Puerto Rio Tranqillo. Dira, na opacnem konci nekolikaset kilometroveho jezera, kteremu v Chile rikaji Lago General Carrera a na argentinske strane zase Lago Buenos Aires. Porad tu prsi, kempy jsou spinave a o par kb/s internet byste se tu museli dlouho prosit. A takovy signal mobilniho operatora, to uz by byl hodne veliky luxus. Kdyby tu nebyly na jezere mramorovene jeskyne, asi malo kdo by sem zavital, ale nejen ty jsou jsou zajimave. Take odsud vede slepa silnicie, asi 100km na vychod do fjordu, ze ktereho jezdi vyhlidkove lode k mistu kde se ledovc San Rafael rozpousti do slane vody. Druha brana pro navstevu tohoto mista je pouze v dalekem Puerto Montt, odkud sem jezdi bohati turisti na lodich po dobu nekolika dni za spousty tisic korun.
Kdyz prijedeme do vesnicky, pocasi jeste neni idealni a tak se nejdrive snazime ziskat informace. Jeste nez vubec vlezeme do info centra uz je u nas nekdo a cpe nam vyhlidkovou jizdu za nehorazne penize. Nakonec zjistujeme, ze staci pockat do druheho dne a pridat se k ostatnim a jezerni prohlidka jeskyni bude stat 240kc na osobu. Pockame tedy do dalsiho dne a jedeme se podivat podel reky smerem k ledovci. Mela by tam byt vyhlidka primo od silnice. A protoze se strida slejvak s destem, ptame se protijedouciho auta na nase vyhlidky. Chlapek s rodinkou pokyvuji, ze ledovec je sice videt, jeho okoli je zamracene. I presto pokracujeme dale a nejdrive mijime vyhlidku. Je totiz ukryta za drevenou chatou, skrze kterou musite projit a odlehcit se o nejakych 300kc na osobu, abyste mohli kyzeny ledovec zahlednout. Shodne odmitame zaplatit takovou sumu za zamraceny vyhled a radsi se pouze ohrivame u kaminek, kde jsou i lezci, kteri se chystaji ledovec zdolavat v nasledujicich dnech, kdy se ma pocasi zlepsit. Vzpominam si na vtipny rozhovor s jednim Australanem, kdy jsem mu vypravel, jak nam v Patagonii jenom leje a ze uz toho mame dost. On jen suse odvetil: "Ale mohlo by to byt i horsi, ne? Mohl by jsi byt napriklad v praci." :-)
Druhy den jedeme do zminovanych jeskyn na jezere. Je jeste trochu zima a cesta k nim trva asi 20minut pres jezero, na kterem jsou vlny, za ktere by se nestydelo ani stredozemni more (tedy nic moc :). Barva jezera, jehoz voda pochazi primarne z ledovcu, je uzasna. Stejne jako jeskyne. Tisice let tu voda odira mramor a vykusuje zakouti ci ruzne previsy. My na lodi vplouvame dovnitr a prozkoumavame tuto cast pobrezi jezera. Nakonec koncime u tzv. katedraly, coz je obrovsky kus skaly, ktera je podpirana pouze par malymi sloupy. A pocasi dnes? Fantazie! Tolik slunce jsme uz dlouho nevideli! To ale nemeni nic na tom, ze jezero je brutalne studene. Nicmene to vubec nevadi dvou dalsim klukum z lodi, kteri se vrhnou v kratasech stremhlav pod vodu a plavou ke katedrale. Tleska jim i nas kapitan, ktery uz tu asi videl ledascos, ale todle pravdepodobne moc ne. My na oplatku ve finale tleskame kapitanovi, protoze cesta zpatky je jak z adrenalinove vyjizdky a ne z klidne exkurze po jeskynich. Zpet po jezeru jedeme proti vetru a hlavne proti vlnam, ktere maji nekdy s prehledem i 2 metry. Sedime namackani vzadu u motoru, abychom meli co nejvetsi zaber. Nase mala lodka i tak sotva jede a leta nahoru a opet pada dolu. Voda sploucha pres okraje a ti, kteri sedi u stran jsou po par set metrech uplne mokri (ti ostatni jen o kousek dal). Vsichni se pevne drzime, abychom neskoncili ve vode a kricime, jak mala decka na matejske. Po necele hodince jizdy zpet jsme radi, ze se z nas nikdo nedobrovolne nekoupal.
V kempu uz na nas cekaji veci a tak je cas vyrazit zas o dum dale. Jedeme podel jezera na jih a mame na vyber mezi dvema cestami. Kolem celeho jezera, po jeho jiznim pobrezi, na hranice s Chile do Chile Chico, anebo jeste vice na jih a zkusit to pres rezervaci, zkusit zahlednout nekde plamenaky a projit malinkaty prechod hlidany pouze vojaky, ktery je nejiznejsi, ktery muzete motorovym vozidlem dat. Obe cesty jsou pry krasne, a my volime samozrejme tu divocejsi. Jeste pred samotnym parkem vsak kempujeme u nadherne reky, ktera patri k tem nejdivocejsim v cele jizni americe a rafting zde patri mezi svetovou elitu. Nam vsak staci posedet nad kanonem a rafting si ponechame na nejake jine (levnejsi) misto.
Kdyz se vzbudime dalsi den, je krasne... Posledni dva dny v chilske Patagonii a konecne se na nas usmalo slunicko. Clovek ma i chut vratit se par set kilometru zpatky a shlednout, co vsechno na ceste sem minul. Ale na nas uz ceka cesta do Cohrane, kde pouze nakoupime zasoby , docepujeme benzin a hura do rezervace!
Krasne zábery Kanonu. i Pajky i Martina
OdpovědětVymazat