čtvrtek, května 08, 2014

Me querida Vilma, …

Aneb "Ma draha Vilmo, …" Tak zacinaly babicciny dopisy peruanske divce, ktere spolu s mym dedeckem prispivali na pomucky a skolne. Nekterych par poslednich dopisu jsem mel tu cest prekladat s pomoci spanelskeho kamarada Carlose. A tak slova Vilmy byly prelozeny z castellano (jihoamericka spanelstina) do spanelstiny, ze spanelstiny do anglictiny a pak teprve do cestiny. Diky tomu, se pravdepobne vyznam nekterych veci ztratil v prekladu, ale my jsme se preklady vzdy dobre bavili. V jednom z poslednich dopisu babicka psala, ze jeji vnuk se snad nekdy podiva do Jizni Ameriky a navstivi jeji rodinu. Tomu uz je dnes ale par let. Vilma, z chude rodiny v horach, dokoncila zakladni i stredni skolu a podle vsech informaci nedavno nastoupila na vysokou skolu ve meste. Pomoc mych prarodicu tedy jiz nepotrebuje.


Nyni nastal okamzik, kdy ja jsem v Peru, nedaleko maleho mesta v horach se jmenem Paucartambo a vydavam se spolu s Pajkou hledat Vilmu. Nebude to jednoduche, protoze dopisy nechodily na konkretni adresu, ale byly doruceny pres nadaci Inka, ktera se stara o deti, ktere jsou z rodin, jez si nemohou dovolit studovat. Navic v Peru v mensich mestech nejsou zadne nazvy ulic natoz cisla domu. A tak mam pouze jeji jmeno Vilma Paucar Ccahuana a k tomu oblast Piedra Grande ve meste Paucartambo. A tak to nasledujicic hledani vypada na dalsi pekne dobrodruzstvi…

 



Uz cesta tam, ktera lemovala hory nad hlubokymi udolymi a vedla kolem ruznych inckych ruin, byla dobrodruzstvim sama o sobe. Inkove tu po sobe zanechali zajimave budky, ktere vypadaji jako strazne veze, ale jsou nahustene vedle sebe a maji nesmyslne natocene vchody. A tak jsme tapali k cemu by mohly slouzit. Nakonec to rozlouskla Pajka, ktera to tipovala jako uloziste na jidlo. A opravdu tomu bylo tak, tady na vrcholcich hor na pomezi mezi Andami a Amazonii totiz Inkove skladovali cerstve jidlo pri nizke teplote, aby se nezkazilo pri ceste do Cuzca a dalsich destinaci.



Paucartambo je mestecko, lezici v poslednim andskem udoli pred tropickym pralesem. Uz z dalky je patrna modra skola. Z blizka se jedna o mesto, ve kterem o evropana nezavadite. A tak jsme pro vsechny stredem pozornosti. Zvlast, kdyz se pak snazime vysvetlit, ze hledame nejakou mistni divku. Vetsina lidi ji neznala a nevedela, kde hledat. Ani ucitel ve skole nemel blizsi informace. Az v oblasti Piedra Grande zacli lide s nami hledat. Ale i tak neuspesne. Rozhodli jsme se zamirit na mistni urad a postu a optat se tam. Cestou mi to nedalo a jeste jsem se zeptal jedne holcicky. Vypadalo to, ze si moc nerozumime, ale kdyz jsme se nekolikrat ujistili, ze rozumim co rika, zjistil jsem, ze jeji bracha je primo za nami a jejich dum je pres ulici. Jaka nahoda!


Bracha rika, ze Vilma je v Cuscu ve skole a prijede az o vikendu. My z Cusca prave jedeme, tak to jsme se hezky prohodili... :-( No, alespon pozdravime rodice, rikame si. Klucina tedy bezi pred nami na trh az za jeho maminkou, ktera tam prodava ovoce. Ja jsem nadseny, ze vidim rodinu Vilmy, ale komunikace trochu vazne, protoze jeji maminka mluvi pouze puvodnim jazykem Quechua a tak se opet vyznam mych slov ztraci ve spatnem prekladu. Nakonec se dohodneme, ze se uvidime v nedeli, az bude cela rodina pohromade, na nasi ceste zpet z pralesa Manu. Nedovoli nam ani udelat fotku v beznem obleceni, ale i tak se nam jedna nenapadne povede... Pisu SMS babice a dedovi: "Nasel jsem rodinu Vilmy!"


O par dni pozdeji se vracime z dzungle plni ocekavani. Jak se asi Vilma ma? Babicka s ni ztratila kontakt, po tom co dovrsila stredni skolu. Studuje ekonomiku, nebo zpev, coz zminovala jako sve prani v dopisech v detstvi? To se uz brzy dozvime!


Jake stesti videt celou rodinu pohromade. Nachazime je v jejich dome vsechny pohromade, diky tomu, ze je den matek a tak vsichni sourozenci dorazili domu poprat mamince hodne zdravi... Ceka nas tedy i spolecny nedelni obed a pokec se vsemy cleny rodiny. Tedy az na rodice, se kterymi neni jednoducha domluva, protoze nemluvi spanelsky. Na dvorku se slepicemi nam serviruji zapecene testoviny s kuretem a ja a Pajka sedime na dvou zidlickach, zatimco ostatni sedi na zemi kolem. Je to velika a krasna rodina, 7 krasnych deti se moc lidem nepostesti.


Vilma vypada skvele. Je to krasna, mila a moc chytra divka (skoda, ze tu jsem s Pajkou ;-) . Dozvidame se, ze ji je uz 21let a studuje prvnim rokem na ucitelku na univerzite v Cuscu. Jeji dve dalsi sestry maji take velike ambice. Jedna studuje historii a objasnuje nam tak, k cemu byly ty incke ruiny kolem cesty. A ta druha se prave pripravuje na prijmacky na psychologii. Psychologove pry v Peru najdou dobre uplatneni. Nejmladsi prirustek do rodiny ma pouhe dva roky a je tak skoro stejne stary, jako jeho synovec :-)



Nechceme moc rusit rodinu pohromade a tak je nedlouho po slavnostnim obede opoustime a pouze si predavame s Vilmou elektronicke kontakty, abychom mohli zustat i na dalku ve spojeni.  Je cas se hnout o dum dal a my vyrazime na Machu Picchu...

O kousek dal, jeste narazime na vesnici, kde oslavuji den matek svym sveraznym zpusobem. Cela vesnice je v krojich a mimo uzavrenou hlavni avenue se sikuji davy pripravenych ucastniku, pro jejich vystoupeni. Pajka to sleduje zblizka, zatimco ja hlidam motorku s vecma. A tak mam jen par fotek navic...

Žádné komentáře:

Okomentovat