Jak jsme byli u Jezise

Po najezdu Spanelu, se temer vsichni obyvetele jihoamerickeho kontinentu obratili na viru. A Jezise povazuji za sveho spasitele. Jelikoz je pry vecne zivy, musi prece nekde bydlet, ne? Ale kde? Pojdte se s nami v tomto clanku vydat po stopach Jezise a jeho nynejsiho domova…

Nasi pratele Jesus a Innes, ktere jsme poznali v Arequipe na jihu Peru, nas pozvali k nim na navstevu. Puvodne jsme na pobrezi Peru jet vubec nechteli, ale museli jsme kvuli motorce do Limy, a odtud je to k nim asi hodinu a pul cesty, Ano, vime, ze Jezis bydli v Peru, nedaleko od hlavniho mesta. Jenze…

Jedte nekam, kdyz neznate jeho presnou adresu! Martin mel v mobilu fotku mapy, kterou mu nas spasitel poslal, a na ktere bylo vyfoceno mesto Huaral. Meli jsme dost zmatene informace, nevedeli jsme, zda mame jet az do Huaralu nebo zustat v Chancay, a tak jsme jezdili mezi jednotlivymi mesty tam a sem a snazili se poznat silnici vyfocenou na mape. To se nam nedarilo. Najit Jezise neni lehke, at si verici rikaji, co chteji. Predstavte si, ze mate nekoho hledat  v nekolikatisicovem meste (a vlastne si ani nejste jisti, ze jste v tom spravnem). To je jako hledat  jehlu v kupce sena! Sms z nasich telefonu na peruanska cisla nefunguji (nevime proc) a Jesus ma vypnuty telefon. Na Innes kontakt nemame. Po nejake chvili, kdyz si Martin ponekolikate prehraval hlasovou zpravu, kterou pred par dny od Jesuse dostal, zjistil, ze mame jet do Torre Blanco. Coze? Dve hodiny jezdime z jednoho mesta do druheho, abychom zjistili, ze mame jet vlastne jinam? Kazdopadne to povazujeme za bozsky zasah, diky kteremu se ve stopovani po Jezisove bydlisti, dostavame zase o krok dal.. Mili lide nas nasmerovali stylem :”Prejedte osm retarderu a pak odbocte doprava.” :) 

Fajn, jsme tu a venku uz je tma jak v…  Znovu zkousime Jesusovi volat z verejneho telefonu (mimochodem – kdo z vas muze rict, ze ma cislo na Jezise? Hm?! ;) ), ale stale ma vypnuty mobil. No co, kdyztak si rozdelame stan na mistnim hristi… Jelikoz Torre Blanco je spis takova mensi vesnicka, brzy si nas vsimnou mistni lide. Když se asi deseti ruznych lidi ptam, zda vi, kde bydli Jesus s Innes, nemam uspech. Pak si vzpomeneme na jeho prijmeni, ale ani to nepomuze. Kdo bydli na vesnici ci na malem meste, vi, jak to chodi – lide treba neznaji jmena vsech obyvatel, ale presne vi, kdo kde pracuje, jak velky ma dum a kolik bere penez. :) 

Jedna pani se me rovnou zeptala: “A co delaji za praci?”

Ja: “On je inzenyr stavar a ona pracuje v bance..”

Pani:”Jo, tak Ti bydli v tomhle dome.”

Super, ale v dome se nesviti, je tam ticho a nikdo nam neotvira. Vracime se zpet na naves, kde je pani, se kterou jsme se tu uz chvili bavili, a ktera nas dokonce pozvala k sobe domu. Pry si cekani (zatim ani nevime na co), muzeme zprijemnit koukanim na televizi. “Kdybychom meli aspon cislo na Innes”, rikam si v duchu… Ona v tu chvili mou myslenku zachytila a dostala napad. Capla me za ruku a nekam me vede. Nevim kam jdeme a nevim proc. To se mi vsak zahy osvetlilo. Zastavili jsme u domu naproti Innes a ona se snazila dozvonit a dovolat na sousedku. Ta se pry s Innes zna. Sousedka nejdriv zjistovala, kdo jsme a co chceme. Cislo mi sice nedala, ale rovnou Innes zavolala. Ta o nas nastesti vi a my od sousedky dostavame nahradni klice a usidlujeme se u nasich pratel v jejich dome. Innes je pry jeste v praci a vrati se za hodinu.

