Probouzi nas slunce, kdyz nas svymi paprsky hreje do zad. To uz jsme dlouho nezazili. Jaky zacatek dne, takovy cely den! Pokracujeme v ceste a doufame, ze najdeme most. Zpestrenim je prevoz, ktery jezdi 2x denne a my to zrovna trefili! Jsme na nasi strane sami a na druhe strane je take pouze jedno vozidlo. Zrejme tu neni zadny provoz a pan prevoznik by nas vzal i mimo jizdni rad. ;+)
Jedeme do Cochrane, kde po ulicich jezdi spousta chlapiku na konich. V pekarne si konecne kupujeme mekky a nadychany pecivo a ne ty jejich tvrdy placky! Jak my se tesime na nas ceskej poctivej a vonavej chleba!!! A zase to spojkove lanko. Pri oprave na Martina dohlizi nekolik mistnich poulicnich psu. "Tranquillo" znamena klidny, ale spis by se tak melo jmenovat tohle mesto, nebot z Cochrane cisi presne tahle atmosfera.
Jedeme spodni cestou na hranice s Argentinou, kdesi mezi horami, v zemi nikoho. :+) Zadari - li se, uvidime plamenaky. Po prasne ceste potkavame asi jedno auto za hodinu. A najednou stado alpak! Priblizili jsme se k nim na 5-10 metru! Staci se vypravit do mist, o kterych se v Lonely planet nepise a stada divokych alpak vubec nejsou raritou! Videli jsme dnes stovky lam! Mijime cedui s nejakymi napisy a malym obrazkem pasovce. Vzala jsem si do hlavy, ze dnes uvidim jak plamenaky, tak pasovce! Pidina statecne zdolava sotolinu i kameni, nebojacne se vrha do vsech zatacek a my jsme napnuti, co nam ukaze za krasy. Zvirata i krajina pro nas poradaji prehlidku!
Za cele odpoledne jsme najeli jen 80 kilometru, nebot jsme porad zastavovali a omdlevali udivem!! :+) Uz jste nekdy videli ve volne prirode bile labute s cernym krkem a hlavou? Ne? Prijedte do Jizni Ameriky! Motorkar, s nimz se davame do reci, je tentokrat australskej sympatak a varuje nas pred silnym vichrem na Ruta 40 (v Argentine, odboba chilske Carretery Austral). Jeste kousek a jsme na hranicnim prechodu, ktery je velmi vtipny! Na chilske strane to vypada spise jako osada s peti domy a mensim hospodarstvim. Vitr vrze dvermi, kterymi se na nas prisla podivat zrzava umnoukana kocka. Pod zavorou se prohani slepice.Pan celnik tuka neco do pocitace a v televizi bezi prenos fotbaloveho utkani. Legracni je, ze se da cela budova objet. :+)
A co nam nabizi mezicelni prostor? V prvni rade vyplaseneho pstrosa, ktery pred nami zacal utikat. Buh vi, co v tom krovi delal, ze se tak lekl! ;+) Vyplaseni jsme i my, protoze -kdo by tu cekal pstrosa?!? V druhe rade nam nabizi pohled na plamenaky, jednoho pasovce (ktereho Martin omylem malem prejel) a kondory, letajici nam primo nad hlavou! Na argentinskych hranicich je to jeste vtipnejsi! Mlady celnik je v kancelari o velikosti cca 2x3 metry, pocitac nema, na stenach visi obrazy jakychsi Habsburku. Inicialy toho, kdo prechazi, si znaci na kus obycejneho papiru.
My: "Prosim Vas, vyskytuji se tu bezne takovi velci behajici ptaci?"On: "Myslite pstrosy?" a predvadi u toho takovou pantomimu, ze Martin jen hlasi: "Daleko nam neutekl!" :D Vice - mene se tu pry vyskytuji.
Na jedine "krizovatce" za poslednich x desitek kilometru stoji rozborena zed ze stareho hlineneho domu, u ni par stromu a bublajici potucek. Misto jak delane na stan. Vzivam se do role pradlenky a Martin do role kuchare. Zapadajici slunce kvuli vysokemu kopci nevidime, ale to, co se deje na obloze je slovy nepopsatelne.Vsak posudte z fotek. Pro Martina to byl nejcarovnejsi zapad slunce, jaky kdy videl. Sedel na skale asi 30min jako prikovany a az kdyz bylo skoro po vsem, sebehl dolu pro fotak cvaknout si vzpominku.
Noc byla krusna, ficel kolem nas takovej severak, az jsme se zacli bat, ze povali Pidinu a nas odnese i se stanem. Nastesti vsechno obstalo. I moje ponozky privazany na strome. :+)
Ten pásovec je hustej :-)
OdpovědětVymazatJinak pěkné čtení na dobrou noc. Držím palce!