:pipo.jede:: Linie Nazca

Puvodne jsem Nazcu nechtela psat ja, ale Martin mi rekl, at klidne napisu, jak se veci mely. Cesta do poustni Nazcy pro me nebyla vesela. Z clanku to asi vypada, jak se mame krasne a jak je vsechno uzasny... Vlastne je, jsme zivi a zdravi, cestujeme po Jizni Americe, poznavame kouzelna mista a zajimave lidi, tak co vic chtit? Popravde se od zacatku cesty hadame a nekdy si proste nerozumime. V Posvatnem udoli, vedoucim kolem reky Urumbamba, mezi horami, kde se pestuji ty nejlepsi plodiny, protoze tato zeme je opravdu posvatna a urodna, mi Martin navrhl, ze budeme dal jen kamaradi a zkusime nasi cestu dokoncit jako pratele. Pry si mysli, ze me tak bude vic respektovat. Blbost. Podle me to neni o tom, zda jsou lide partneri ci kamaradi, ale o tom, zda se clovek k druhemu chce chovat slusne a normalne a chce k nemu mit uctu, nebo ne. Priznavam, ze pro me bylo tezky, lezet vedle nekoho, koho mate radi a nemoci se k nemu pritulit a spolecne usnout a rano si nedat pusu.. Bylo to nahouby. V tu chvili jsem jiz ponekolikate za nasi cestu uvazovala, ze si sbalim veci a odejdu. Ale nechtela jsem to vzdat, i presto, ze jsem uronila spoustu slz. Vim, ze nekdy jsem "pruderni" i ja a mam na nasich nedorozumenich svuj podil. Byt spolu 24 hodin denne, pul roku v kuse chce proste vnitrni klid... :)

Ve zvlastnim rozpolozeni jsme pokracovali smerem na zapad k mori. Po ceste jsme se zajeli podivat na Moray, coz je zemedelska laborator. Neboli kruhova kaskadovita dira v terenu, na ktere se Inkove snazili slechtit ruzne rostliny a zjistit, jake podminky pro jejich rust jsou nejoptimalnejsi. Nemuseli jsme si ani kupovat vstupenky, jako to automaticky delali vsichni turiste, protoze jsme celou laborator videli od parkoviste.

V den, kdy jsme prijeli do Nazcy, jsem slavila narozeniny. Ubytovali jsme se v krasnem hostelu s bazenem. Zatim nase nejkrasnejsi ubytovani. To, proc bylo tak levne jsme zjistili v noci, kdy se v dolnim sale konala diskoteka a hudba hrala do peti do rana. Bylo to tak nahlas, jako kdybychom meli repraky primo v nasem pokoji. Takze jsme toho moc nenaspali. :) Navic Martin chodil v noci kontrolovat motorku, ktera stala dole, kde byl vstup na diskoteku, a kde se vyskytovalo spoustu opilych lidi, kteri se venku na ulici dokonce poprali. Martin mi jeste vecer prinesl krasny a moc dobry dort, tak jsem si aspon obalila srdce cukrem. Jinak to moc vesele narozeniny nebyly.

Rano jsme vstali a Martin se mi omluvil. Pry se taky citil divne, kdyz jsme spolu neusinali a drzeli si od sebe odstup. K dortu jsem jeste dostala letenku na nazca obrazce, ale ja si myslela, ze je to nejaky letak, ktery se navic od toho dortu cely upatlal, a tak jsem mu nevenovala pozornost.

"Pajko, delej, v osm Ti to leti!", povida.

"Coze?! Co mi leti? Je 7:40 a ja jsem jeste v posteli."
"Podivej se do te krabice s dortem."
"Tyjo! Vazne? ... A kde je sraz?"

"Leti Ti to z recepce."

