čtvrtek, ledna 23, 2014

Los Reyunos

Probouzime se, aniz bychom vedeli, kde vubec spime. Celou cestu sem jsme jeli pouze podle svetla nasi motorky a pouze tusili, ze kolem jsou skaly a utesy. Vykouknu ze stanu a zasnu, skaly kolem nas zalite rannim sluncem jsou dechberouci. Jak bude asi vypadat jezero pod nami, vytvorene velikou prehradou?



Balime a razime par serpentin dolu, abychom se dostali k vode. Jedina cesta tam vede pres Club Nautico resort, kde je jeste zavreno. V 8:30 tu na hosty jeste nikdo neceka a dve stojici auta pred branou jsou toho jasnym dukazem. Ale protoze jsem kluk nebojacny, objizdim zavoru a s nalozenou motorkou mirim ke klukovi, ktery jeste nevi co se deje… “Ahoj, jsme z Cech a delame reportaz pro casopis o mistnich resortech. Navic tu muj dedecek pracoval na vodni elektrarne na teto prehrade. Muzeme se tu projit a udelat par fotek?” Po chvilce premysleni nas pousti dovnitr a my se tak muzeme v klidu projit jeste spicim resortem.



Bary u vody, nad vodou drevene terasy s zidlemi pro hosty, mola s lodickami a mista pro rybareni. A voda? Nadherne pruzracna a celkem tepla. Nikde nikdo. Toho by byl hrich navyuzit a tak se schovavame pod jednu ze zdi a uz se svlekame. Voda je fantasticka. Po rychlem osvezeni a nekolika tempech tam a zpatky se opet rychle oblekame a mirime k motorce. Ted nas ceka cesta zpatky a konecne vidime vse, co jsme mijeli vcera vecer.



Cesta vykutana do skal kolem prehrady je celkem dlouha a jak se dozvidame pozdeji, cela prehrada ma po vodni hladine celkem 17km. Kdyz dorazime k prehrade, dochazi nam, ze El Tigre, kterou jsme videli vcera vecer, byla mini sestricka teto velkolepe stavby. Na hrazi je par mistnich turistu, kteri vyrazili na vylet. Dolu k elektrarne vede cesta skrze zavoru, kterou hlida pan v kosili. Vydavam se na svuj quest. Chci do elektrarny!!!



“Mi abuelo trabachan aqui en la central hydroelectrica treinta o quarenta anos antes. El nombre es Frantisek Uher.”
“Juuhr” Jeste dodavam s prizvukem, jaky mi rikal deda a snazim se ho prinutit, aby zavolal do tovarny a zjistil, jestli tam pracuje nekdo dostatecne dlouho a nezna ho. Moc se mu nechce. Vzdycky zacne neco potichu zblebtat a ignoruje, ze mu nerozumim. Jsem neoblomny! Nakonec z nej vypadne, ze musi zaridit povoleni a seda na svou motorku. Ja sedam za nej a jedeme asi 500m do budky, kterou jsme mijeli predtim. Tam vytahne dlouhy seznam jmen a cisel a vola a vola. Nakonec prohlasi smerem ke me “bueno”, ale s jeho suchym xichtem nevim, zda-li je vse zarizeno nebo ne. Jedeme zpatky k Pajce, ktera uz si myslela, ze se dovnitr dostanu pouze ja, bez ni. Hlidac zveda zavoru a asi rika, at jedeme dolu, ze na nas nekdo bude cekat. HURRRAAAA!



A jedem. Po ceste dolu k elektrarne zabudovane v prehrade uronim par slzicek i ja. Je to fantasticke podivat se tak daleko na misto, kde pracoval pred 30ti lety muj deda! Dole je par floutku, co jen pozdravi a kyvnou, at jedeme dal, ze se mrkneme do dokumentace, na dedovo jmeno. U vytahu si nas prebere dalsi a vzhuru 40m dolu! Pan je moc mily a provadi nas celou elektrarnou a vyklada, co k cemu je. Rika, ze osobne zna pouze jednoho tlustsiho cecha - Milana Prokopa - ktery pracoval na prehrade nad touto.



Prochazime vsechny mistnosti. V teto elektrarne jsou dve turbiny po 115MegaWatech. Na prehrade vyse, jsou dve, co maji zas dve 75MW. Na nekterych zarizenich, ktere mijime je napsano Skoda, a na jinych zase CKD. Spetka hrdosti na schopnosti nasich predku nas hreje u srdce. Pak vse zavrsi pametni desky, kde jsou zmineni Cechoslovaci. Fantasticky pocit mit osobni exkurzi pouze pro nas dva a moci si prolezt toto magicky ciste misto.

Mise splnena!




1 komentář: