čtvrtek, května 01, 2014

Cusco - hlavni mesto incke rise



Cusco. Historicke hlavni mesto a centrum Inske rise. Chlouba Peru. Zatim co se Martin snazi v infocentru zjistit nejake podrobnosti o mistnich zajimavostech, kolem me se srocuji lide, nabizejici ubytovani, jidlo, masaze a vselijake vyrobky. Jeden chlap se mi snazi namluvit diru do hlavy, protoze tvrdi, ze v celem meste jsou pouze dve ubytovani s garazi, a ze mi da cenu 80 dolaru. Pche! Martin se vraci cely rozhorceny a nastvany a naladu nam zveda az vyjednavac Luis, se kterym jsme usmlouvali cenu na 45 solu (pro oba), s wifi, snidani a samostatnou koupelnou. To jsme netusili, jaka prace bude dostat motorku do hostelu... Prijeli jsme k vazne krasnemu hostelu, se zahradou, kulecnikem, kuchyni atd., jenze stoji v brutalnim kopci a sokl z ulice, vedouci podel zdi, ma sotva metr na sirku. Takze Martin na nej podelne najel a pak bylo potreba par silnych rukou (vcetne tech mych), abychom dostali PiDinu dovnitr rucne. Nesmim zapomenout, ze za vratama bylo misto asi 2x2 metry, takze zaparkovat ji ke stene byla vazne fuska.




Ale zpet k infocentru, kde nebyli schopni nam dat jakekoliv info, ani o Cuscu, ani o Machu Picchu, natoz o ubytovani. Do Cusca prijizdi desitky tisic turistu a oni tu nemaji ani poradnou mapu?! V Cuscu i okoli je spousta inskych ruin a spanelskych kostelu. Jedine, co vime, je, ze existuje nekolik typu vstupenek- turisticka za 130 solu, ktera je asi na 16 mist (par v Cuscu a osatni jsou v desitkach kilometru za mestem), a dalsi vstupenky jsou taktez na nekolik predem vybranych mist. Ale my na ne nechcemeeeee!!! Haloooo! Pri druhe navsteve infocentra se jim snazime vysvetlit, ze si nebudeme kupovat listek, v prepoctu za 1000 Kc/osoba ani za 500 Kc/osoba, kdyz chceme jit pouze na JEDNO NAMI vybrane misto ve meste (ty dalsi stejne nejsou zahrnute ve zminenych vstupenkach)! Zkratka, kdyz chcete jit na jednu pamatku, nemuzete si koupit vstupenku pouze na ni, ale i na x dalsich objektu. Nepochopitelna hloupost. Nam jde pouze o pevnost Sascayhuaman a rozhodli jsme se, ze nesmyslne castky penez proste platit nebudeme. Pry se da do pevnosti dostat nejakou zadni cestou. Narazili jsme na spadly plot, to bude urcite ono. Prelezame, skrabeme se po mokrem a kluzkem svahu, kde se neni moc ceho chytit, az najednou stojime pred zdmi pevnosti. "Supeeeeer, dokazali jsme to!", radujeme se a placame si.
"Kdyby nas nekdo videl,delej,ze curas. To si nedovoli za Tebou jit.",povida Martin a v tom momente na nas z protejsiho kopce piska hlidac a jde primo k nam. Rychle bereme nohy na ramena, ja sjizdim ze svahu rovnou po prdeli a utikame pryc. Tak tohle se nam nepovedlo. Dole jeste dostavam vynadano, ze jsem neudela, co mi rekl. Ale verte, ze hlidac nevypadal privetive a ja jsem nechtela riskovat pripadne opletacky, napriklad s policii. 


Kolem celeho Sascayhuamanu vede silnice, takze se da krasne obejit. Dokonce se na severni strane da vylezt na mensi vedlejsi kopec, ze ktereho je pevnost hezky videt. Sice si nemuzete sahnout na ty stare sutry, ale taky za ne nemusite platit petikilo. Vydali jsme se zpet do mesta, ale najednou jsme se dostali na cestu, kde zastavuji autobusy turistu, a kde je dalsi vstup.
"Na nikoho se nedivej, jdi jiste a tvar se normalne.", dostala jsem od Martina rady, ale i tak jsem byla podelana az za usima.
"Delej, kde ses?! Proc jdes za mnou? Ty jses nenapadna! Hlavne, ze Ti rikam, at jdes vedle me.", hucel do me celou dobu.
"Kdyby nas chtel nekdo zastavit, zacneme se hadat, to umime dobre. To nas urcite necha jit dal.", rikam ja. Ale vyslo nam to, nadrzo jsme napochodovali primo do pevnosti, s vyrazem v tvari "my vstupenku mame". Cely Sacsayhuaman je obsancovany hlidaci s vysilackami, zrejme si mezi sebou uz rekli, ze nejaka dlouhovlaska a kluk v ksiltovce se chteji dostat dovnitr nacerno. Takze bylo potreba se nejak maskovat. Nemeli jsme jinou moznost - ja si vycesala vlasy do drdolu, shrnula nohavice a zahalila se do velkeho zeleneho satku. Martin si naopak nohavice vyhrnul, ksiltovku uklidil do batohu a vzal si moje bile tricko. Pridal k tomu potrebna gesta a verim, ze si vsichni kolem nas mysleli, ze je to muj bracha, ktery si tu hleda zenicha. 