“Huraaa, uz vime, kde bydli Jezis se svou pritelkyni!”, radujeme se. Ale i pres veskerou radost z uspesneho dokonceni nasi mise, se citime jaksi divne. Jesus sice psal, jak budeme grilovat maso, ale pocita s tim, ze tu chceme prespat? A kdy se vlastne vrati on? Po Innes navratu si vse vysvetlime, zasmejeme se a rikame ji, ze ted uz je diky nam zna cela vesnice. Jesus se pry vrati az zitra rano. Druhy den se dozvidame, ze je v planu navsteva Innes rodiny. Puvodne jsem teda nevedela, zda si mame udelat vlastni program nebo se pocita, ze jdeme na navstevu take. Cele je to zvlastni. Opet zazivame situaci, kdy jsme “ve sparech” druhych lidi, nevime, co se bude dit, jak dlouho to bude trvat, jak dlouho tu zustaneme, kdy budeme pokracovat v nasi ceste… U Innes rodicu ve vesnici je prave velky svatek- jak jinak, oslavuji nejaky kriz. Zkratka duvod k tomu, aby se hodne jedlo, pilo, tancilo a zpivalo. :) Tak snad to bude fajn…

Innes chce, aby jel Martin na motorce, protoze ji chce jeji tatinek videt. My se tam pry dopravime taxikem. Ale proc? Vzdyt tu lide normalne jezdi na motorce ve trech, ve ctyrech a nekdy i v peti.. Innes s nadsenim prijima nasi nabidku, asi jeste netusi, jake to bude se mackat. Ve dverich nas vitaji nejen jeji rodice a sest sourozencu, ale i dve mala stenata. Atmosfera je velmi pratelska a v pohode.  

Vsichni se s nami bavi, tatinek se chlubi tim, ze zpiva a ma kapelu, dokonce nam pousti sve dvd s typickou peruanskou hudbou, ktere nam i venuje. Mysleli jsme si, ze jen Jesus je obrovskym milovnikem jidla. To jsme se ale zmylili. Zrejme to tady v tom kraji maji v povaze vsichni. Ptate – li se, kde je nas kamarad, tak je stale v praci. Prjede az v pozdnich nocnich hodinach. Tudiz je jasne, ze tu zustaneme dalsi noc. Cely den se tak ruzne poflakujeme, zadna akce, az vecer se konecne jde na hriste, kde podle poctu lidi odhadujeme, ze to bude velkolepe. A je! Nejdriv se na podiu stridaji ruzni zpevaci, nekteri zrejme se zpevem teprv zacinaji, jinym bychom doporucili rovnou s karierou zpevaka skoncit. Pote ale prichazi dalsi ukaz. Na plac prichazi kluci se zlatymi trpitkami po celem tele. Je videt, ze se na svuj vykon velmi soustredi, soude dle jejich vyrazu v tvari. Svym tanecnim cislem nam, podle me, chteli ukazat neco mezi baletem a hip hopem. Moc jsme to nepochopili, ale bylo to zajimave. :) Taky jsme se tam seznamili se skupinkou mistnich kluku, kteri se s nami delili o vsechny zvykacky a bonbony. 

Do toho v zelenem triku jsem se beznadejne zamilovala.

Na navsi cely den neco staveli. Co to bylo? Predstavte si, ze hrad. Nebyl ani z pisku, ani z kameni, ale z bambusu! A nebyl ledajaky. Tomuhle zvyku se rika castillo (=hrad) a vypada to tak, ze se postavi nekolik pater, z kazdeho vedou dalsi casti a na vsech jsou pripevnene ruzne rachejtle, svetlice, prskavky apod. Pote se zapali zapalna snura, ktera vede skrz cele castillo a postupne se rozhori jednotlive casti. Nektere se toci a ohen vytvari krasne spiraly, jindy ohen strida ruzne barvy, do toho sem tam vystreli svetlice. Je to fakt nadherny pohled! Uplne neco jineho nez nase ohnostroje, kdy pouze zvedneme hlavu a na nebi boucha jedna rachejtle za druhou.

