sobota, února 08, 2014

National Park Tamango aneb podruhe do Argentiny


Probouzi nas slunce, kdyz nas svymi paprsky hreje do zad. To uz jsme dlouho nezazili. Jaky zacatek dne, takovy cely den! Pokracujeme v ceste a doufame, ze najdeme most. Zpestrenim je prevoz, ktery jezdi 2x denne a my to zrovna trefili! Jsme na nasi strane sami a na druhe strane je take pouze jedno vozidlo. Zrejme tu neni zadny provoz a pan prevoznik by nas vzal i mimo jizdni rad. ;+) 


Jedeme do Cochrane, kde po ulicich jezdi spousta chlapiku na konich. V pekarne si konecne kupujeme mekky a nadychany pecivo a ne ty jejich tvrdy placky! Jak my se tesime na nas ceskej poctivej a vonavej chleba!!! A zase to spojkove lanko. Pri oprave na Martina dohlizi nekolik mistnich poulicnich psu. "Tranquillo" znamena klidny, ale spis by se tak melo jmenovat tohle mesto, nebot z Cochrane cisi presne tahle atmosfera.


Jedeme spodni cestou na hranice s Argentinou, kdesi mezi horami, v zemi nikoho. :+) Zadari - li se, uvidime plamenaky. Po prasne ceste potkavame asi jedno auto za hodinu. A najednou stado alpak! Priblizili jsme se k nim na 5-10 metru! Staci se vypravit do mist, o kterych se v Lonely planet nepise a stada divokych alpak vubec nejsou raritou! Videli jsme dnes stovky lam! Mijime cedui s nejakymi napisy a malym obrazkem pasovce. Vzala jsem si do hlavy, ze dnes uvidim jak plamenaky, tak pasovce! Pidina statecne zdolava sotolinu i kameni, nebojacne se vrha do vsech zatacek a my jsme napnuti, co nam ukaze za krasy. Zvirata i krajina pro nas poradaji prehlidku! 






Za cele odpoledne jsme najeli jen 80 kilometru, nebot jsme porad zastavovali a omdlevali udivem!! :+) Uz jste nekdy videli ve volne prirode bile labute s cernym krkem a hlavou? Ne? Prijedte do Jizni Ameriky! Motorkar, s nimz se davame do reci, je tentokrat australskej sympatak a varuje nas pred silnym vichrem na Ruta 40 (v Argentine, odboba chilske Carretery Austral). Jeste kousek a jsme na hranicnim prechodu, ktery je velmi vtipny! Na chilske strane to vypada spise jako osada s peti domy a mensim hospodarstvim. Vitr vrze dvermi, kterymi se na nas prisla podivat zrzava umnoukana kocka. Pod zavorou se prohani slepice.Pan celnik tuka neco do pocitace a v televizi bezi prenos fotbaloveho utkani. Legracni je, ze se da cela budova objet. :+) 



A co nam nabizi mezicelni prostor? V prvni rade vyplaseneho pstrosa, ktery pred nami zacal utikat. Buh vi, co v tom krovi delal, ze se tak lekl! ;+) Vyplaseni jsme i my, protoze -kdo by tu cekal pstrosa?!? V druhe rade nam nabizi pohled na plamenaky, jednoho pasovce (ktereho Martin omylem malem prejel) a kondory, letajici nam primo nad hlavou! Na argentinskych hranicich je to jeste vtipnejsi! Mlady celnik je v kancelari o velikosti cca 2x3 metry, pocitac nema, na stenach visi obrazy jakychsi Habsburku. Inicialy toho, kdo prechazi, si znaci na kus obycejneho papiru. 
My: "Prosim Vas, vyskytuji se tu bezne takovi velci behajici ptaci?"On: "Myslite pstrosy?" a predvadi u toho takovou pantomimu, ze Martin jen hlasi: "Daleko nam neutekl!" :D Vice - mene se tu pry vyskytuji.

Na jedine "krizovatce" za poslednich x desitek kilometru stoji rozborena zed ze stareho hlineneho domu, u ni par stromu a bublajici potucek. Misto jak delane na stan. Vzivam se do role pradlenky a Martin do role kuchare. Zapadajici slunce kvuli vysokemu kopci nevidime, ale to, co se deje na obloze je slovy nepopsatelne.Vsak posudte z fotek. Pro Martina to byl nejcarovnejsi zapad slunce, jaky kdy videl. Sedel na  skale asi 30min jako prikovany a az kdyz bylo skoro po vsem, sebehl dolu pro fotak cvaknout si vzpominku.
Noc byla krusna, ficel kolem nas takovej severak, az jsme se zacli bat, ze povali Pidinu a nas odnese i se stanem. Nastesti vsechno obstalo. I moje ponozky privazany na strome.  :+)





1 komentář:

  1. Ten pásovec je hustej :-)
    Jinak pěkné čtení na dobrou noc. Držím palce!

    OdpovědětSmazat