Vzhuru do Peru! Dle knizky, jsou incke pamatky mimo peru jen slabym odvarem toho, co nas ceka v nasledujici krajine...
Tady na techto hranicich jsem cekal uz nejake prvni trable a pokusy o uplatky. Upozornuji, ze doposud jsem za celou cestu ani jednou nevytahl ridicsky prukaz, nezaplatil povine ruceni, ani jsme nebyli kontrolovani ci zastaveni na mistech, kde obvykle vytahnout vsechny lidi a zavazadla z autobusu. I male motorkare stavi. Na nas mavnou, at jedem... Nakonec vse probehlo behem par minut a hladce. Oproti predchozim zemim chteli videt pouze ridicak a stacil jim ten cesky, kteremu stejne nerozumeli.
A uz jsme v Peru!
Prvni dojmy jsou jak z Thajska... vsude na ulicich jezdi moto-taxi nebo-li tuk-tuky. Jen to teplo tu teda moc nemaji. Protoze uz je pozde, snazime se projet nejspinavejsi mista kolem hranic a najit misto pro stan, protoze to vypada na pekny dest. Po odbocce k jezeru ale nachazime luxusni misto primo pod previsem skaly. Celou noc jsme kryti pred destem i pred bourkou, ktera blyska nad jezerem a ostrovem slunce, ze ktereho prave jedeme. Rano navic zjistujeme, ze jsme byli kryti take pred snehem, ktery je na okolnich kopcich jako mouckovy cukr na vanocce.
Rano jedeme na hrane mracen ze kterych prsi a jasne oblohy. Prvni vetsi mesto Puno, ktere pro peruanske turisty slouzi jako zakladna pro objevovani jezera Titicaca. Tam me vita slecna na benzince a podava mi toaletni papir. Pry si mam utrit toho holuba z nosu. Pajka se muze podelat smichy, ale slecna to mysli vazne a nechava mi pro jistotu cely toaletni papir. :-D O kus nas potom vita dvojice zlodejicku, kteri mi kradou iPhone primo z tankbagu pred sedici Pajkou. Ja nez odchazel, tak jsem vylozene rikal: Pajko, mam tu mobil, tak na nej davej pozor. Ale Pajka, ta se jentak neda... asi ze strachu, ze bych ji moc prisne vynadal, se v jednom okamziku zvedne, zkontroluje obsah tankbagu a v tom samem okamziku lapa lapku za ruku pod ramenem. A k tomu pridava nekompromisne: "MI TELEFONO!" ... No sam bych se asi leknul, ale zkuseny lapka? No posral se Vam a ihned mobil vratil... UFF. Ja kdyz se vracim z nedalekeho obchodu potkam Pajku uplne roztresenou. Plna adrenalinu, nechape co se stalo. Na uklidneni si hned bezi koupit krabicku cigaret, ktera po chvili tres jejich rukou zklidni... Ted nas ceka cesta do mesta Arequipa. To jmeno jsem nikdy predtim neslysel, ale v pruvodci jsem se docetl, ze to je druhe nejvyznamejsi [a nejlidnatejsi] mesto po hlavnim meste. Tak uvidime...
Puno z vyhlidek, kam se nedoporucuje turistum jezdit. Nas malem okradli i v centru. |
Vybiram tu horsi ze dvou cest, pravdepodobne bude i delsi, ale v mape vede primo pres hory. Zatackami splhame uz od tak dost vysoko polezeneho jezera. A kdyz cestou sjizdime do udoli, mivaji kolem 4000tisic. Nakonec je pred nami husta cernocerna tma, ve ktere semtam problikne hrozivy blesk. Sem tam dokonce nekolikrat po sobe do jednoho mista. Nahani to strach a tak spechame do udoli. Bohuzel se nam zrovna zadne nenabizi a tak davame za vdek vysce kolem 4300m. Modlime se, aby kolem nas moc neblyskalo a nastesti jsou nase modlitby vyslyseny.
