nic co bych chtel planovat. Ale jsem vul, ze jsem si to neprecetl a tak jedu dal a dal. Stin se hleda tezko a jen jednou za par kilometru stoji osamoceny stromek, kde si rad odpocinu. Ruce maji mozoly a kolena si taky radi dachnou. Kdyz uz konecne dorazim na rozcesti a koukam do mapy, zjistuji, ze jsem vlastne minul nejake praveke nastene malby, ktere by meli byt ve skalach. Skoda, mohl jsem si trochu zprijemnit unavnou cestu. Cesta se staci doprava a ja pokracuji recistem mensiho potoka nahoru. Vzdy jedu chvily mimo reciste a pak se zas projizdi krasnou zeleni s palmamy a musi se korytem potoka po kameni. Uz jsem unaveny a tak si rikam, ze si lehnu na pul hodky do stinu, ale nejaky berber se ke me pririti a bavi se se mnou. Nastesti mi nic necpe a je celkem mily. Nakonec me zve na cas k nemu domu. Rika (nohama/rukama), ze tu pracuje na stavbe skoly a ukazujemu plany. To, ze jsem kdysi podobne veci rysoval, uz ale nepochopil. Komunikace vazne, jak mu chybi symboly, ktere ja rukama ukazuju. K caji jeste dostanu cerstvy chleb, ktery se maci v olivovem oleji. To je naprosto luxusni zalezitost. Jejich olej totiz opravdu chutna po olivach a je to fakt mnamka. Musim dal a tak delam par fotek a slibuji jejich poslani. 

Pak me ceka pasaz nazvana v knizce jako prudke stoupani. Mam z toho trochu respekt, protoze vzorek na pneu uz neni, co byval a kamenity prudky vystup asi nezvladnu. Nastesti projizdim dalsim palmovym hajem, kde se krmi bandicka frantiku s 4x4 a rikaji, ze maji stejnou cestu. Tak si rikam, ze me v nejhorsim pomuzou. Nakonec, ale razim a cesta uz je prorazena a pripravena na pokryti asfaltem, takze je to sice hodne prudke stoupani, ale nemam problem. Cesta zpet do Tafraoute uz je brnkacka. Siroka sotolina, kde se to da palit misty i pres 100km/h. Jeste pred sestupem do civilizace, ale uleham na skale a uzivam si vyhled. Chci jeste nabrat barvu, pred navratem domu a tak tam lezim jen ve spodkach. Klasicky, ale usnu a po hodine opalovani bez namazani, mam trosku respekt z horskeho slunicka a bojim se, jak todle dopadne. No, jeste ten vecer zjistim, ze celkem cervene! :-)

Kdyz se vratim, nemcour zas jen lezi a huli. Rika, ze mu je cely den zle, ale vyhulit si mozek, to si neodpusti. :-) Na druhou stranu Tom neleni a vali se u bazenu. Jeho dilema, jestli muze sundat pred muslimy tricko, ale resim tak, ze skacu do bazenu jen v trenkach, protoze plavky nemam. Voda je uzasna! Bazen napustily teprve rano, ale je to uzasne osvezeni s brutalnim vyhledem na hory kolem. Dokonaly vecer chci doplnit necim extra a tak jedu do mesta sehnat nejaky chlast. Vzdycky se neco najde! Tentokrat se na me lepi berber co umi trochu cesky, u ktereho jsme predchozi den jedli a ukazuje mi hotel. Vede me dolu do sklepa pres recepci a vubec mu nevadi, ze huli. Pak slezeme dolu a busi na zatemnene dvere. Po chvily se rozsviti svetlo a uz jsme v baru, kde chlasta par schovanych muslimu, aby je Allah nevidel. :-) Maji veselo a ja taky, protoze koncim se skotskou whiskey v kapse. Tu s Tomem vyzahneme a on usina v me posteli s flaskou v ruce... Krasny pohled nejen na nej, ale i na uplnek. Ja jen vzpominam, jak pri prvni noci v Marokku byl jen uzky srpecek ve tvaru usmevu a ja Tomovi rikal, ze pri uplnku se nase cesty rozejdou. Nakonec je to tak... zitra se kazdy vyda svou cestou. Ja zpet domu na sever a on zas na jih do prave Afriky!