Ovsem uz v 7:50 na nas pokoj tukal ridic, ktery nas vezl na letiste. Leteli jsme malou Cesnou pro ctyri osoby, my dva, pilot a kopilot. Kdysi tu byla spousta spolecnosti a letadla casto padala. Proto zprisnili podminky, spolecnoati je mene a v kazdem letadylku je i kopilot, ktery je zaroven i pruvodcem. Koukali jsme z vysky na ty nejvic zname obrazce, napr. kolibrik, pavouk, astrounaut, ruce atd., ale obcas jsme zahledli i jine. Je jich tu pry kolem 200-300 a jejich tvorba je zcela jednoducha. Staci otocit povrchovou hnedou horninu a pod ni se objevil svetly piskovec nebo vapenec. Obrazce se vyznacuji svymi presnymi liniemi a jsou z doby 350 let př.n.l. - 500 n.l. let a nikdo nevi, proc je tehdejsi Nazca kultura delala. Velkou zajimavosti je, ze kazdy z nich je tvoreny jednim tahem. Z letadla jsme videli i pisecnou dunu, nejvyssi na svete.

Kolibrik

Byl to skvely zazitek, hlavne pristani, kdy to pilot stocil ostre doprava a najednou jsme stali na zemi. Ja jsem si vsak nejvic uzila, ne ty obrazce, ale to kdyz jsme vzdycky zataceli a leteli jsme ostre nastranu a ja koukala skoro kolmo na zem. Miluju letani. Martinovi bylo naopak hodne zle, nebot na zem vetsinu casu koukal skrz hledacek fotaku ci telefonu s kamerou.

VIDEO Z LETU:

Z Nazcy jsme se jeste snazili poslat balik s darkama, coz byl porod. Bylo udesny vedro a my se v tom moto obleceni potili na poste asi dve hodiny. Dopoledne jsme se tam byli zeptat, zda posilaji baliky do Evropy a kolik to stoji. Pani nam uz ale nesdelila, ze ho musi zkontrolovat, a ze potrebuje dve kopie meho pasu a k tomu vyplnit nekolik urednich lejster. Balik jsme na hostelu precizne zabalili, abychom obal na poste roztrhali (melo nam dojit, ze se baliky do ciziny vetsinou kontroluji). Postacka zkontrolovala vsechno, vyndala i cd z obalu, a pak nas nechala, at si to znovu sami zabalime. Takze kdybychom chteli neco propasovat, napriklad kokain, vubec by to nevedela, protoze na nas nekoukala. Martin se ji jeste ptal, nez roztrhal nas balicak, zda ma jiny. Pry ano a dala nam canc, ktery nestacil ani na jedno obaleni. Nemela ani izolepu, takze jsem ji sla shanet do okolnich ulic, a kdyz jsem vysvetlovala, co chci, bylo to jak hrat s prodavacem hru Kufr. Kdyz uz jsme meli krabici zalepenou izolepou, vsimla jsem si, ze na zidli zustala jedna vec. Takze znovu otevrit. Martin balil krabici natrikrat a ja si mezitim sla obstarat kopie pasu. Nejvetsi gol prisel nakonec, kdyz me postacka nechavala prepisovat adresu a adresa odesilatele byla stejna jako prijemce. Posilala jsem ho rodicum do Tyna, kde mam i trvale bydliste. Normalne do odesilatele piseme adresu hostelu, kde jsme bydleli, aby se mel balik pripadne kam vratit. Ale ona trvala na tom, ze tam musim dat sve trvale bydliste. Ve skutecnosti to posilam z Peru, ale vlastne to posilam z Tyna do Tyna. Pripadali jsme si zase jako v Kocourkove. Radeji jsem na balik napsala vzkaz pro nase celniky, aby se nedivili. :) Pote prislo vyplnovani formularu, na ktere jsem musela davat i otisky prstu. Zrejme se kokain stale pasuje ve velkem, jinak si takova opatreni nedokazu vysvetlit.

Z Nazcy odjizdime smer Lima. Zastavujeme se jeste v Ice, kde hodinu hledame vinici, kde nam prodaji mistni vyhlasene vino. Mesto Ica je vybudovane na pousti mezi pisecnymi dunami, proto je naprosto famozni, videt vedle zluteho pisku urodne vinice. Ica vino je hodne sladke, tezke a chutove vynikajici.

V primorskem meste Pisco zastavujeme v "eko" mycce, kde nam kluci PiDinu vydrhli tak dokonale, ze byla snad cistsi nez kdyz vysla z vyrobny. Trvalo jim to asi hodinu, coz se neni cemu divit, kdyz nam nejen umyli, ale i nakremovali kozene batohy. Kousek za mestem jsme objevili pole s bavlnou a Martin byl nadseny, ze ma konecne vatu do sveho Zipo zapalovace.