pátek, ledna 31, 2014

Puerto Montt 2 aneb v zajeti..!


Druhy den zacina nejznamejsi vetou z filmu Na samote u lesa, kterou pronasi pan Kemr ve dverich sve chalupy, koukajice na pocasi venku.. Zustavame zachumlani ve spacaku a jen kontrolujeme vodu kolem stanu, kdyz v tom pro nas prijde Chuanovo maly syn Simon, at jdem na kafe. Bereme si do kapsy sampon a rucnik a doufame, ze se zase po nekolika dnech umyjeme. :+) Bingo! Manzelka  Claudie se synem odjeli a Chuan nam ke snidani pripravil michana vajicka, domaci syr, housky rozpecene v kamnech, vonavou kavu…lahoda! A pak nam rika, ze jestli chceme, vezme nas na vylet do Maullinu k rodine jeho tchana, kde si dame obed. Resila jsem, jestli to neni hloupy, zda je nebudeme otravovat. A pak jsem si uvedomila, ze cesky rceni “hloupej, kdo dava, hloupejsi, kdo nebere”, je uplne spatny. Predelala jsem to na “hodny, kdo dava, hloupy, kdo nebere.” Navrhli jsme mu, ze na oplatku my uvarime k veceri gulas. Presto mame celou cestu do Maullinu divnej pocit. Privitani s rodinou je sice mile, ale rovnez rozpacite.. Poznavam tchana, tchyni, jejich dalsi dve dcery, nejake tety a zname.. Martin s Chuanem a Simonem jeste nekam odjizdi a ja zustavam s ostatnimi cleny rodiny doma. Jsou usmevavi a ja s par slovicky spanelstiny a slovnikem v ruce asi vtipna.



Bylo pro nas velmi zajimave, proniknout do prostredi klasicke argentinske rodiny. Videt, jak to u nich chodi, jak vypada jejich dum z venku i z vnitrku. Maji velky cit pro rodinu a tak v kazdem dome visi spousta jejich fotek. Obed byl obrovsky, jedli jsme morske plody, kure, parky a neco, co nevim, jak se jmenuje. Fantasticky. :+) Po obede jsem se nabidla, ze pomuzu s nadobim. Hned to prijali. U nas neni bezny, aby navsteva myla nadobi. Ale tady zrejme plati, kdo vari, nemyje. Navsteva, nenavsteva. :+) Mysleli jsme si, ze odpoledne uz pojedeme zpet, to jsme se ale mylili. Chuan s Claudii nas vzali k mori. Tam jsme potkali lovce bahenich hroud, do kterych vzdycky kuchli nozem, vystrikla ruzova tekutina a prstem vylovili cerveny slizky oval, ktery se da jist. Konzistenci to ma jako inteligentni modelina. Pouze jsem to olizla a na vic uz jsem nemela naturu. :+)




Vratili jsme se ke zbytku rodiny. Cely den jsme je uhaneli, kdy teda pojedeme koupit ty ingredience na gulas. Furt se nic nedelo, nevedeli jsme, na cem jsme, co nas ceka, co se bude dit dal.. Martin to trefne nazval, ze “jsme v zajeti hostitele”. Ptali jsme se, zda maji papinak, pry ne. Vecer v osum hodin jsme teprv jeli pro maso. Chuanovu tchyni jsme vysazovali na mistnim urade, kam sla predat nejake pribuzne dvouleteho Davida, ktereho cely den hlidala. Martin jen pronesl: “To je jasny, jde se na mistni urad ptat, kdo ve vesnici ma papinak.” :+) Celkove v Chile je pozoruhodne, ze spousta lidi bydli v jednoduchych a chudych domech, ale koukaji na plazmovou televizi a pred barakem stoji velka kara s pohonem na vsechny ctyri (coz s ohledem na krajinu chapeme).


Gulas jsme jedli asi o pul dvanacte (papinak jsme nesehnali). Dle meho nazoru to nebyl gulas, ale “rybas”, nebot ten hrnec, ve kterem se varil, strasne smrdel tema muslema a dalsima morskyma plodama. A proste se to nevyvarilo. Martin je jineho nazoru. Kazdopadne do ceskeho gulase to melo hodne daleko... Do stanu jsme se dostali az v pozdnich nocnich hodinach a pri rekapitulaci celeho dne, jsme se shodli na tom, ze rodina byla opravdu fajn!! Presto jsme se tam citili jako vetrelci. Chuanovi koukala z oci uprimnost a radost, ze nas muze hostit (ten vecer, kdy jsme ho zastavili, nam nejdrive podal ruku a pak si teprve poslechl, co chceme). Nas divny pocit vsak pramenil z jeho manzelky Claudie. Vlastne se s nami moc nebavila, tvarila se jak morce v lednicce, jak ryba na pousti, zkratka jak kakabus! Bylo tam asi deset lidi, ale jeden clovek dokazal prevratit celou atmosferu a pocit z toho, co se deje, co prozivame...


Novy den vyzvedavame v PM zabahnenou gps a spechame na prvni trajekt. Uz jsme oba nedockavi! Pred nami je prece Patagonie! Carretera Austral! Vyzva! - Jedem, jedem a je to tu mili pratele! Konec silnice. Nalodujeme se na trajekt a plavime se k novym obzorum...





Žádné komentáře:

Okomentovat