Jsme v jinem svete. Vcera jeste poust a vitr, dnes krajina plna zelene. Vidime ”opici stromy” - nemaji ani listy, ani jehlici. Z dalky vypadaji jako bonsaje a z blizka jako vanocni stromy s koulema. Tuhle cestu nam nedoporucovali, nebot tu neni asfalt, ale jeste, ze jsme se nenechali zastrasit!! Clovek tu citi spojeni s prirodou. Potucky s pruhlednou vodou, strane s jasne zelenou travou… Zadne ploty a striktne stanovene hranice pozemku. Par metru od nas volne pobiha kun i s ovcema a kozama. Vita nas Narodni park Lanin. Slunce sviti, je teplo a my se dostavame k jezeru, ktere lemuje “silnice” z bileho pisku a sotoliny. Pro strach mame udelano, a tak nas jizda nastridacku smykem doprava a smykem doleva, nechava docela klidnymi. ;+) Jsme v mistech, kde ziji Mapuchove, puvodni obyvatele teto oblasti. Lze je potkat napriklad ve meste Alumine.
Rikame si, ze by bylo fajn, ziskat vic informaci o danem kraji, abychom vedeli, kam se podivat. V tu chvili spatrujeme inforcentrum! Uvnitr sedi tmavovlasa Mapuchka, ktera se nam snazi ukazat zajimava mista. Pri blizsim pohledu na mapu na jejim stole vidime jen bila mista, vyzmizikovana jejim prstem v poslednich mesicich ci letech. Nakonec dostavame tip na nedaleke jezero s kempem.
Po ceste tam potkavame motorkare z Buenos Aires na nove BMW F650 GS z roku 2010 (priskrcene osmikilo). Po motoru mu tece olej a chrci mu v tom tak, ze se mu to asi brzo rozpadne. Martin doporucuje navstivit servis, ale on jen rika, ze se snazi na to nemyslet a neresi to, dokud nebude u nejakeho BMW servisu... Tranquilo.
“Paaaani, to je krasa!” volame z plnych plic, nebot nas obklopuje opravdovy prales. Nevime, kam koukat driv, kdyz v tom na nas v zatacce vykoukne mlada senorita s nekolika kolegy. Vita nas v kempu u horskeho jezera Quillen a tvari se velmi vazne. Snazi se nam spanelsko-anglicky vystvetlit pravidla kempu. “Curat se chodi vedle budky, a kdyz budete…” a ted nevi, jak se rekne, jit na velkou. Hleda vhodna slova a v tom my ji vesele povidame: “Myslite kakat?” – “Ano, kdyz budete “delat kaka”, utrhnete tri listy ze stromu a hodite je do sucheho zachodu.” Vysvetlujeme ji podobnost spanelskeho slova kaka a ceskeho kakat a ona se konecne zacne smat. Kemp je zcela zdarma, coz bereme jako fajn bonus.
Stanujeme doslova v raji a s vyhledem na zasnezenou sopku Lanin. Misto je tak magicke, ze se druhy den rano vydavame na maly trek a pruzkum do pralesa podel jezera. Vidime skvele misto na koupani a navzajem se hecujeme, kdo se jako prvni odvazi tam skocit. Je dost studene (co taky muzeme ocekavat od horskeho jezera, ze?!).. Popravde, trva nam to asi ctvrt hodiny a pak Martin – skaaaace! Nenechavam se zahanbit a jdu za nim. Sice je to, jak kdybyste skocili v zime nazi do snehu, ovsem po par tempech nas hreje pocit blazenosti. Komu se povede koupat se nazi pod obrovskou zasnezenou sopkou?!
Na dalsi den opoustime Quillen a vydavame se smerem k argentinsko-chilskym hranicim. Je teplo a je nam dobre. Po nejake chvili nas zastavuji cizi lide a pujcuji nam dalekohledy. Priroda nas opet prekvapuje. Tentokrat pohledem na pasouci se divoke stado lam – vznesene lamy alpaky. Pry je unikatni, je spatrit v techto mistech ve volne prirode. Jelikoz uz stojime, Martin kontroluje Pidinu a vidi zarezy na zadnim kole. Je na nasi vahu asi moc prefouknute. Martin se boji, aby neprasklo, kdyz jezdime po sotolinach. Je nervozni a ja mu do toho pokladam otazky z uplne jineho soudku, coz prameni k tomu, ze na sebe zaciname byt neprijemni.
K dalsimu jezeru dojedeme asi pet minut po zapadu slunce a hadka buchne. Jeste, ze nevybuchla sopka, jelikoz tento vecer kempujeme primo u sopky Lanin, na kterou jsme rano koukali, koupajice se pri tom v Quillenu. :+) Pri slezani z motorky mi ujizdi noha a ja plnou vahou padam na kamen – jediny sutr siroko daleko! “Pajko, zijes? Jsi v pohode?!”, Martin ma v ocich des. Nastesti chranice meho obleceni v oblasti hyzdi splnily svou funkci. Tak se tomu zasmejeme, postavime stan a za zvuku vrciciho agregatu usiname..
Parada. A byla i modrina?
OdpovědětVymazat