Valparaíso

Ricardo je chlap s obrovskym srdcem a usmevem. Hned v pondeli odpoledne nas vzal na vylet do Valparaisa. Krasnejsi mesto jsem jeste nevidela! I kdyz slovo "krasne" asi neni to prave. Valparaiso - mesto barev, vsudypritomnych psu, grafitu, drahych aut a zaroven chudoby. Mesto, z nehoz prechazi zrak i beha mraz po zadech.

Mestem jsme byli a stale jsme naprosto ocarovani!Kdyz jsem napsala grafity, myslela jsem tim mistrovske obrazy (viz.fotky). Zadne posprejovane zdi hloupyma tegama. Predstavte si, ze vyjedete na kopec, nad hlavou slunce a pod vami cele mesto. Mate ho jako na dlani. Vidite vsechny barvy, domy, pristav, nakladni lode a siry ocean. Pak pootocite hlavou a tesne vedle vas stoji slumy, stlucene z par plechu nebo kusu dreva, uvedomite si, ze ze ten smrad, ktery jste se snazili nevnimat, jde ze skladek, jenz jsou vsude kolem. Tohle je "Pobre" tedy chudinska ctvrt.

Sjeli jsme niz do mesta a Ricardo nam delal pruvodce. Nejen, ze domy jsou nadherne pomalovane, ale vetsina z nich je postavena z kamenu - a ne ledajakych! Kdysi davno, starsi lode, ktere jely napr. z Evropy a mirily do pristavu ve Valparaisu, objizdely Mys Horn, kde se stretavaji oceany a hodne to tam s nima "houpalo", a tak aby byly stabilnejsi, vozily v podpalubi kameny. Ty ve Valpu vylozily a lide z nich staveli domy a chodniky. Dá se tedy rici, ze nektere stavby maji svetovy puvod! :) Rohy domu smeruji k mori a znaci kyl lodi.

Dostali jsme zizen. Na ulicich nachazime jen same male obchudky, do kterych kdyz vlezeme, pripadame si jako ve stanu. Lide se velkym supermarketum brani, nechteji je. Naprosto je chapu!

Po nekolika hodinove prochazce, poslechu spousty pribehu, jizdou venkovnim "vytahem" nebo chcete - li "lanovkou" (nutno podotknout, ze Valparaiso se rozprostira v poloze od 0 m.n.m. do asi 250 m.n.m., nektere ulice maji sklon troufam si odhadnout 40 stupnu), prichazi vecer a barvy mesta v odlescich svetel dostavaji uplne jiny rozmer. Na ulici je spousta lidi, smichu, zabavy, zije to tu!! Valparaisu se rika bohemske mesto! Raj pro malire, herce, sochare, poulicni umelce, spisovatele... Nejznamejsi poeta jmenem Pablo Neruda, ktereho tu zna asi kazdy, si prevzal jmeno od naseho spisovatele Nerudy, kterym se nechal inspirovat...

Po dobre veceri a studenem pivu jedeme domu. Jeste jednou se zastavime na kopci a koukame na hru svetel pristavniho mesta.

Dalsi den je Ricardo v praci a my se vydavame do Valpa sami busem. Chceme se jet zeptat do pristavu, jak to vypada s nasi motorkou a jeste si uzit atmosferu mesta.

"Martine, kde je zastavka?"

"Tady. Je tu napsano Parada." 

"Parada! To se nam bude dobre pamatovat! A kde je jizdni rad a proc ty lidi stoji tak ruzne u cesty a ne tady u ty cedule? Jezdi tady nejak moc busu, ne? "

Aha. Nemusi se chodit na zastavku, autobusy zastavuji kdekoliv. Staci na ne mavnout. Jizdni rady neexistuji. Busy ruznych cisel a linek jezdi cca co 5 - 10 min. Nas bus prijel, nemame drobne na jizdenku, ridic cosi zahuhlal a my si proste jdeme sednout dozadu a libujeme si, jak je to super, ze jedem zadarmo. Z preplneneho busu vystupujeme na jednom z namesti ve Valpu a ridic na nas vola a mava, tak se k nemu prodirame a najednou ma na vraceni (jizdenka stala asi 500 pesos a my platily 20 000 bankovkou). Vystoupily jsme na zastavce "Parada".

"Martine..???? Parada je v prekladu zastavka!!! Odkud, ze to jedeme a kam se budeme vracet?!" :)) Nastesti jedu s chytrym chlapem, ktery si nas novy domov ulozil do gps, takze kdyz jsme se vecer vraceli, nastoupili jsme do busu a koukali na gps a kdyz jsme si mysleli, ze jsme pobliz, vystoupili jsme. Jo, trefili jsme to!!