MORE PICTURES HERE


sobota, dubna 16, 2011

Morocco 16.4.2011 - Z Tata do Tafraoute


Snidane ve vesnici byla dobry napad. Sice na ni cekame dlouho, ale pak na druhou stranu silnice dorazi nekdo na velkem BMW GS. Ridic zastavi a jde do bankomatu pro penize, zatimco moto necha nastartovane. My jsme bez motorek inkognito a tak vtipkujeme, kdo tam dobehne a odjede mu za roh. Nakonec na typa jen mavame a k nasemu prekvapeni ma Australskou znacku. Kdyz sunda helmu, vidime ze je mu slusne pres sedesat!  Chlapek si pravdepodobne slusne uziva duchodu. Moto prevez do Indie, kterou projel, a pak ho nechal poslat do Turecka a dal Evropu a ted je v Maroku. Ma ted namireno dat si jednu cast z Dakarske rallye. S jeho silnicnim vzorkem a plne nalozenymi kufry, to vypada jako blaznovina, ale rika ze nebude mit problem. No, asi uz neco najezdil.



Cesta z Tata do Tafraoute je peknych par zatacek dobreho asfaltu a okoli hraje v tuto dobu vsemi barvami, takze cesta ubiha a ve trech je to jeste lepsi nez ve dvou, jak se stale vzajemne predjizdime. Co je ale prekvapko je okoli Tafraoute. Tady si Allah opravdu pohral s kaminky a poskladal je na sebe pro sve poteseni. Pak je jeste nabarvil uzasnou barvou, ktera se pri zapadu slunce meni a okoli dostane tajemnou naladu. Kempujeme v krasnem udoli a zitra ma byt napusteny bazen, takze k dokonale nalade uz chybi je lahev plzne. Tu zde ale budeme jen tezko shanet a tak mizim na kratky vylet po okoli. V mape jsou snad vsechny silnice oznacene jako zajimave a tak neni problem si vybrat. I to, co vypada jako sotolina, je uz ale nejakou dobu asfalt. Toto je bohaty region, a tak asi neni problem sem zainvestovat. Coz je ale na skodu, kdyz mate radi offroad. No snad zitra to bude lepsi. Vecerni vyjizdka je uzasna a pred zapadem ma vse dokonaly nadech tajemna. Do toho spousty domu v okoli a nikde nikdo. Vypada to, jak lokalita pro bohate a domy kolem jako jejich chaty, ale he sobota a nikde nikdo, tak to trochu nechapu. Pri ceste do kopce mi chcipne moto a nejde chvily nastartovat. Bojim se pikracovat a sjizdim do jedne z vesnic, kde mi z pet flasky dotankuji benzin. Ted uz v nadrzi snad zadna sracka z Foum Ziguid nezustane! Vse vypada OK, a tak pokracuji. Cestou jeste objevim vodopad s jezirkem, ale pospicham na domluveny sraz a tak vodu ani nezkusim. Dohodli jsme si barbecue u kamenu, ktere nabarvil nejaky belgican a je to tu brane za velke umeni. Na obrazcich to tak taky vypada. Obrovsky kus skaly v modre barve muze pri zapadu, vypadat fakt zajimave!

Kdyz se ale vratim, Tom tuka do kompu a Nicolas huli jednu faju za druhou a zadny z nich nevypada na velkou akci. Rozhodnu se tedy pro vymenu pastorku na motorce. Alespon to zrychli moti pro cestu domu, jelikoz ma o jeden zub vice. Vecer jeste kecame, a Nicolas vse zabije pulnocnimi rybickami z konzervy, ktere, jak se pozdeji ukaze, mu jeste slusne zatopi...


