Mesto v oblacich - Machu Picchu!

Konecne nadesel cas na to nejlepsi z Peru. Na Machu Picchu!

Alespon podle vsech, kteri tam byli, to opravdu stoji za to. Nicmene prave pro to, ze je to tak prechvalovane, jsem k tomu pristupoval dost skepticky a dokonce premyslel, ze nejznamejsi peruanske ruiny, preplnene turisty ozelime a investujeme penize a cas nekam jinam. Pouhy vlak z Cusco na MP stoji totiz $100 USD! Vstup na MP Vas stoji dalsich cca $40. Pokud pak chcete az na Cerro Machu Picchu (vrcholek nad ruinami), zaplatite dalsich $20, coz je levnejsi varianta k Cerro Waynapicchu. A to neni vse. Pokud myslite, ze Vas vlak vezme az na MP, jste na omylu. Pak jeste potrebujete zaplatit dalsich $20 za autobus nahoru. Autobus??? Ano. Vlak vede pouze do vesnice Agua Calientes, ktera lezi pod ruinami a kam nevede zadna silnice. Od tamtud vsak vybudovali silnici az nahoru na ruiny, aby zjednodusily davum turistu cestu a dovezli vlakem autobusy, ktere kazdy den brazdi prasnou cestu nahoru a dolu... 

Ale i sem vedou zadni vratka... Cesta vede okolo sestitisicovek pres prusmyk kolem 4tisic metru a pak prudce pada dolu do pralesa s vyskou kolem 1000-1500m nad morem. Silnice je dnes uz paradni a panoramata za tu objizdku rozhodne stoji. Cestu lemuji cykliste, kteri se nechaji vysadit v prusmyku a dolu do udoli padi uz volnym sjezdem bez slapani... Nekteri podle vseho sedi na kole poprve a ja dost pochybuji o jejich schopnostech dojet az dolu. Dole v udoli konci asfalt a my mirime do Santa Teresa, coz je posledni vesnice na teto ceste. Pak uz je pouze "Central Hidroelectrica Machu Picchu", coz je vodni elektrarna na divoke rece, kterou by vodaci asi opravdu nedali. Ostatne, pres 100 MegaWattu vykonu mluvi za vse. Skala je to protkana tunely, ktere vedou do hloubi hory, ve ktere je vykutana stavba o 16ti patrech a v nich je instalovana elektrarna. Vsude kolem vstupu je bahno, spousta trubek a vetracich otvoru. My kempujeme na parkovisti asi jen 100m od jednoho z obrovskych tunelu za barakem [budkou] hlidace. Vybetonovany placek celkem bodne, i kdyz je kolem vsude spousta pavouku, ktere Pajka tak miluje. Hlidac ma navic hned u baraku stromy s avokadem, kterych nam pozdeji venuje na cestu vice, nez jsou schopny nase kufry vubec pojmout. :-)

Agua Calientes (pueblo Machu Picchu)

My balime veci na zitrejsi cestu a nocujeme pouze kratce. Ve 4hodiny je budicek. Nejsme totiz jeste u cile. Do Agua Calientes, kde se musi na MP koupit listky, vede teprve cca 2-3hod cesta podel koleji. My vyrazime jeste za tmy, abychom vse stihnuli a vyhli se naporu turistu kolem obeda. Cestu nezname, ale koleje se prece prehlednout nedaji. Nejdrive vsak splhaji cik-cak vyse tak, ze vlak musi jezdit tam a zpet, aby prvni kilometr vystoupal. Ja nachazim neco, o cem si myslim, ze je to zkratka a my koncime lezenim po ctyrech pralesem, snazici se najit celovkou dalsi koleje nahore v kopci nad nami. Pajka ma psycho, ze je kolem vsude spousta pavouku a zvuky nocniho pralesa tomu moc nepridavaji. Celovkou si miri pouze pod nohy a nikam jinam se nediva. Nakonec koncime opet na kolejich a vydavame se primo dal. Cesta je uplne rovna, zadne stoupani a dovede nas podel divoke reky az do mestecka, ktere vypada spise, jako svycarske, nez peruanske. Tam uz se stosuji davy nedockavych turistu a my se tak radime do fronty na listky. Jsme ve 2000m, Machu Picchu je o dalsich 400m vyse do prudkeho kopce a dalsich 600m prevyseni nas bude cekat na Cerro Machu Picchu. Cerro je kopec s vyhlidkou, ze ktere je nejlepsi vyhled do okoli a na ruiny. Casove ani fyzicky to tam a zpatky k elektrarne nemame sanci dat, takze volime cestu autobusem nahoru k ruinam. Brzo nam dochazi, proc je autobus tak drahy. Kazdy bus je umyty pred prasnou cestou nahoru i dolu a cestu sem musel ve skale nekdo vykutat. Nedavno tu meli i sesuv pudy a trvalo par dni, nez cestu opet vyklidili. 

Jsme u ruin a chceme jeste vyse. V runiach uz je i tak dost lidi a my chceme nejdrive vyslapnout na jiz zminovany kopec. A tak slapeme a slapeme, stale vyse, dalsich 600m prevyseni. Ceka nas jeste hodne schodu. Nahoru mi to celkem jde, zatimco Pajka nemuze chytit dech, i kdyz kvuli fotce se posnazi :-) Dolu to bude diky mym kolenum pravdepodobne naopak. Za mene nez hodinu a pul jsme na vrcholku. Fantasticke! 

