Ceka nas treti stat v poradi. Bolivie. Zeme se spoustou "nej" - napr. nejvyssi polozene hlavni mesto na svete. Rika se, ze je to chuda zeme a lide jsou tu studeni. Uvidime..
Prave jsme uprostred mesta, ve kterem hranice oddeluji argentinskou La Quiacu a bolivijskou cast jmenem Villazon. Pohranicni urednici uz hodinu resi, z jake jsme zeme, nebot v pocitaci nasli jen Ceskoslovensko a Slovensko. Mezitim, co jim Martin vysvetluje, ze tim padem tam musi mit i Ceskou republiku, ja koukam na situaci jak z nejakeho sitcomu. Nekolik zenskych se snazi dostat z Argentiny do Bolivie, ale nemaji pasy. Vypadaji jako typicke Bolivijky - na hlave klobouk a dva dlouhe cerne copany, barevne sukne a male nohy. Celnik je bez pasu samozrejme nechce pustit. Tak se kolem nej vsechny srojily a s potrebnou gestikulaci a hlasitosti mu zacly jedna pres druhou neco vysvetlovat. Hotovej slepicinec. Pan jen zamitave zakroutil hlavou a v tom se na nej vrhly a zacaly se mu cpat do kancelare. Tak jim pribouchl dvere mezi nosem a podivana skoncila. Martin se akorat vratil s nejakym papirem, ktery mu dali misto razitka do carnetu. Jeste jsme dostali radu od jednech turistu, ze si mame davat pozor na cenu benzinu. Cizincum pry napali treba trikrat vyssi.
Hned za mestem je policejni kontrola. Stejna jako v Argentine mezi jednotlivymi provinciemi. Policajti kontrolujou veskere autobusy i kamiony. Vsichni lidi musi vystoupit a vyndat vsechna zavazadla. Nas vzdycky pusti mavnutim ruky, ani nemusime zastavovat. A kdyz uz, hned je zasypeme otazkami, v jakem stavu jsou silnice, kudy mame jet apod. a oni se do toho vzdycky strasne vzijou a zacnou nam doporucovat ruzna zajimava mista a na kontrolu dokumentu a zavazadel si ani nevzpomenou. Takze rada pro vsechny - zacnete komunikovat s policisty driv, nez oni s vami! :)
Jeste nam rekli, kde je asfalt, a kterou cestou mame jet smer Tarija. My jsme nakonec zvolili jinou trasu. To jsme ale nevedeli, do ceho jdeme. Jeste, ze tak. Jinak bychom se mozna predem zbytecne zalekli. Jen co jsme sjeli z hlavni silnice, otevrela se pred nami krajina, kterou jsme dosud nevideli.. Jedeme po rovine, vypada to tu jak placka a najednou jsou do ni zasazeny nekolikaset metrovy diry. Uzka sotolina vede horami kolem hlubokych srazu do kanonu. Martin dostava zavrate a ja si to naramne uzivam. Teda az na okamziky, kdy kvuli fotce zastavuje s motorkou, podle me, moc blizko u kraje. Pohybujeme se ve vysce mezi cca 3500-2000 m.n.m. Snazime se jet pomalu, ale kdyz potkavame nakladaky, jak to tady meteli, a to i do uzkych zatacek, kam neni videt, a zustava za nimi jen husty dym prachu, rikame si, ze bud jsme moc opatrni, nebo oni jsou silenci.
Cesta vede dolu do udoli, pak nahoru a zase dolu k rece, podel niz stoji spousta hlinenych a casto rozpadlych a opustenych domu. Zivot tady, asi neni zadny med. Z vrchu pozorujeme otce se tremi syny, kteri s oslem prebrodili reku,aby nasbirali par klacku (nejsou tu temer zadne stromy), ktere dali na osla a zase se prebrodili zpatky a vyslapli si slusny kopec domu.
Cesta nas dovedla az na horu k vysilacum, kde mame celou Tariju i veskere okoli jako na dlani. Koukame, jak mraky pomalu prelezaji horizont hor a stekaji po nich, jako pivni pena po sklenici. Nad hlavou nam krouzi kondori a vitr nam cechra vlasy. Uzasny relax... Az po nejake dobe nam doslo, ze kondori tu letaji proto, ze citi prave narozene jehnatko, ktere pani, i s mamou ovci, jen tak hodila do ohrady vedle nas.
Nic naplat, sedeli bychom tu treba cely den, ale cas bezi. Jedeme do mesta Tarija. Na zacatku mesta bereme benzin a zjistujeme, ze v Bolivii stoji benzin cca 3,70 Bol/l (=11 Kc), coz je jak v pohadce, ale dle oficialniho narizeni je pro cizince cena kolem 8,80 Bol. My meli stesti, ze nam to slecna dala za normalni cenu.
Cely den jsme nejedli, takze jsme hned nabehli na mistni trhy a u kazdyho stanku si dali jedno jidlo. Konecne neco jinyho nez argentinske empanady. Dali jsme si sais - podobny jak nas gulas, pak albondiga - coz jsou karbanatky, dal smazeny testo se syrem a nakonec patasku - vepre s kukurici. Obed na ulici vyjde asi na 18-20 Korun, tak se nedivte, ze jsme se "nezinyrovali". Nejak jsme ale zapomneli na doporuceni, ze nemame jist na ulici, nebot si rikame minimalne o prujem. Takze se mozna budeme vecer divit my. :) Na jednom z namesti vidime lekarnu, ktera se jmenuje " Prazske Jezulatko". Koupili jsme si tam aspon prasky na vyskovou nemoc, nebot v Bolivii se budeme pohybovat v prumeru kolem 3500 m.n.m. Zasli jsme i do mistni katedraly, kde to hrozne pachlo moci a vubec to tam pro nas nebylo zajimave.
Kdyz jsme se vratili na hostel, meli jsme tam vzakz od Cechu, kteri sli kolem nasi motorky s vlajkou. Myslela jsem, ze to jsou take turisti a chteji treba vecer zajit na pivo. Zavolala jsem jim a zjistila, ze se jedna o pani, ktera tu trvale zije se svym bolivijskym manzelem, jenz studoval na univerzite v Praze, a tak se poznali. Osud se zopakoval a jejich dcera si nasla Cecha a vsichni ziji v Tarije. Kolem deseti chlapu z tohodle mesta umi cesky, protoze u nas studovali. :) Od cesko-bolivijske rodiny jsme dostali jejich nalozenou hlivu ustricnou a k tomu chleba. Chapete?! My po trech mesicich jedli chleba! Nebyl sice jako nase ceska vonava a krupava Sumava, ale byl to opravdicky chleba! Nejlepsi darek na cestu, kterou tentokrat smerujeme do Potosi.
Žádné komentáře:
Okomentovat