Kde nic, tu ... vitr!

Po koupani v teplych jezerech, mirime skrz poust k dalsim dobrodruzstvim. Po nekolika desitkach kilometru by se podle mapy melo objevit velike jezero nebo vodni nadrz. V dalce vidime trypitivy vzduch. Fatamorgana! Ze by misto jezera byl v pousti snih? Nesmysl! Kdyz se blizime, dochazi nam to. Kopecky soli a za nim obrovska solna plan. Projizdime kolem starych "tezebnich" stroju a uz olizujeme zemi. "Je opravdu slana" rika Pajka. "To se dalo od soli cekat" dodava suse Pipo. Pokracujeme dal a nase posledni setkani s civilizaci je ten den ve meste Malargue. Pak uz jen ukrajujeme kilometry pri boji s velice silnym bocnim vetrem, proti nemuz je opravdu tezke bojovat. Prehazuje si nas z jedne strany silnice na druhou. V jeden moment to vypada, ze uz jsme na zemi, aaaale nakonec to vybereme a zustavame na dvou kolech i nadale! Potom mijime ropne veze rozsete nahodne po pousti kolem a nasledne silnice konci. Sotolina je celkem mazec s nalozenou motorkou v tak silnem vetru, a tak vse ubiha pomaleji, nez bychom chteli.

Jsme uprostred pouste, prichazi vecer a cas na kempovani. Zkousel jste nekdo parkovat motorku v piskovych dunach a stavet stan na vetrnem kopci? No, reknu vam, ze to neni dobry napad. :+) Nas stan se stava sitem pro presypajici se pisek, propousti jen ten nejjemnejsi, a tak na vsem, co je uvnitr stanu (vcetne nej) je tenka vrstva pisku. Na vsem, co je venku je tlusta vrstva pisku (chudak Pidina). :+) Veskerou nasi namahu nam ale vynahrazuje pocit naproste svobody. Jen Pidina, Martin, ja, priroda a vitr. Nejblizsi mesto je 100 km za nami a asi 250 km pred nami.. Coz vede k otazce: “Mame dost benzinu???” Uz to nezkoumame a drzime se hesla “rano moudrejsi vecera” a jdeme spat.

Mozna tomu neuverite, ale druhy den nam dosel benzin presne pri vjezdu na pumpu! Sice jsme meli jeste rezervu, ale na dojezd do nejblizsiho mesta by to nestacilo. Jeste, ze tam ta benzinka v pustine byla a mela benzin, coz tu neni vzdy pravidlem. :+)

Pokracujeme v ceste a obcas se na nas zaleti podivat orel nebo par supu. Ti by se k nasemu masu dostavali jen stezi, nebot mame na sobe nekolik vrstev obleceni. Ac nam nad halvou sviti slunce, vzduch je studeny a na motorce to prece jen dost profukuje. Velkym prekvapenim je vsak “typek” na motorce v kratasech a v tricku s krytkym rukavem. Pripadame si jaksi…blbe…. Obleceni si ale nechavame a dokonce i tepelnou vrstvu do rukavic. To jsem zvedava, co budeme delat na jihu..vsichni nas strasi, ze je tam brutalni zima.. Otazku: “Martine, nejeli jsme nahodou do leta?!” s usmevem radeji polykam a kocham se dal okolim. :+)

Dockali jsme se civilizace. Je potreba utahnout zadni tlumic, a tak ve meste Chos Malal mirime do servisu. Martin se tu seznamuje s klukem, jenz jezdi enduro.  pro ktery je krajina Argentiny jak delana. Venuje nam i patnactku orech, ktery Martin zapomel vzit, na pripadne dalsi upravy.

PIPO: Zadni tlumic Tractive od te doby pracuje, jak ma. Kez by stare originalni vidlice fungovali stejne! Predpeti bylo puvodne nastavene na motorku se spolujezdcem bez naloze a pruzina nezvladala dalsich 80-100kg navic zavazadel. Zapomel jsem ho Valparaisu pritahnout a prvni diry v silnici to daly vedet hodne rychle! Po utazeni, ale uz na doraz nejdeme a je s podivem, co vse plne nalozena PiDi zvlada. Motorka s nami vazi celkem 400kg, coz je na hranici maximalni pripustne hmotnosti a pritom se ovlada bez problemu. Dokonce i pri vletnuti do hlubsich kamenu ci pisecku neni problem zvladnout rizeni. Ta vaha na zadek v techto situacich pomaha hodne! A k tomu sirsi riditka od kluku z CarServisu mi umoznuji udrzet tedle "autobus" jet rovne bez tlumice rizeni i s myma paratkama namisto rukou...

Ten den jeste potkavame turisticke infocentrum ve meste Las Lajas a na doporuceni nakonec zustavame v mistnim kempu. Za dve osoby, motorku a stan platime v prepoctu 100 Kc. Prijemny spravce, krasne sprchy a toalety, tepla voda, wifi, cely kemp je upraveny a pekny! Doporucujeme! Vecer se dokonce dostalo na prani pradla a prekvapenim byl maly, asi 5 cm stir ve venkovnim umyvadle. Nechapu, kde se tam vzal.. Je tady vlastne mnohem vic zajimavych zvirat, napr. ptaci (velci asi jako nase husy) s dlouhym zahnutym 30 centimetru spicatym zobakem, ale tenkym jak brcko! Jejich fotku zatim nemame, verime vsak, ze brzy dodame! :+)