Az tady cloveku dojde, jak neuveritelne nadani Inkove byli a jak moc se snazili o souziti s prirodou. Zvolit tak fantasticke misto pro citadelu, bylo chytre nejen z estetickych duvodu, ale take kvuli obrane a pocasi. Kolem poledne byly zamracene vsechny vrcholky kolem, ale nad ruinami stale svitilo slunicko. Probehlo povine foceni ve vsech ruznych polohach a na vsech ruznych mistech a az pak prisel hlidac, ktery nas vsechny vyhodil z okraje a navic nam zakazal svacit. Od toho tu jsou pry restaurace!!! Ano, a 0.5l vody v ni maji za 50kc.

Cesta dolu byla horsi, jak jsem predpokladal. Ortezu jsem nechal v ramci redukce vahy uz v Chile a to se ted neukazalo jako prilis moudre. Cestou dolu jsem sel uz dost pomalu, zatimco Pajka si s radosti hupsala po schodech. Kdyz jsme dosli k ruinam, musel jsem odpocivat a zatimco jsme koukali do dali, prihupsala si k nam jedna lamicka a dozadovala se podilu na nasi svacine. Nebojacna Pajka ji ale odehnala a ona tak docupitala az k vystrasene americke turistce, ktera radeji zahodila svoje jablko, aby se k ni lama jiz vice nepriblizovala.

Pak zacla nase prohlidka. Bez pruvodce, jsou vzdy ruiny jen kameny poskladane na sebe, a tak jsou treba pribehy, ktere dokresli strechy, lidi i zivot a promeni tak vse ve funkcni mesto. Takze krasne po cesku, neni nic jednodusiho, nez vzdy postavat u skupinky turistu a poslechnout si zadane detaily. A tak jsme se dozvedeli o dumyslnem systemu zavlazovani a odvodu vody. O kamenu, ktery predpovidal pocasi tim, ze ukazoval rocni obdobi. Nebo take i o vodnim zrcatku na sledovani slunce. Jeden z pruvodcu se u rostlin durmanu zminoval o halucinogenech typu ayahuasca ci peyotl, a tak jsem turistkam mohl doplnit informace, ktere ani pruvodce neznal. Jiny pruvodce zase perlil tim, ze pred vstupem na vrcholek Waynapicchu varoval svou skupinku, ze tam uz jit nemohou, protoze se tam jde 3hodiny. Pritom v pruvodci se pise maximalne o jedne hodine :-)

Cela citadela byla dumyslne rozdelena na zemedelskou cast, na nabozenskou, administrativni a ubikace. Kazda vec zde mela svuj hlubsi vyznam a Inkove vse staveli tak, aby co nejvice zapojili, co jiz stalo na miste. A tak se budovy stavely jiz na skalnatych zakladech nebo se uprostred kamenych stavebnich bloku objevil mnohauhelny kamen, ktery tam presne zapadl. Proc stavely okna i dvere s uhlem 14° zustalo nezodpovezeno, ale urcite to melo nejaky hlubsi vyznam v astrologii, ci nabozenstvi. 

Na Machu Picchu je zajimave take to, ze zustalo pred spaneslkymi dobyvately skryto vlastne az do pocatku 20. stoleti. A jeho hlubsi vyznam neni uplne objasnen. Mozna melo slouzit jako posledni basta Inckych kralu, kteri vsak byli porazeni jeste predtim, nez se zde stihli ukryt. Dalsi odvazne teorie rikaji, ze to byla zemedelska laborator nebo dokonce vezeni, pro ty, co se prohresili. Pokud je to vsak pravda, pak to bylo vezeni, ve kterem by chtel zit kazdy. Okolni priroda i umisteni jsou totiz uchvatne...

Obloha nad nami se zatahla a byl cas toto magicke misto opustit. Jeste nas ceka cesta zpatky k elektrarne. Autobus nas vyhodil primo u koleji a my pak padili vlastni cestou. Me vsak po pulce brutalne chytnula kolena a ve finale jsem se belhal o dvou klaccich rychlosti 1km za hodinu, takze jsme zpatky dorazili az za tmy, totalne vycerpani a hladovi. Ja jsem si jeste prinesl peknou behavku a stravil tak polovinu noci v mistni kadibudce. Nastesti tu byla!

Odmenou nasledujici den byly termalni prameny a bazeny v nedaleke Santa Teresa, kde jsme stravili cely den a noc. Nase svaly si tak mohly odpocinou po narocnem vykonu a me klouby mohly relexovat v lecivych pramenech. Kazdy z bazenu s teplotou kolem 37-40stupnu, mel pruzracnou vodu, protoze je kazde rano vzdy kompletne vypusti a znovu napusti. A dalsi vyhoda, ze vstup stal jen 5 solu = 35 Kc, vcetne kempingu a sprch, a cely den az do cca 16hod si nas tam uzivalo po skromnu, a az pozdeji odpoledne dorazili dalsi "gringo" turisti a zaplnili bazeny svymi teli.

GALERIE MACHU PICHU