MORE PICTURES HERE

pátek, dubna 15, 2011

Morocco 15.4.2011 - Vzhuru na Saharu

Vstavame balime kufry. Jen se nasnidat, vyzvednout doruceny pastorek v dilne a vyrazit na jih. Davame jen rychlou snidani a pak jdeme vybrat penize. Mame smulu a 4 z 5ti bankomatu ve meste nase karty odmitaji. Nastesti tam byl ten paty, takze muzeme zaplatit hotel. Recepcni jeste zkousi napalit cenu, protoze jsem vyhandloval slevu s jeho kolegou, co tam ted neni, ale jsem nekompromisni. Pak padime za Peterem do jeho dilny, kde uz ceka potrebny dil. Neni to original a kdyz ho srovnavam s tim mym ojetym kolem, tak zuby jsou asi stejne siroke. Teda spis uzke. Jen nejsou po smeru tak ohnute a nebudou nicit retez. Taky vyhoda mit o zoubek vic, alespon to domu pojede rychleji...
Cesta na jih odsepa a silnice je prima. Za nedlouho prejedeme roviny a uz se zvedame do pohori Anti Atlas. Marokko na nas zas nachystalo neco noveho a tak tyto puste hory maji zas uplne jine tvary nez ty predchozi. Kopecky jsou serizle a vypadaji, jak kdyz maji letokruhy. Mineme jeste nejakou tu propast a sjizdime na jizni strane, kde je o poznani tepleji. Kdyz se zeneme rozpalenou pustinou mijime bandicku tri motorkaru na kroskach, nabalenych jen na lehko. Zjistujeme, ze to jsou frantici a vraceji se z pouste, protoze se jeden z nich zranil. Nic hrozneho, muze ridit, ale ma to narazene a chce si dat oddech, tak jede do Marakkech, kde pocka az se vyblbnou i ostatni. Myslel jsem, ze se k nim pridam a dame nejaky offroad, ale nakonec to nedopadlo a pokracujeme dal k pousti. Cestou jen stavime u vyschleho reciste, kde pod mostem u palmoveho haje zustala trocha vody a vytvorila uzavrene jezirko. Tady odpocivame. Jezirko je plne nejen kristalove ciste vody, ale take ryb a zab. Asi se jim zcvrkava jejich domov a tak se tu ted pekne mackaji. Vubec je nezajima, ze mezi nimi chodim a kdyz mi upadne drobek svaciny, sezene se neuveritelna mela. Jsou chudinky pekne hladove, a tak konci s par kusy sucharu, co nam zbyly jeste z Italie.
O kus dal, par kilometru pred vesnici  Foum Zguid potkavame jeste jednoho motorkare. Ma predelane Suzuki DR600, ze byste ho nepoznali. Je to nemec a ma namireno na jih. Pry ma rok volno, tak pojede 6 mesicu na jih a pak se otoci a pojede zpatky. Taky hustej strelec. Neuveritelne, kolik podivinu tady potkate. :-) Nakonec se k nam prida a pokracujeme spolu dal. Po ceste z nej jeste dostaneme, ze byl 12let v armade a ted ma nejake volno a stale bere vojenskou rentu asi 1400EUR za mesic, takze tady v Africe vlastne cestuje, zatimco doma se mu plni ucet v bance na rozjezd, az se vrati. Je to Airborne Ranger, coz si prekladam jako vysadkar. Tedle kluk asi bude umet prezit kdekoliv. Ma zkusenosti nejen z Afganistanu, ale taky z Konga a Kosova. Kdyz se ho ptam na bojove umeni, co cvici nemecka armada, tak rika ze mix judo a wing tsun, coz je dobra nahodicka, protoze delam neco podobneho. Pry cvicil i s Kernspechtem (hlava Kung-Fu organizace EWTO) na jeho zamku. S timdle typkem bude jeste sranda...
Ve Foum Zguid jeste beru benzin, pred asi 150km presunem po kraji pouste do mesta Tata. Na benzince nikdo neni a tak volame a nakonec se vykutali cernoch a nacepuje mi do nadrze benzin. Vubec, tadle vesnice uz je celkem mixnuta cernochy a fakt citite, ze jste na jihu. Po teto vesnici uz vubec nic neni. Na jih od ni zacina sahara. Jeste jsou tam dve vyschla solna jezera, ale jinak nic. Jedeme po silnici podel jedne Dakarske casovky, ktera se tu kdysi jela. Slunicko pali i pres sileny prasny opar a teplomer na me v jednu chvily vybafne i silenou cislici 39C stupnu. Ted uz je uplne jedno, jestli mate pruduchy v bunde otevrene nebo zavrene, protoze poceni uz nejde zastavit. Palime to asi 120km/h dlouhou rovinou a pak se to stane... Jako by mi nekdo vypnul klicek. Par sekund motor netahne a pak se zas nakopne. Nechapu a trochu se bojim. Zrovna tady asi 50km od jakekoliv civilizace v nejvetsim vedru, jak jsme tu doposud zazili. Stin nikde a tak stavim a resim, co se deje. Je to jasne problem ve spalovani, takze bud to bude ten benzin, co jsem pred chvili natankoval anebo vzduch. S problemy dojedu do jedne vesnice a ve stinu rozebiram moto a cistim vzduchovy filtr, ktery neni nijak vyrazne zaneseny. Pak vyrazim a moto kupodivu jede, uz si myslim, ze mam vyhrano a pak se to stane znovu. Todle neni dobre! Nakonec se dokodrcam do Taty a u benzinky Total zjistuji, ze nejsem sam co natankoval ve Foum Zguid na benzince Afriquia nejake svinstvo. Pry to proste redi, aby si vydelali. Hnus... Todle natankovat a vyrazit do pouste, to taky muze nekoho zabit. :-/ Kdyz z moto vypustim vsechen benzin a natankuju novy, vypada vse nastesti v poradku. Ubytovavame se v kempu, kde zabirame spolecenskou mistnost a ani nerozbalujeme stan. Za barakem nam kvakaji zaby a my jeste debatujeme o vsem moznem. Z nemce se nakonec vyklubal peknej hipik, co svou dymku nenecha moc dlouho prazdnou a tak je opet veselo...