LIMA

Tece nam odnekud z motorky olej. Potrebujeme seridit karburatory. Lima. :) Takze pekne po poradku:

Sef BMW, Martin, Herman

V Lime jsme zamirili rovnou do BMW, kde nam rekli, ze nemaji na opravu nasi motorky cas ani potrebne nastroje (nove motorky totiz nemaji karburator, a tudiz nepotrebuji vakuometr na synchronizaci, jenze PiDina je na svete uz 24 let a tudiz karburator ma a my potrebujeme ten vakuometr). Sef servisu byl fajn chlap, a kdyz zjistil, ze nam nemohou pomoci, odkazal nas na Touratech. Tam nam doporucili mechanika, ktery jim dela velke motorky. V BMW jsme jeste potkali strasne vysokeho postarsiho pana, take na motorce, ktereho hned jak jsem videla, jsem odhadla na Nemce. Kdyz se pak predstavil jako Herman Fuchs, bylo to jasny. Nabidl nam, ze nas doveze za tim mechanikem, ze ma stejnou cestu. Po ceste jsme se trochu zamotali, nebot on nemel navigaci a ta nase nas zavedla jinam. Dostali jsme se do ctvrti, kde pry neni radno zastavovat, to si pry rovnou rikame o prusvih. To jsme nevedeli. Ale kdo nema strach, tomu se nic nestane. :)

Nakonec jsme k mechanikovi dojeli, ale ten nemel cas a na dukaz provedl Martina jeho dilnou, kde stalo nekolik desitek motorek. Herman se slitoval, nekam zavolal a pak Martinovi povida: "Prave jsem Ti zaridil servis v dilne mistra sveta." Pote nam prozradil, ze jeho syn je zavodnik ve svetovem poharu relly (WRC2) a ma sve mechaniky. Pry se nam po praci podivaji na PiDinu. Ty blaho! Prijeli jsme do garaze, kde nas vrele privitali, udelali nam skvele zazemi a my meli moznost si prohlednout nejen zavodni auta, bugyny, ale i chevrolet s 500 konmi z devadesatych let. Nadhernej veteran. Kluci mechanici nas jeste pozvali na obed a odpoledne sem tam Martinovi s necim poradili. Pricina naseho porouchaneho starteru a tekouciho oleje se ten den neodhalila. Hermanovo nazor, ze je spatna komprese ve valcich, a ze to je spatnym benzinem, ktery jsme tankovali v Bolivii (jinou moznost jsme tehdy nemeli, tankovali jsme co bylo), se nepotvrdil. Vecer prijel jeho syn Nicolas, vitez minuleho rocniku WRC2 a odvezl nas do hostelu, ktery nam nasla jeho sekretarka. Dali jsme si pozadavek, ze chceme ubytovani mezi 40-50 soly a s wifinou.

Pred dilnou

Na zamrizovane recepci nas privitala pani, ktera je snad jeste mensi nez moje mamka a nabidla nam pokoj presne za 40, 45 a 50 solu. Pokoje se nam zdaly stejne, nevedeli jsme, v cem je rozdil, a tak jsme vzali ten nejlevnejsi. Jenze po chvili jsem zjistila, ze tam hrozne smrdi moc a ac jsem cely pokoj vysprejovala vonavkou a otevrela okna, moc se to nezlepsilo. Martin pak sel na recepci pro heslo k wifi a potkal tam kluka s holkou, kteri platili jen 30 solu a kluk se zacal smat a ptal se holky:"Ty k tomu wifi asi nepotrebujes, co?" V tu chvili jsme si zacli davat dohromady jednotlive casti celeho puzzle. Proc ma asi kazdy pokoj svou koupelnu? Proc v tom o pet solu drazsim bylo naproti posteli velke zrcadlo? Proc prodavaji na recepci kondomy? No jasne, docvaklo nam to. Jsme v hodinovem hotelu. Od te doby jsme se zacli vseho stitit - ac postel byla nove prevlecena, smrad moci se vyparil a koupelna se zdala taktez cista. :))
I tak se Martinovi na tomhle miste zdaly sny o motorce, asi proto, ze ji tak miluje. Dokonce mi ze spani rekl:"Tu tvoji krabicku na avokada vymenime za nahradni dily." :))