Obcas jsme se rozdelili a kazdy se pridal k nejake cizi skupince lidi. Byli jsme fakt nenapadni. :) Tahle incka pevnost mela za ukol strezit mesto a obzvlast dulezita byla pri stretu se Spanely, kdy se stala pro inske bojovniky jejich základnou. Zajimavosti je, ze ma klikate hradby ve stylu cik-cak. Z celeho Sacsayhuamanu se dochovalo jen 20 %, takze kdyz si clovek predstavi, jak byl kdysi rozsahly, je to az neuveritelne.
Mesto Cusco bylo Inky prirovnavano k pume, jiz uctivali jako posvatne zvire. Mesto je jeji telo a Sacsayhuaman, ktery stoji na kopci nad mestem je jeji hlavou a ty zdi cik-cak jsou jeji zuby, slouzici ke zlepseni obrany.


Tentyz den jsme se jeste propletali kouzelnymi uzkymi ulickami. Diky tomu jsme narazili i na Museum Hilario Mendivil, coz byl peruansky remeslnik 20.stoleti a jehoz praci vzdycky poznate, nebot jeho sochy a postavy na obrazech maji vysoke protahle krky. Takove zapadle muzeum, o kerem se nedoctete v pruvodci ani nedozvite v infocentrum, ale podle me urcite stoji za to, ho navstivit. Potomci v jeho praci pokracuji a celym malinkym muzeem se line prijemna "tranquilo" atmosfera.
Kdyz uz jsme u muzei, asi je potreba zminit, ze jsme take navstivili Inka Museum, kde jsme si neprecetli oteviraci hodiny a v pulce prohlidky prisli sekuritaci, ze zaviraji. Kdo by to cekal v sobotu ve čtyři odpoledne? Tak jsem se domluvila s jednim panem, ze prijdeme znovu a ze nas tam pusti na stejne vstupenky. Tohle muzeum taky doporucujeme, clovek se tu dozvi o incke kulture hodne. Inka muzeum stoji kousek nad hlavnim namestim Plaza de Armas (tak se jmenuje namesti snad ve vsech peruanskych mestech), kde jsme si sedli na lavicku a rozmysleli, kam pujdeme dal. Mezitim pribehli neodbytni cistici bot a po peti minutach natlaku jsem podlehla a nechala si boty vycistit. Skoda, ze jsem zrovna nemela na noze ty motorkarske, ty by to potrebovaly mnohem vic. Martina nakonec taky uecali, a tak jsme si tu jak velci bohatyri sedeli na namesti a u nohou nam kleceli chlapici a lestili nam boty. Je fakt, ze muzeme aspon podporit lidi, ocividne bezdomovce, kteri si to odpracuji. Na zacatku jsme se ptali kolik to stoji a oni, ze je to na nas, kolik dame. Po chvili zaclo prset, tak jsme se presunuli do podloubi a tam prisla divna rodinka. Kluk si sedl primo za nas a dychal nam na krk, byl spinavy, smrdel a divne se o nas otiral. Prohlasila jsem jen: "Martine, hlidej si kapsy.", protoze to bylo jasny. Panove dopracovali, kazdymu jsme dali drobny, ale to se jim nelibilo. 
Oni: "To je malo, minimum je aspon deset solu." (pro kazdeho) 
My: "To jste meli rict rovnou. Domluva byla, ze dame, kolik chceme." 
Oni: "Jen tenhle krem stoji deset." 
"Tenhle krem jsem kupoval minuly tyden, takze vim, ze stoji 1,5 solu!", s usmevem Martin uzavrel debatu a odesli jsme. 


