sobota, dubna 05, 2014

Provincie Juyjuy

S psanim clanku jsem asi mesic a pul pozadu, tak vezmu etapu "provincie Jujuy-bolivijske hranice" tentokrat strucne a popisne.


Ze Salty jsme se vydali do severni provincie Jujuy a dal na hranice Bolivie. Tahle cast Argentiny je opravdu famozni. Vysoke barevne hory, kanony s potucky, hlinene domy, spousta kaktusu a prijemni lide. Prvni mesto, ktere jsme navstivili, byla Tilcara. V infocentru nas nalakali na lagunu, vodopad a nejstarsi dochovanou osadu v okoli. Dovnitr osady jsme nesli, protoze se nam nechtel platit vstup za neco, co nas vlastne od pohledu moc nelakalo. Cesta k vodopadum vedla skrz kopec nad Tilcarou. Na vodopad jsme nakonec taky nesli, ale aspon jsme meli vyhled na cele mesto. A misto slibovane laguny jsme dojeli k obycejnemu rybniku s rakosim, kterych u nas mame stovky.:) 


Dalsim bodem naseho zastaveni byla Uquia. Nekolikrat jsem Martinovi basnila o tom, ze tam musime jet, protoze chci videt obrazy v kostele. Jsou na nich totiz “andele s puskami v rukach.” Nekde na internetu jsem cetla, ze Argentinci kdysi poverili Indiány z Cusca (Peru), aby jim namalovali andely. Jenze ti je vyobrazili v podobe Spanelu - s musketami a savlemi - a s kridly. Pusobi to fakt divne. V kostele je zakazano fotit, ale my jsme par snimku ulovili, i kdyz ne moc kvalitnich.


Tentyz den jsme projizdeli souteskou Quebrada de Humahuaca v udoli Rio Grande. Nekolikabarevne hory a monumentalni skaly berou dech. Prijezd do mesta Humahuaca, chvili pred pravym polednem, bychom si lepe nenaplanovali. Presne ve 12 hodin se na mistnim kostele/ radnici? otevre okno se sv.Florianem, ktery hybe rukama a zehna lidem a vsichni jsou z toho uplne hotovi. Predstavte si, ze stojite na Staromaku a koukate na orloj. Akorat nevidite 12 apostolu, ale jen jednoho a nejsou kolem vas tisice turistu, pouze stovky, ponevac vic se jich sem nevejde. Ovsem atmosferu to ma, to se musi nechat. Na namesti v Humahuace za nama prisel jeste jeden malej kluk a dobrou pul hodinu se s nama bavil. Pak si prohlizel fotky v Martinovo mobilu, kde narazil i na nase fotky z Alp. Strasne se divil a ptal se kde to je, ze nikdy tolik zeleny prirody nevidel. Mel krasny velky tmavy oci a sibalskej usmev!



Za Humahuacou jsme sjeli z hlavni silnice vedouci na hranice, a zajeli se podivat do vesnice Yruya. Tyyyjo! Prasna a misty uzka cesta, spousta zatacek a k tomu slunce nad hlavou. Potkali jsme jen par autobusu a osly. Jeden z nich z nas vubec nemel strach, naopak prisel az k nam, chvili si s nama hral a pak nam drze zacal kousat do predniho batohu a do nasi zeleny plachty. Bud si myslel, ze je to trava, nebo se chtel pomstit za to, jak ho Martin tahal za pysky. Kdo vi. :) 
Abychom se dostali do Yruyy, bylo potreba  projet korytem reky. Most byste tu hledali marne. Pred nama jeli mistni na male motorce a jen tak tak to dali. Zajimalo by nas, jak se do vesnice dostavaji, kdyz hodne prsi a z potucku se stane reka? Po prejezdu a jedne zatacce jsme najednou byli v nemem uzasu. Yruya. Vesnice zasazena do skal mezi kopcema. Uzke a hodne kopcovite ulicky s kocicimi hlavami, kterymi se pomalu a prijemne line "tranquilo" atmosfera. Infocentrum bylo zavreny, ale visela na nem cedule, kde psali, mimo jine, at nedavame detem penize a nefotime mistni obyvatele bez dovoleni.

Z vyhlidky nad mestem jsme videli na fotbalovy mac a Martin tvrdil, ze druzstva jsou mixnuty holkama. Ja si stala za tim, ze to jsou dlouhovlasi kluci. No, sesli jsme dolu a vsichni kluci tu nosi kratky sestrih. Fotbal hraly jen holky, ale tak hrozne, ze bych to zvladla lip i ja a se zavazanyma ocima. ;)


Dalsi den nas, kousek pred bolivijskymi hranicemi, cekala vesnice Yavi. V pruvodci o ni psali, jak je husta, ale jeskyni s malbami jsme nenasli a kostel byl dost podobny tem v predchozich vesnicich. Zlaty portal, pred nim oltar a pred nim sochy. To, ze na ty sochy pripinaj spinave prachy,  vesi na ne nejake placky a davaji jim sve naramky a prsteny, to chapeme. Ale co nam nejde na rozum je to, ze pri modleni tem svatejm socham libaj obleceni a utiraj si do nej oblicej. Trochu humac, ne?


Ke kostelum patri i hrbitovy, ktere taktez stoji za zminku. Vsude maji hlavne ruzove pentle, ale i vselijak jinak barevne umele kytky. Oproti nasim temnym a unylym hrbitovum, tyhle pusobi vesele. Od kostelu zpet na silnici, kterou lemuji kopce s vrasami a slunecnimy paprsky, jez nas dovedly az na hranice s Bolivii.

Žádné komentáře:

Okomentovat