No, ale jeste zpet k prubehu dne... Trhy. Martin, to trefne popsal, kdyz rekl, ze ty lidi prodavaji to, co my bychom doma vyhazovali pri vyklizeni bytu a sklepa. Myslim, ze na mistnich trzich se da sehnat od jidla neznameho puvodu, pres tisic druhu nabijecek na telefony, uplne cokoliv. Jo a az tady budete, koukejte pod nohy! Na ulicich je strasne moc toulavych psu, kteri delaji "kaka" - doslovny preklad naseho hovna. Hovno = kaka. Hezke, ze? :)

Obdivovala jsem Martina, ktery je stokrat vetsi zmrzlik nez ja, ze vlezl do toho studeneho oceanu!! Ja jsem si smocila nohy a po par minutach jsme mela pocit, ze mam misto prstu rampouchy. Jsme jako bychom byli poprve v zivote na slunci. Pri hodinovem odpocinku na plazi se nam myslenky na opalovaci krem obloukem vynhuly, nevyhnulo se nam ale slunecni zareni. Cestou zpatky do mesta hledame lekarnu. Kupujeme krem a pani v lekarne se nas pta:"Chcete krem na opalovani nebo po opalovani?" Jojo, ta nase spanelstina, je potreba ji dopilovat. Doma jsme pochopili, ze nam pani rozumnela, ale nerozumnela tomu, proc si chceme kupovat krem na opalovani, kdyz uz jsme cerveni jak raci. :)

Pred odjezdem jsme se jeste zastavili v internet kavarne. Ted jak to pisu, se ptam Martina:" Jak se jmenovala ta internet kavarna?" "Spina."

Asi osm zaprasenych pocitacu, pod obrazovkou krabicka na diskety a v cele obrovske hale spina, prach a rozmlacene veci. Kdyz jsem si myla ruce, voda vytekla z pod umyvadla na zem...Samozrejme, dala se sehnat lepsi internet kavarna, jenze tam byli "nanahnani" v male mistnosti bez klimatizace a uvnitr bylo asi 50 stupnu! Sileny!

Ve stredu se nas Ricardo ujal, behal s nami po uradech a pomahal nam vyrizovat vyzvednuti Pidinky. Po ceste zpet z Valpa nas vysadil v supermarketu. Ou jee! Zabava zacina! Uvarit typicke ceske jidlo v chilskych podminkach? Neni to uplne jednoduche, obzvlast, kdyz si nejste jisti, jake hovezi maso se dava na gulas a ani jak se to spanelsky rekne. Pomoci obrazku kravy a vymeny informaci po sms s mou maminkou se nam podarilo sehnat to spravne maso. Pak jsme nakupovali suroviny na knedliky plnene uzenym. Fuh! "Por favor, tres siente grames almundo." Pani mi ho nakrajela. "Pajko, na co jsi myslela, kdyz sis to uzeny nechala nakrajet na tenke platky?" Sla jsem k pani podruhe pro Praga sunku vcelku. Kdyz jsem k ni sla potreti, vratit to platkove uzene, pani se trepala, byla orosena vic nez ja a z oci ji tryskal strach. :))

Pred marketem se Martin seznamil s lidma, kteri maji na starosti logistiku lodi po celem svete a do toho si rozjeli vlastni byznys s budkama na pizzu. Dali se do reci a Martin se dozvedel, ze pani ma babicku z Kosic a dedu z Ukrajiny. Kenneth je ze Skotska, Karen ona z Kanady, ziji v Chile a miluji Japonsko. Krome toho sbiraji mistni psy z ulice. :)

Dalsi dny jsme se s nimi chteli potkat, ale nemohli nikam jit, nebot hlidac jejich domu si vzal volno a oni musi byt doma, kvuli pripadne kradezi. Tak jsme se o tom s Martinem bavili a rikali jsme si, ze cim vic toho clovek ma, tim mene je svobodnejsi. Je lepsi mit maly obycejny dum a moci kdykoliv kamkoliv odejit...nebo ne? (pozn pipo: druhy den mi doslo, ze jsme na tom vlastne podobne... mame na moto tolik kramu, ze se od ni nemuzeme ani vzdalit a nebat se o veci! :)