V nasem hostelu jsme se seznamili s fajn Cechy Kvetou, Alesem a Hancou a spolecne si udelali ceskou veceri-bramboraky. Dalsi den nam u ranni kavy poletovali kolem hlavy nadherni kolibrici a slunicko nas palilo za krkem, ostatne tak, jako kazdy den. Vypravili jsme se jeste navstivit mohutnou katedrálu sv. Dominika, stojící na základech bývalého inckeho Chrámu Slunce - Qoricancha. Bohuzel najezd Spanelu znamenal pro Jizni Ameriku velkou skazu. Snazili se znicit vetsinu veci predchozich mistnich kultur, borili incke stavby a misto nich staveli kostely a snazili se lidi primet ke krestanstvi. V kazde casti chramu jsme si pockali na nejakou skupinu s anglicky mluvicim pruvodcem a dozvedeli jsme se tak sppustu informaci. Mezi nimi prave i to, ze kdyz prijeli Spanele sem na jih, zavolali si Atahualpa (velel Inkum na severu) a dali mu do ruky Bibli. Ten nevedel, co to je, a tak ji zahodil. Spanele ho zatkli a za vykupne pozadovali naplnit dve mistnosti stribrem a jednu zlatem, ktereho meli Inkove dostatek. Jenze v noci chodili potaji do mistnosti a drahe kovy kradli, takze bylo tezke mistnosti naplnit. Nakonec Atahualpu stejne zabili a zacla spanelska invaze v plne sile v cele jihoamericke oblasti. Z Chramu Qoricancha zbylo jen nekolik zdi a kamenu, ovsem velmi zajimavych! Jejich prace byla precizni, vsechny kameny byly opracovane a sedely na sobe uplne presne a bez pouziti jakekoliv vyplne. Ptate - li se jak je to mozne, ptate se spravne. Inkove totiz udelali na okraj kazdeho kamenu diru urcite formy, pak vyrobili tu spojovaci cast a horizontalne i vertikalne je dali dohromady. Z boku je spojovali stejnym zpusobem, jen mely diru uprostred. Byl to velmi dumyslny vynalez, takto chram preckal i nekolik velmi silnych zemetreseni a zdi se ani nehly.


Okna a vchody byly stavene presne pod uhlem 14 stupnu. Qoricancha byla stredobodem tehdejsi kultury, jeji steny byly uvnitr uplne cele pokryte platy zlata, ale Spanele jej pretavili, chram zborili a postavili tu katedralu. Krome Slunce tu stal i Chram Mesice a najdete tu i dva obrovske kalendare, jeden lunarni a druhy zemedelsky. Take je tu krasny obraz s mlecnou drahou, na ktere je videt napr. "pastyr", "zaba" atd. Inkove na obloze nepozorovali jen hvezdy, ale i tmu mezi nimi a spojovali ji v ruzne obrazce, podle kterych pak urcovali, jaka cast roku zrovna je (to melo vliv i na zemedelstvi a dalsi veci). Martin byl timto mistem naprosto nadseny.



V Cuscu jsme taky zazili fiestu, slavnost nejakeho svateho krize, zeny maji kroje, muzi masky a v ruce pivo a za zvuku kapely jdou mestem a legracne tancuji. A malem bych zapomela na planetarium!!! Nas nejvetsi "provar". Byli jsme nalakani do planetaria, ve kterem se pry dozvime tolik informaci o inckem vnimani oblohy, jako nikde jinde. Minibus nas vyvezl nad mesto, do maleho baracku, kde meli jeden hvezdarsky dalekohled s nizkym rozlisenim. Nejdriv nas vsechny posadili do male mistnosti s kopuli, ukazali nam hvezdy na jizni i severni polokouli a popsali jednotlive obrazce (napr. lod, znameni zverokruhu,..) a pak jsme se rozdelili na dve skupiny a sli ven s panem "profesorem" pozorovat hvezdy a planety. Jenze bylo zatazeno. Takze kdyz se na okamzik objevil treba Mars, nez to nas pan profesor otocil a nasteloval, uz byl zas prikryty mraky. Ve skupine s nami byly Americanky, tak kolem 60 let, ktere pri kazdem zahlednuti hvezdy vyskaly, jak kdyby nikdy nevidely nocni oblohu. Mozna nevidely... Pozorovat je, byla vetsi zabava, nez koukat na zamracene nebe. :) Planetarium nas stalo nekolik set Kc a vetsi amaterstvi jsme jeste nevideli. Jedna se o rodinny podnik a zrejme tu maji z turistu hromady penez. Uvazujeme, ze si u nas v Tejne na zahrade taky postavime planetarium a budou z nas bohaci. :)
Na zaver, jak jinak nez par informaci o oprave motorky. Martinovi se podarilo najit mechanika Nicolase, ktery normalne opravuje sekacky na travu, ale o motorkach toho vi vice nez vsichni ostatni v "moto ulici" a neboji se ani litrove motorky, jako je PiDina. Studene starty, jak jsme pozdeji zjistili, sice nevyresil, ale dal do trysky na benzin v karburatoru kus dratku, takze tam jde mene benzinu a motorka se uz nedusi. Od ted, diky tomu jede jako drak i nad 3000-4000 m.n.m. Mimo to, jsme jeste zjistili, ze z motorky unika motorovy olej kolem sensoru tlaku. Coz je na PiDinu v Jizni Americe vec nesehnatelna, takze byl nahrazen sroubem, ktery pozdeji musel byt jeste v Lime pretesnen teflonovym tesnenim.


A jeste jedna fotka k dobru:
Martin a jeho oblibeny strudl
No a kam ted? Prece za Vilmou...

Žádné komentáře:

Okomentovat