Klaster Santa Catalina je asi nejvetsim prekvapenim celeho mesta Arequipa. Ne, ze by ostatni pamatky nejak zaostavaly, ale atmosfera, kterou Vas toto misto pohlti je naprosto fantasticka. A vzhledem k tomu, ze jsme se toto misto rozhodli navstivit az po setmeni, se stalo jeste vice magckym. Uz dopredu jsem cetl v pruvodci, ze i presto, ze mate uz dost vsech kolonialnich pamatek, meli byste obetovat 250kc za jeho navstevu. Kazdopadne, co nas cekalo uvnitr, se nedalo vubec predvidat… a to nejen kvuli vysokym zdem, ktere cely klaster obklopovaly!
V opevneni se naleza pouze jediny vchod, nevelika brana, kde po vstupu zaplatite a dostanete malou mapicku. Ihned za vchodem s mrizemi na nas cekali dve damy, ktere nas privitaly a my je, jeste nez stacili cokoliv rici, odmitli, ze pruvodce nepotrebujeme. Ony se usmaly a pouze ukazaly, kde zacina prohlidka, a upozornily, abychom nefotili obrazy s bleskem. Prvni mistnosti byly velice strohe. Jedno byla chodba s tlustymi drevenymi mrizemy a tocivymi okenky jako pro vydavani jidla. Druha mistnost byla mensi a mela pouze jedno okenko a jedny mrize. Otevrel jsem pruvodce a zacal Pajce cist, co se o tomto tajuplnem miste pise. Po docteni odstavce jsem se zarazil a rekl, ze tady opravdu pruvodce chci, ze to bude pecka. A byla…
Mistni pani, ktere staci 160kc, aby Vas tu hodinu provadela, byla jako z pohadky. Alespon jeji hlas s perfektni anglictinou znel, jako by do tohoto mista patril. Pruvodkyne dokazala zabarvit hlas a navodit opravdu patricnou atmosferu. A pak zacala…
Klaster byl zalozen roku 1579 jednou bohatou vdovou. Bylo to pouhych 40let po tom, co spanele dorazili do mesta Arequipa. Rodiny v techto dobach meli hodne potomku a vetsinou byl jejich osud dan dopredu takto: Prvni dite se ozeni/provda a zdedi majetek. Druhe pujde do klastera (asi aby se mohlo za rodinu modlit). Treti pujde do armady (bude-li to kluk) a az teprve ctvrte dite zustane doma s rodinou a bude se o ni starat. Devcata, co mela to “stesti” a narodila se jako druha skoncila zde. Tedy pouze, pokud to bylo devce z bohatsi rodiny. Poslat dceru do klastera, si totiz nemohl dovolit kazdy. Rodice za to platili 100 zlatych rocne a i tak mel klaster dlouhy cekaci list.
Divka byla ve veku 12 let odloucena od rodiny a poslana do uceni na jeptisku. Jeste nez vsak slozila prisahu, cekala ji nelehka cesta. Prvni rok (nekdy i vice), musela stravit v naprostem odlouceni v tichosti svych modliteb a nesmela s kymkoliv hovorit ani videt kohokoliv ze sve rodiny. Byl ji venovan skromny ubytek s posteli, skrinkou a malym oltarem na modleni. Bylo zde pouze jedno okno vedouci do dvora, ktere muselo byt otevrene, aby starsi jeptisky a matka predstavena mohly kontrolovat, co prave divka dela. Dvere vedly do dvora, kde bylo celkem 6 podobnych pribytku pro nove divky. Kolem dvora pak byly znazorneny casti bible v obrazech, jelikoz divky v te dobe obvykle neumeli cist. Nelehke to mely na zacatku jeptisky…
Ale zpatky k te prvni prapodivne mistnosti, laik by si rekl, ze to je jak ve vezeni v odeleni pro navstevy. A nebyl by daleko od pravdy! Jeptisky po slozeni prisahy mohly byti navstiveni nekym z venci, napriklad rodinym prislusnikem a dokonce do klastera dostat nejake predmety. Nebylo to ale uplne tak jednoduche. Spousta z predmetu byla zakazana, napriklad zrcatko, aby divky nemeli touhu zkraslovat se a myslet na svuj zevnejsek. Navic jeptisky chodily na navstevy vzdy v parech, aby jedna mohla kontrolovat, o cem ta druha hovori a co od navstevy dostava. Pouze matka predstavena, mela mistnost sama pro sebe a nebyla kontrolovana.
