Z Chaltenu jedeme do mesta El Calafate, vychoziho bodu pro temer vsechny zvedavce mirici na ledovec Perito Moreno. Trochu se nam meni plany a misto rychleho odjezdu na ledovec, zustavame cele odpoledne ve meste. Martin meni Pidine olej a ja sedim na zahradce restaurace a pisu prispevek na nas blog. V Calafate zrovna probihaji oslavy mesta, 137let od jeho zalozeni, a tak ke mne z nedalekeho podia dolehaji zvuky prijemne letni argentinske hudby a psani mi jde pekne od ruky. Vecer si stavime stan v mega obrim (a komercnim) kempu primo ve meste a jeste vyrazime do viru zabavy. Tribuny i cele hriste pred podiem jsou zcela zaplnene, misi se tu tisice lidi. Nejvetsi hvezdou vecera je zrejme kapela El Polaco, zacinajici hrat asi az o pulnoci. Ska styl hudby rozskace i postarsi obcany. Kluci to maji sice rozladeny, ale z jejich hudby se line vesela nalada, a to je dulezity!
Druhy den rano, plni ocekavani, sedame na motorku a sineme si to primo k ledovci. Cesta se vine kolem velikanskeho jezera Lago Argentino o rozloze nekolik desitek km (minimalne 80) a zprijemnuji ji caste serpentiny. Vsechny auta a autobusy, ktere tu potkate jedou take k ledovci. Je to totiz slepa silnice. Asi po hodine nas zastavuji u vstupu do Parku Argentinos Los Glaciares a ptaji se, odkud jsme. Jina cena pro Argentince, jina cena pro ostatni Jihoamericany a jina pro Amiky a dalsi cizince. Platime tedy plnou palbu, coz je 130 pesos na osobu (mistni to maji za 50 pesos). Po par km se dostanete na parkoviste, odkud uz se muze pokracovat jen specialnim miniautobusem (asi pro 12 lidi). Ten vas doveze primo k ledovci, ktery je NE-U-VE-RI-TEL-NY!!
Ledovec Perito Moreno ma 3 km na sirku, 60 m na vysku a 30 km na delku!!! Jeden z nekolika ledovcu na svete, ktery nejen ubyva, ale zaroven dorusta. Posunuje se dopredu asi o 2 metry za rok. Pro navstevniky je tu postaveny system cest a balkonu, odkud ho lze pozorovat. My od nej stojime, tipuji necelych sto metru. Uz chapu Michala, kdyz nam vypravel, ze sem jezdi na cely den. S Martinem si vybereme balkon, na kterem si doslova usteleme. Bundy hodime na zem a lehame si na ne. Kolem nas se povaluji boty, helmy, tasky... Zrejme vypadame jako “zevlove”, ci chcete-li “vagabundi”, ponevadz se zanedlouho balkon zcela vylidni. :+)
Napeti pri cekani na spadnuti nejakeho kusu je proste skvele! Mozna bych to prirovnala k rybarum, kteri cekaji “az zabere”. Ale ty zvuky, jak uvnitr ledovec praska a cela jeho konstrukce neustale pracuje, ty pady malych odlamku, jsou tady castejsi nez uloveni ryby. Kdo ma dost penez, muze si zaplatit i vylet lodi. Kdyz bude mit stesti a zrovna spadne nejaky hooodne veliky kus, ktery vyvola tsunami vlnu, asi to bude zazitek. Jinak je ale lepsi jit na na ty balkony, nebot jste ledovci mnohem bliz nez na lodi!
Odjizdime od Perito Morena temer poslednim autobusem a vubec se nam nechce.. Pred nami opet poust a zadna civilizace. Slunce se schyluje k obzoru a tak bereme zavdek mistem u reky. Nejdriv projizdime kolem stareho rozpadleho domu, kolem ktereho se povaluji zbytky mrtvych zvirat a jejich kostry (vetsinou lamy a ovce), pak vidime par lisek, ktere se pred nami zastavi a cekaji, zda s jich lekneme nebo pojedeme dal. :+) Jedeme. Kdyz zastavime motorku zazivame prvni teroristicky utok na nase osoby!! Je tu asi miliarda musek a jsou proste vsude!!! Nepomaha ani odjet o nekolik set metru pryc od reky, nepomaha se nastrikat sprejem proti hmyzu, nepomaha proste nic!!! Jsou vsude, mam je ve vlasech, lezou mi do nosu a ja z nich pomalu dostavam hysterak! Rano jsme neskonale vdecni, ze noc uz skoncila, venku je svetlo a muzeme odtud odjet!!
Žádné komentáře:
Okomentovat