Pidi, Martin a ja jedeme domu varit... Kdyz nemate majoranku, dejte tam oregano! Ricardo si gulase dvakrat pridal a pak vylizal talir. Tolik jidla jsem jeste nevidela snist nikoho. Martin je vyborny kuchar a oregano nebylo v gulasi ani moc znat. :)

Dalsi den, jsme meli super snidani... hot dogy ze vcerejsiho dne. Kolem sli totiz nejake holky a ptali se jestli nechcem koupit neco takoveho, kdyz to Ricardo objednal celkem jsme koukali na hotdogy po jihoamericku plne avokada :-) mnoo, ale moc dobra mnamka! :-)

Po snidani rychle zabehnout do obchodu, dokoupit zbytek potravin na dnesni vareni a aspon se projet na Pidince. "Hustone problem, prijd ke kase!" Martin dosel, zaplatil jeho kartou, ponevac ta Pajky z neznameho duvodu nefungovala.

Jedeme na pumpu pro benzin - "plnou nadrz, prosim" rika Martin a kouka na chlapiky kolem, kteri vysli ven, kdyz videli cizince na motorce. Placeni. Jeho karta z neznamych duvodu nefungovala. Ani jeho druha karta nefungovala. Pajky karta take nefungovala. Martinovo treti karta - nefungovala. A hotovost jsme nemeli. Ted uz tech chlapiku kolem nas bylo vic. Kdyz zjistili, ze mame dolary, chteli si udelat vlastni kurz a zaplatit v dolarech. Ptali jsme se, zda je nekde pobliz bankomat, ten jeden pan se mohl pretrhnout, jen abychom nesli do bankomatu a zaplatili v dolarech. :)) Pote zavolali kolegu, ktereho nam predstavili jako ucitele anglictiny. Ve skutecnosti k nam prisel mladej kluk, teprve student a s kapkami vody na obliceji se nam omlouval, ze byl ve sprse. Atmosfera zacala houstnout, vsechny pohledy padly na mladeho muze, ktery s nami mel mluvit anglicky a vyresit nas problem (anglicky tady nikdo neumi). Martin rika:" Ten tu anglictinu prave pouziva poprve v zivote!" Znate pojem "Pan doktor", "Pan ucitel" apod.? Tady to stale funguje. Kluk, ktery studuje na univerzite, je pro mistni obyvatele takovy maly velky buh...

No, bylo nam receno, ze bankomat je kousek v supermarketu, ze ktereho jsme prave prijeli. Tak se rozhodlo, ze Martin pojede pro penize a Pajka zustane jako zastava. Muj budouci manzel se jmenuje Rodrigo, je mensi postavy a tmavsi chilanske pleti. "Ten tvuj chlap uz se nevrati! Hahahaha..!" Vratil. Ale Rodrigo byl taky peknej.. ;)

Tak jsme se pokusily o ceske bramborove knedliky plnene uzenym. Debakl. Proste slizkej blivajz. Nemaji polohrubou mouku. Misto zeli byla kapusta, ktera se povedla. Ricardo opet vsechno snedl a moc mu to chutnalo. Nechapeme...

Den pred finalem Dakarske rally jsme jeli na výlet do Vina del Mar, coz je mesto sousedici s Valparaisem. "Unbeliveable." Vina je bohate mesto, luxusni ctvrti, velke budovy.. Ale nebyla tam atmosfera. Tesili jsme se zpatky do Valpa, kde je citit opravdovy zivot! Po ceste zpet jsme videli tulene. Ricardo nas vzal ve Valparaisu na vyhlidku, do ktere se jde nejdriv tunelem a pak jede vytahem z roku 1915.

Diky dalsi prohlidce mesta jsme malem nestihli dojet do Taxvalu, kde Martin potreboval chybejici razitko do Karnetu. Ja jsem si klasicky nehlidala cas a kochala jsem se okolim, az pak Martin vytrestil oci a zavolal "Ty vo.e Pajko, za pul hodiny zaviraji v Taxvalu a Ty tu koukas na nejaky obrazky!" Prijeli jsme 5 minut pred zavirackou! V Chile moc neznaji karnet (dokument o docasnem importu motocyklu). Kdybychom nedostali razitko, nepustili by nas ze zeme... 

Vecer jsme spolecne s Ricardem povecereli, ja mu upekla buchtu a my od nej dostali vlajku Chile s venovanim a pruvodce po teto Chile. Dali jsme si domaci slivovicku, par piv a docela hezky jsme se, jak Martin rika, "sisnuli". Jako by to byl nas posledni vecer v Placilla a my se s Ricardem loucili...

GALERIE FOTEK ZDE