Dalsi nase cesta vedla ulickami dale a pruvodkyne nam dovolila nahlednout pouze do nekterych otevrenych dveri. Pry projdeme cele toto misto nejdrive s ni a pak dostaneme moznost se libovolne toulat, kudy budeme chtit. Cely klaster ma rozlohu 20.000m ctverecnich a je opravdu jako male mesto ve meste. Jsou tu nejen dvory, ale i ulice, domy, zahrady, kasny a dalsi zajimavosti. Diky tme byl cely klaster naprosto fantisky nasviceny. V ulicich svitily lucerny a ve vsech zpristupnenych domech byly zapalene svicky. Ohniste a krby stale doutnaly a vune dreva tak prostupovala celym objektem.
Po-te jsme videli domky jeptisek, ktere jiz slozily pristahu. Nektere byly male, pouze pro jednu jeptisku. Jine meli vice loznic a napriklad sestry tak mohly zit spolecne v jednom pribytku. Vsechny domky meli i kuchyne, kde se varilo na otevrenem ohni ci v pecich. A par bonusovych domku melo na strese i ohradky pro dobytek a jeptiska tak mohla chovat treba vlastni prase ci par slepic. Jako zajimavost v jednom z domu, zde meli filtr na vodu. Miska z bileho lavoveho kamene (neco jako lehceny porobeton), ze ktereho je v Arequipa postaveno skoro vse, a v ni byla voda. Tou voda pomalu prosakovala do nadoby spodni, i prestoze nemela zadnou diru. Jeden litr kvalitni vody takto tehdy vyrobili za 3 hodiny. V pozdeji jsme se dozvedeli, ze po reformach ve Vatikanu, byly tyto domky zabarikadovane a jeptisky museli obyvat jedinou velikou mistnost ve tvaru krize, kde jejich postele byly oddeleny pouze plentou a vse, co kdysi vlastnily, bylo sdileno vsemi jeptiskami.
Jedna z nejtajuplnejsich mistnosti byla mistnost s obrazy jeptisek. Par svickami nasvicena mistnost nahanela strach. Vsechny jepticky byly naprosto vybledle a meli zavrene oci. Ze stejneho duvodu, jako bylo zakazano zrcadlo, bylo zakazano i namalovani obrazu jeste za zivota jeptisky. Vsechny malovane “slecny” byly tedy jiz par hodin tuhe…
Uzkou ulickou Calle Toledo jsme se presunuli do zadni casti klastera, kde byl vysoky strom stary pres 150let. Pod stromem bylo asi dvacet kadi na prani pradla. Kazda jeptiska si ji mohla napustit vodou tim, ze dala kamen do privodniho kanalku, ktery vedl mezi kademi, a odbocila tak vodu. Pak stacilo zacpat diru v kadi mrkvi a “slecna” mohla zacit prat pradlo. Za kademi byl na zahrade bazen napousteny studenou vodou primo z potoka, ktery slouzil jako ocistna kura pro vsechny sluzky, ktere se vracely z necisteho sveta za zdi zpatky do klastera. Zapomel jsem totiz zminit, ze kazda jeptiska mohla pred reformami mit az 3 sve sluzky, ktere se ji starali o vse potrebne a mohli ji take donaset zpravy z okolniho sveta a okorenit jeji socialni zivot. Pro myti samotnych jeptisek slouzil bazen v jedne z mistnosti, ktery byl puvodne rozdelen plentou na dve casti a jeptisky se tak mohly koupat v parech, obleceni dlouhou bilou kosily.
Navsteva klastera v nas zanechala hluboky dojem a tak jsme jeste den na to, premysleli o zivote “za zdi”. I dnes je totitz mozne vstoupit do tohoto klastera, kde je stale jedna cast uzavrena a zije tam asi 21 jeptisek z toho jedna novicka. Pro vstup do klastera musi vsak divka mit 18let a byt pevne rozhodnuta dodrzovat pravidla, ktera jsou dnes jiz o mnoho uvolnenejsi. Novicka tak zije s ostatnimi clenkami radu a nemusi byt v naproste tichosti do slozeni prisahy. Jeptisky take maji TV a internet, omezene na cirkevni kanaly a informace. Jeptisky mohou opustit klaster, aby se dostali napriklad k lekari ci zubari, ale vzdy pod zvlastnim povolenim a v parech, aby mohli celit pokusenim okolniho sveta spolecne…
Žádné komentáře:
Okomentovat