neděle, ledna 12, 2014

Cesta do Santiago de Chile

Tak jsme tu! V USA na letisti v Atlante a muzeme zrekapitulovat prvni hodiny nasi vypravy. Jeste, ze nas autobus na letiste ve Frankfurtu odjizdel az hodinu pred pul noci a my meli jeste cely den na dobaleni poslednich veci. Na odpocinek po patecni rozlucce uz cas nezbyl. Je jedno, jestli mate na planovani rok anebo jen tyden, vzdy se dodelavaji posledni veci par minut pred odjezdem.

Nocni autobus byl pro me peklo. Sice sedacky Student Agency autobusu jsou nadstandartni, ale proste jsem nemohl najit tu spravnou polohu a pekne si zaseknul krcni svaly. Nastesti rano jeste nebudu muset nandavat helmu. Pajka byla z autobusu nadsena, protoze si poprve v zivote v autobuse uzivala audio vizualni techniku.
Puvodne v dobe nakupu vypadala ta nejekonomictejsi cesta do Chille dost zbesile - 8 hodin v autobuse, 4 hodiny cekani na letisti ve Frakfurtu na letadlo do Detroitu, po 9hodinach rychly prestup na spoj do Atlanty a odtamtud po chvili az do Santiaga, opet desetihodinovym letem. Nahoda tomu vsak nechtela a rano uz na nas cekala zprava v mailu, ze se neco deje s nasim letadlem a mame pockat na dalsi instrukce. Pak se objevilo na tabuli zpozdeni odletu z 10 hodin na 13 hod, coz se jeste pozdeji zmenilo na nejakych 19hod. Vsimli jsme si, ze na ceduli take svitil primy let do Atlanty, asi o pul hodiny drive, a tak nam po upozorneni prebookovali cely let a tim dost zjednodusili itinerar ze dvou na jeden prestup. Jeste jsme doufali, ze nas rovnou soupnou do bussines class, nebot economy class byla plna. To se nepodarilo, ale nakonec jsme byli oba moc radi, ze sedime v economy class vedle sebe a mame diky tomu v Atlante cele odpoledne cas na odpocinek po narocnem letu. Kdyby jsme cekali na puvodni letadlo, tak se nam vse o jeden den posune.
Pri cekani, pohledu na zapadajici slunce, spoustu svetel, pohybu a lidi na letisti, Pavline doslo, ze jeste dlouho nepojede domu. Doslo ji "osm mesicu" a zastesklo se ji.
Pavlina byla na svuj prvni komercni let dost natesena a klasicky zamackla slzicku, kdyz jsme se odloupnuli od zeme, ale jeste vice si pochvalovala turbulence pri sestupu. To byl pro ni prijemny adrenalin. Po par minutach prohlasila: "Americky filmy lzou! Letusky a stewardi nemusi byt mladi, krasni, s utlym pasem a bez plomb v puse!" Leteli jsme s americkou Deltou a u nich plati, ze stari letadel i personalu odpovida stari aerolinek. Nas kapitan mel asi pul centimetru tluste bryle a cela posadka mela vcetne letusek i pilotu vekovy prumer kolem 60let. Myslim, ze kazdy z vas, by tem babickam, co nas behem letu obsluhovali, pomohl pred supermarketem s taskou s tezkym nakupem. At je to jak chce, ty "babky" jsou vsechno profesionalky ve vysokych podpatkach a vsechny je obdivujeme, jak se o nas dokazi starat behem takto dlouhych letu. Ja tam jen sedel na prdeli a budu to tak jeste dva dny rozdejchavat! :-)



A jsme zpatky v Atlante na letisti, kde jako snad na vsech Americkych letisti "staveji hladovou zed". Jsou tu desitky zamestnancu, co tu jen stoji a nic nedelaji. Nebo proste stoji a dokola ctou, co je na velke ceduli vedle nich (napriklad "connections left"). Pro nevidome spoluobcany je urcite dobre, ze tam jsou, ale treba kdyz jsme jedini zrovna prochazejici, tak jsme asi uplne nepotrebovali slyset 10x, ze connections jsou do leva, kdyz je tam cedule jako krava! Pak jsou tu experti, co to zerou a stavi lidi do rad a stale jim opakuji dokola, jak kolovratek, ze tu jsou preci jen dve rady a uprostred chce prochazet on, aby mohl stale opakovat dve stejne vety dokola.

Diky zjednoduseni cesty, jsme meli moznost vypadnout z letistni haly a valet se na betonu na slunicku a sledovat u toho startujici letadla. Zpestrenim bylo, kdyz se nas pan z kolemjedouciho auta ptal, zda-li jsme v pohode - to z toho duvodu, ze mi Pavlina vymackavala bedary a z dalky to vypadalo, jak kdyz mi provadi resuscitaci. Nato vedle nas zastavila dodavka plna deti a jednoho starsiho dedecka, ukazujiciho vnoucatum startujici letadla. Kdyz se nas zeptal, odkud jsme a kam letime, tak k tomu jen s typickym indickym prizvukem dodal: "Jo Cechy, to znam. Pro Cechy jsem sil bundy. Ja jsem z Pakistanu."

Druhy let mi spravil naladu. Byli jsme unaveni, me uz nic nebolelo, a tak jsme spali jako zabiti. I proto nam vubec nevadilo, ze nase terminaly byly rozbite a neslo poustet filmy. Prospali jsme celou noc a vzhuru jsme byli pouze, kdyz se roznaselo jidlo. I letusky (a letusaci) byli vsichni o 20 let mladsi (pozn. takze jim bylo 40-50 let) :) a veskere ukony meli zmakle velice rychle i s uklidem odpadku.



Pavlina byla tentokrat jeste vice "vypapnuta", nez kdy predtim, protoze mohla vse sledovat z okenka. Takze dlouho po startu netrvalo a ukapla opet slzicka dojeti! :-)
Santiago nas privitalo slunecnym ranem a  nad oparem kolem vykukovaly jen rohy okolnich And. Proces na letisti byl rychly a jasny, nikde zadne zbytecnosti jako v USA. Co nas pobavilo, byla specialni fronta pro Amiky a Kanadany, kteri musi platit za vstup do zeme specialni poplatek. Jako kompenzaci za poplatek ESTA vuci nim, kdyz jedou na sever. No a protoze prumerny Chilan bere desetkrat mene, musi tu Americani platit  za vstup do Chile $100 misto deseti!
Pak vse probehlo tak rychle, ze ani nevim jak se to stalo, ze sedim u Ricarda pred jeho domem, hladim jeho psa a popijim pivko, ktere nam koupil. Stacilo jet busem do mesta, pak prestoupit na jeden z autobusu do 100 km vzdaleneho Valparaisa, ktere odjizdely prekvapive kazdych 5 minut! Nevim jak, ale misto 6300 za jizdenku jsme nakonec platili 3000 Pessos Chilenos a byli v buse nez bys rekl svec. Pak pobuzeni, rychly vystup a stojime uprostred spiny a nevime kam vyrazit. Pavlina rikala, ze staci jen zavolat Ricardovi, ktereho sehnala pres Couchsurfing. Volat z ceskeho cisla je celkem drahe a budka nikde. No ani jsme si nestacili uvedomit, co vlastne chceme a uz u nas stalo auto s zenskou s malyma detma a otazkou "Muzu vam nejak pomoct?" Zavolala Ricardovi, ktery pro nas behem nekolika malo minut prijel. Po sundani batohu a poradnem privitani nasledovala Ricardova veta: "Mi casa tu casa."

Žádné komentáře:

Okomentovat