Rano neprsi. Budime se nad jezirkem s plamenaky a Pajka dostava po vybaleni ze stanu vyprask pomlazkou, smotanou z mistniho krovi. Vsude je mokro a tak radsi padime zpatky na asfalt, ktery neklouze tak, jako blato na nezpevnene ceste. Nakonec je to dobra volba, protoze ve vetsi vysce je kolem snih a silnice vede nadhernou krajinou. Po sta kilometrech nad 4500m se pred nami nakonec rozevre nizsi krajina, ze ktere pouze vystupuji ohromne sesti tisicove sopky. Projedeme kolem nich a raz krajiny se pri sestupu dramaticky zmeni v pisecne pustiny se zelenymi udolimi v dirach mezi nimi. Projizdime kolem tovarny a uz vidime Arequipu. Osklive spinave mesto rozpinajici se od upati sopky Misti do dali.
Nastesti prvni zdani, ale klame a tak po prujezdu slumy prijizdime do mesta, o nemz pozdeji prohlasim, ze je to nejhezci mesto naseho vyletu. Kdyz dojedeme na namesti dostavame sprda od policisty, ale po chvili koukani do pajky oci zmekne. Viz pajky denicek: "Na namesti policajt. Mela jsem total mastny vlasy a spalenej cervenej nos, nechapu, ze se na me usmival a celou dobu, nez de Martin vratil z icka, se se mnou vesele bavil. Dostali jsme doporuceni na ubytovani, ale uplne nahodne jsme nasli hostel blizko hlavniho namesti." Nasli jsme super hostylek, tedy spise pension jedne peruanske rodinky, kde se guestbook pysnil pouze peuranskymi jmeny. A tak jsme se procpali asi jen 80cm sirokymi dvermi a uz jsme parkovali na dvorku. Vedle v pokoji bydlela mlada dvojice peruancu, kteri ziji pobliz Limy.
Jesus a Ines byli fantasticti. Ihned nas vzali na veceri a my tak mohli vyzkouset neobvykle pochoutky jako jsou ricni krevety, morce pripravene dle peruanskeho receptu a k tomu popijet cicu, coz je domaci limonada z cerne kukurice. Mistni specialitku, na kterou jsou peruanci hrdi, by u nas oplakalo nejedno decko, ktere vychovava sveho mazlicka ve svem pokojicku. V Peru ape morcata jmena nemaji.
Po veceri jsme se jeste do vecera toulali po nadhernem meste a dozvedeli se spoustu zajimavych veci. Treba to, ze Arequipe se prezdiva "bile mesto", protoze snad vsechny historicke domy a kostely, jsou postaveny z bileho lavoveho kamene. V prvaku na stavarne, jsem psal esej na tema lehcene porobetony a todle je naprosto uzasne prirodni reseni. Kamen je lehci, pritom pevny a dobre izoluje, takze mistni kostely nejsou vymrzle, jako ty u nas. Navic kazda budova tady ve meste ma namisto omitky vytesane prekrasne fasady. Fasady, za ktere by se nestydel ani Rim nebo Pariz. Mozna i hezci.
Arequipa je naprosto okouzlujici!
Druhy den se nas ujme Ine s Jesusem a zaciname pekne polevkou na mistnim trzisti. To je krasne prehledne s jednotlivymi sekcemi. Potom se toulame po mistnich kostelich a chramech. V Arequipe je doslova jeden vedle druheho a i ty mensi rozhodne svou krasou nezaostavaji. Nejvetsi mistni katedrala, za kterou v pozadi vykukuji sestitisicove sopky, se pysni sochami z bileho italskeho mramoru a nejvetsimi varhany v cele americe, ktere byly darovany z belgie. Na druhou stranu ten mensi zase skryva poklady typu nasich korunovacnich klenot, kde treba jen jedna cast z velke relikvie skryva 384 drahokamu (bile kolecko nad ptakem). A ve vedlejsi mistnosti jsou nadherne pomalovane zdi od zeme az po strop. Nesmi se tu fotit a jedna pani me slusne naprasila, ze jsem toto pro Vas ukoristil. :-)
Posledni z lahudek Arequipy, ktera by nemela byt nikym opomenuta, je klaster Santa Catalina, ktery si zaslouzi zvlastni kapitolu...
Žádné komentáře:
Okomentovat