Unaveni se vracime k Innes domu a jdeme spat. Jezis se vratil v noci, ale to uz jsme spali. Rano zjistujeme, ze jsme doma sami. Nechapeme. Vyckavame. Koukame na telku, lenosime. Zas a znovu znama situace – nevime, co bude a co mame delat. Asi kolem desate hodiny prijeli Innes s Jesusem. V noci se pry jeste vratili do vedlejsi vesnice, kde tancili a pili  a nakonec prespali u Innes rodicu. Dnes ve 12 je tam mse a meli bychom na ni vsichni jit. Rozhodla jsem se upect nasi ovocnou buchtu, kterou tu neznaji a po ktere se vsichni oblizuji az za usima. Mezitim Jesus furt povida a povida, Innes po narocne noci odpociva, az je odpoledne a jede se pouze k rodicum na obed. Pochavlila jsem Innes, jak se na slavnostni den vyfikla a ona mi hned nabidla, ze mi pujci nejake sve obleceni. Toho se chytnul i Jesus a Martinovi dal sve kalhoty. Asi jsme vypadali jak hadraci.. I kdyz nejdeme do kostela, chapu, ze na slavnosti obed a veselici bychom meli jit v cistem a vonavem obleceni a ne v tom nasem usmudlanem. Musim uznat, ze Innes zpusob nasi promeny byl velmi taktne naznacen. ;) Po nekolika mesicich jsem se zase citila jako sexy zena. A stacilo si vzit peknou halenku a umyt si vlasy. Jak povrchni, ze? :)

To odpoledne jsme se vsemi vyrazili ven, na naves a na muziku. Je tu zvykem, ze kapela chodi celou vesnici, zastavuje se na urcitych mistech nebo u danych domu, lide se sejdou kolem, tanci a piji pivo. I tady to delaji stejne jako v Cotahuasi. Pivo se posila po kruhu, kazdy si naleje a napije se, zbytek tekutin z kelimku vycakne a spolecne s lahvi ho posle dal. Hudba je rytmicka, par lidi tanci a nejlepsi je uplne ozralej chlapek, jehoz kreace nejdou ani napodobit. Celkove bych typicky tanec tohoto regionu nazvala “Hopsave slapani zeli.” Vsichni se smeji, bavi se, ale chybi tu jakysi “drajv”. Nema to stavu. Ja si dam par tanecku s tatinkem, vsichni z toho maji srandu a snazi se premluvit Martina, at jde take tancovat. Ten se zuby nehty brani, ale nakonec podlehne a pohled na nej, jak hopsa s maminkou, je docela vtipny. :)

Navecer se presouvame k Jesusovi, spolecne s Iness sestrou Liz, jejim manzelem Ibarem a jejich detmi. Pry jedeme ugrilovat maso a zase se vratime zpet na slavnost. Obed byl vytecny a bylo ho hodne, takze nechapeme, kde mame vzit v zaludku misto na dalsi jidlo. Jesus nejdriv dela na panvi jakousi stavu k masu, pote hodi na gril asi kilo a pul hoveziho vcelku, jez mel nekolik dni nalozene. Martin se divi, ze ho nekraji na platky tak, jak jsme u nas zvykli. Nejradeji by mu rekl, jak to ma udelat, ale ma k Jesusovi respekt a zdrzuje se svych rad. ;) Ja mezitim delam bramboraky, abychom jim dali ochutnat taky kousek ceske kuchyne. 

Kdyz je maso hotove, rozrizne ho na platky a je  videt, ze je plne stavy. To bude namka! Jenze on pak jednotlive kousky da jeste na chvilku na panev a lehce osmazi. Martin mu chce zase poradit, at to nedela, ze se vsechna stava ztrati a maso bude suche. Cha! Jesus neni zadny zacatnecnik, ale opravdovy mistr a vi co dela. Oba jsme se s Martinem shodli, ze takhle chutny a stavnaty steak jsme jeste nejedli. Ta rozkoz z jidla se slovy neda popsat.. Jeste ted mi tecou sliny po brade, kdyz si na to vzpomenu. Meli jsme obri kralovskou hostinu, u ktere jsme se skvele bavili a nikdo z nas si nedovedl predstavit, ze se s plnymi brichy zvedneme a pujdeme juchat na slavnost. Misto toho jsme jim dali ochutnat zbytek nasi slivovice, Jesus otevrel lahev originalniho pisca (uz nevim, z ceho bylo). Ac to byla velmi silna palenka, sjela po jazyku jemne jako…nemuzu ted najit prirovnani a Martin mi tu radi “jako hovno do zachodu”. :)  

Prejedeni, prepiti a trochu opiti muzeme pouze konstatovat: “Jezis zije! A je opravdovy! Spasil vsechny nase chutove bunky!!!”

GALERIE FOTEK