Druhy den sel Martin do garaze, pokracovat na PiDine a ja se sama vydala do centra Limy. Prestoze jsem od Nicolase mela instrukce, ze mam jit na roh ulice, tam sednout do zluteho autobusu a pak presednout na metropolitni bus, prece jen jsem se zeptala nasi pani recepcni, ktera me poslala uplne jinam, odkud pry jezdi rovnou ten metropolitni. Po ceste jsem se zeptala jeste jednoho pana, zda jdu dobre a ten me poslal zase jinam. Pak oslovil policajta, ten rikal to same, po chvili prisel druhy policista, chvili jsme resili kudy teda mam jit, az me posadili do tuk tuku a ridici rekli, ze me ma odvezt na stanici busu. Hura, moje prvni jizda tuk tukem, jehoz dvere vypadaly jako dvere od toi-toiky. :) Chtela jsem jit pesky, protoze jsem uz vedela kudy, ale kdyz mi to pani policiste tak pekne domluvili... Jenze pro mhd dopravu potrebujete v Lime specialni kartu, ktera se dobiji. Tu nemam. Bezne papirove jizdenky tu nevedou. Tak mi pan tuktukar domluvil s nejakymi lidmi, ze mi v buse pipnou z jejich karty a ja jim dam penize. Jenze ti nemeli dobitou kartu. Nastesti nastupovala i jedna maminka s dcerou a ty mi pomohly. Na prestupu na ten metropolitni bus jsem zas nevedela kam mam jit. Ovsem mam skveleho tatinka, ktery me od mala ucil:"Kdyz nevis, tak mas pusu, aby ses zeptala." Zeptala jsem se, ale pani mi zacla cosi vykladat, moc jsem ji nerozumela, ale v tom se me chytla ta maminka z predchoziho autobusu, ktera jela stejnym smerem jako ja. Koupila mi jizdenku a nic za to nechtela. Behem 30 minut jizdy jsem si s Angelikou a jeji dcerou Danielou krasne popovidala, Angelika mi dala potrebnou kartu (mela jeste zalozni), kterou si pry nabiju az se budu vracet, nakreslila mi plan centra a podrobne popsala cestu zpet (kde mam nastoupit, kde prestoupit, kde vystoupit). Skvely start. Verim, ze vsichni lide na me budou po cely den hodni. :)

Prezidentsky palac

V centru se zrovna konala obri demostrace, dle uboru jsem usoudila, ze to byli lekari a sestricky. Pri pruvodu meli kolem sebe policejni eskortu, jako je u nas pri zapasu Banik - Sparta. Namesti Plaza de San Martin je krasne, ale jeste krasnejsi je Plaza de Armas, kde stoji katedrala, arcibiskupsky palac a prezidentsky palac. V celem centru jsou stare domy s nadhernou architekturou a take spousta lidi. Prislo mi zajimave, ze jsem nevidela moc turistu, prevazne tu jsou jen mistni.

Katedrala

Potkala jsem nekolik zajimavych lidi - starou babicku hrajici na ulici na modrou kytaru, pak me z niceho nic zastavil pan, jen se zeptal: "Z jake jsi zeme?" 

Ja:"Republica checa." 

On:"Praha nebo Brno?" 

Ja:"Jee, vy znate nase mesta?"

On:"Viktoria Plzen, Plzen Urquel, ceske pivo, moc dobre." a pak zacal chrlit jmena nasich fotbalistu a tenistu, jedno za druhym. 

Ja:"Vy jste byl v CR?"

On:"Ne, ja mam kamarady z Cech, kteri tu ziji. Tady mas stary sol z Cusca, ktery uz se nepouziva." a dal mi minci. "Vy nemate euro, jak se jmenuje ta vase mena? Koruna, vid? Mas cesky penize?"

Ja:"Bohuzel, nemam. Uz jsem vsechny rozdala."

On najednou obratil a povida:"Ja mam deti, mam male bebe a potrebuju penize. Mas pro me jeden sol?"

Nemela jsem ani cesky penize ani jeden sol, a tak jsme si aspon podali ruce a rozloucili se.

Ve stanku se pry spi nejlip :)

Pri prochazeni vsemi ulickami jsem si rikala, jak je super, ze me nikdo neotravuje a porad mi neco nabizi, jako tomu bylo v Cuscu. Jen co jsem se vratila na Plaza de San Martin, vyhlidl si me jeden fesak a citila jsem, ze me nespousti z oci. Po chvili, co jsem sedela na lavicce, se odhodlal, prisel ke me a zacal konverzovat. Ac byl mily, a ac jsem mohla mit zenicha z Peru, profesora matematiky na stredni skole, protoze se o me fakt hodne snazil, nakonec jsem se s nim rozloucila a jela zpatky za Martinem. Cestu jsem zvladla bez jedine pomoci a dokonce jsem si zazila jizdu v preplnenem metru v podobe mistniho metropolitniho autobusu, ktery jezdi skrz cele mesto. V Lime zije kolem deviti milionu obyvatel, takze hustota dopravy a lidi je opravdu vysoka. V buse jsem byla asi jediny gringo, nikdo si me nevsimal, vetsina lidi stejne spala. Jak rikam, stejne jako v Praze, kdyz jedete krtkem.

Martin mezitim, co ja se courala po meste, zjistil, ze v prednim tlumici byla pouze pulka oleje nez je potreba a proto nam ty riditka delaly neplechu, proto motorka hur brzdila atd. To je super zjisteni po 20.000 najetych kilometrech, ne? :) Krome toho vymenil olej v prevodovce, olej v motoru a udelal zkratka kompletni servis po dvaceti tisicich km. Kluci mechanici uz dnes nemaji cas a tak se na zbytek veci podivaji zitra. Popravde nevime, zda nam doplneni oleje v tlumicich pomuze a zda riditka uz budou v pohode, ale to se uvidi az po ceste...

Treti den se dokoncil servis motorky. Uz v Cuscu se dal na misto senzoru tlaku oleje sroub, ktery ale netesnil a proto nam protekal olej. Ted se na zavit sroubu pridal teflon a olej netece. Riditka nam v male rychlosti cukaji porad a motorka po ranu dal nestartuje. Ovsem na ranni start mame sprej, ktery se vstrikuje do sani vzduchu a vzdycky zabere. Takze vyrazime kupredu!

GALERIE FOTEK