Cesta do Orura je pry cela asfaltovana, rikali lide. Hm, asi pulka cesty jo, ale pak nasledovaly same objizdky, prach, rolety, pisecek a celkove blba cesta.
Oruro nepusobi na prvni pohled pekne. Jejich system jednosmerek, ktere jdou proti sobe a v centru pak vznika kolaps, jsme vubec nepochopili. Strasne jsme se po meste motali a kdyz jsme minuli ulici museli jsme projet celym mestem znova. Vsechny hostely a ubytovny za levnej peniz byly plne a navic ani ne moc privetive. Takze jsme se poprve za nasi cestu ubytovali v hotelu. Noc nas vysla asi na 450Kc, ale meli jsme vlastni koupelnu (poprve s varici vodou), ze ktery se stala pradelna a z naseho pokoje susarna. Sul ze salaru byla zazrana vsude. Mezitim, co ja prala, Martin umyl PiDinu a ziskal dalsi nove kamarady mechaniky, kteri mu pomohli vytlouci a zalepit silikonem kufr, jenz nam ulitl na Coipase. Druhy den jsme se pred cestou posilnili 4 chodovym menu, ktere v nasem hotelu vyslo na necelych 50 Kc na osobu. No, vyvar byl vytecny, ale ty spagety s parkem...?!
Najedeni vyrazime pres mesto El Alto a kolem La Paz, nejvyssiho hlavniho mesta na svete, smerem do Tiwanaku a na Puma Punku. V ulicich El Alto panuje docela chaos, ktery se tu snazi ridit pekne vyfiknute policistky, ktere nas naprosto odrovnali! Co kdybychom v Praze nechali ridit dopravu policistky v narodnich krojich? :)
Tiwanaku, spanelsky Tiahuanacu, je jednou z nejvyznamnejsich historickyh pamatek Bolivie. Bylo to centrum civilizace predchazejici Inkum. Vstupne je asi 80 bolivianu na osobu a zahrnuje hlavni chram Kalasasaya, Puma Punku a dve muzea. Chteli jsme si vzit pruvodce, aby to pro nas nebyla jen hromada sutru, ale pruvodce byl prilis drahy. Oslovili jsme nekolik dalsich turistu, abychom si tu cenu rozdelili mezi vic lidi, ale jedni nechteli, pro dalsi byla stovka korun na osobu moc, a tak jsme vyrazili na obhlidku pouze s informacemi stahnutymi z internetu. A jak predpovidal Martin, byla to pro nas hromada sutru.
V prvnim komplexu jsme nasli nekolik obvodovych zdi, zbytky pyramidy Akapana a zbytky zminovaneho chramu Kalasasaya. Bohuzel se dochovala jen Slunecni brana, na ktere je vyobrazeny velky Viracocha, a pak tri sochy, z nich ta nejvetsi je v jednom z muzei. Lide tu spoustu veci ponicili a kameny z chramu pouzivali na stavbu svych domu. Ostatni veci rozkradli zlodeji. Po Kalasasaya jsme sli do muzea keramiky - hrnce, vazy, zajimave mapy, hrnce, lebka a hrnce. Ale bylo to pekny. :) Nakonec jsme si nechali Puma Punku, neboli lvi ci pumi branu. Jsou tu monolity z andezitu, ktere maji ostre prave uhly a prime linie a vedou se dohady, zda to tehdejsi kultura, ktera neumela ani psat, dokazala takhle dokonale vytvorit.
Vsechny stavby, stare dle nekterych archeologu az 15 000 let, jsou sice zajimave, ale bez pruvodce, ktery by tomu mel dat pribeh, to proste neni ono. Nebo jsme mozna meli od tohohle mista vetsi ocekavani. Pokud ale clovek jede kolem, nemel by Tiwanaku minout.
Ten den se nam podarilo najit super misto na spani, za fotbalovym hristem v jedne male vesnici mezi horami, ale prisel majitel okolniho pole a ac uz jsme meli postaveny stan, museli jsme ho zase zabalit a vyrazit jinam, ponevac nam zakazal tam spat. Poslal nas sice kempovat k mistni skole, ale asi nikdy nespal ve stanu, jinak by mu doslo, ze stavet stan na sikme strani plny sutru proste nejde. Jeli jsme teda dal, az uz byla tma. V dalsi vesnici jsme zastavili u jednoho pana, kterymu jsem rekla, ze Martin spatne vidi, a proto ve tme nemuze ridit a zeptala jsem se, zda si muzeme postavit stan u nej na zahrade za barakem. Kdyz jsem mu jeste sdelila, ze jsme z Ceske republiky, pekne se usmal a rekl, ze si muzeme stan rozdelat kdekoliv. :) Rano nas jeste provedl po jeho dvore, ukazal nam zvirectvo a pozadal nas, at si ho vyfotime s jeho nejlepsi kravou. Pred fotkou sundal ksiltovku a ucesal si vlasy. Byl na ni fakt hrdej!
Ted uz jsme skoro u hranic s Peru a nasi posledni zastavkou je mesto Copacabana a Ostrov Slunce. Jake to tu je? ... Pockejte si na dalsi clanek! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat