Kardan? Ne tak uplne…

Jeste ten den, ktery jsem vyzvedl kardan v Santiagu, jsem upaloval k mechanikovi Eduardovi, aby se na motorce mohlo zacit pracovat co nejdrive. Prekvapilo me, ze motorka je ve stejnem stavu, jako kdyz jsem odchazel i presto, ze jsem prosil o vymenu lozisek v krku a par dalsich drobnosti. Nevadi, zitra bude casu dost! Dohodli jsme se tedy, ze prijdu hned v patek rano kolem 9hodiny a zacneme s instalaci.

Rano jsem dorazil jako prvni a rozlozil si hned vsechny papiry s postupem, jak vse dat opet dohromady. Puvodne jsme vyndali prvni prevodovku, jeste pred tim, nez jsme si vsimli vadneho kardanu. Kluky jsem jeste po odchodu zadal, at proveri rovnou i tu prevodovku, ale psali, ze je jasne, ze zvuky sly z kardanu a tak to neresili. Takze vsechno zpatky na motorku… Prevodovka, spojkovy mechanizmus, kyvka, k tomu sundani zadniho kola, aby to slo lepe… a? … Kluci koukaji jak puk na moje pakny. Oblozeni zadni brzdy je skoro na nule. Sice jsem pred odjezdem chtel nove, ale pry vydrzi i 150tisic a tak se nic nemenilo. Nevydrzelo. Asi za to muze spatne nastavena vule zadni brzdy a tak se pakny sjizdely porad. Co s tim?! Nastesti Eduardo si vi rady a rika sve klasicke “noo problem”. Za okamzik uz sedim s nim v aute a padime pod kopec do Vina del Mar. Tam jede primo do ctvrti podobne Calle Lira v Santiagu. Tady sice nemaji nic na motorky, za to je tu jeden kramek s motodily vedle druheho. Sehnat tu cokoliv, neni problem. Dedula v kramku bere stare pakny a povida, at se stavime za 3 hodiny, ze to mezitim zrepasuji. Cena? 160kc. Diky cekani na pakny se vse zkomplikuje. Navic je rozebrane zadni kolo a tak se nemuze rozebrat predek a zacit delat na loziscich v krku.

Pakny jsou az v pul ctvrte a tak pokracujeme s instalaci do vecera a na loziska v krku uz tedy neni cas. Jsem dost nervozni, protoze vim, ze je patek a v sobotu Eduardo nepracuje. Alespon to vsichni rikali.

Kdyz je moto slozene, jsem stastny jak maly kluk! Tyden cekani a peripetie s dopravou mi dali hodne psychicky zabrat. I pres to prosim jeste Eduarda o pomoc s lozisky zitra. Udelam vse co zmaknu a potrebuju pomoc jen s tim, na co nemam naradi anebo nezvladnu sam. Eduardo prikyvuje a ja vim, ze zitra v 11 zacneme s posledni praci. Sedam na motorku a jedu domu…

Uz po par kilometrech jsem trochu nejisty, protoze mi prijde, ze motorka vydava podivne zvuky jako predtim. Ale cim to muze byt? Opet zkousim vse mozne a usmev ze tvare rychle mizi. Dojedu k Richardovi a Pajce, a ti uz na me cekaji s velikym usmevem, ze je vse konecne opravene. Ja bohuzel oponuju smutnym pohledem a rikam, ze problem nezmizel ani po oprave kardanu. Cvakani zubu o sebe a nepravidelny hluk se ozyva primo z prevodovky. Pri zarazeni neutralu je vse pryc, ale v ostatnich pripadech se deje nejaka neplecha.

Celou noc spim pouze lehce a nervozne cekam na zitrejsi den. Rano sedam na motorku a zkousim, zda-li nejsem pouze paranoidni. Bohuzel. Jedu k Eduardovi a je mi jasne, ze nas ceka nelehky ukol. Vymena kardanu byla relativne jednoducha prace i kdyz jsme meli zbytecnou praci s vyndanim prevodovky uz predtim. Ted navic budeme muset prevodovku rozebrat a zjistit, co je spatne… Kdyz vyleze Eduardo, uz z me tvare cte, ze neco neni v poradku. Rikam, ze dnes tam nejsem kvuli loziskum v krku, ale kvuli prevodovce. Davam mu poslechnout, jak o sebe ozubena kolecka drhnou a nezni to vubec dobre. Eduardo v sobotu sice nepracuje, ale todle bude spousta prace...

Drive nez se vubec Eduardo rozkouka, je prevodovka venku. Todle uz mam nacvicene od posledne a nepotrebuju s nicim moc pomoc. On se zatim venuje jednomu ferdovi, co stepoval pred branou a chtel pomoci s jeho autem. Prevodovka je venku na stole a my ji jdeme otevirat. Mezitim volam Honzovi Zlabkovi a prosim ho o instrukce... "Nejdrive se musi zablokovat prevodovka a povolit matka na vystupu ke kardanu. Nebo to jde udelat vzduchem, to je nejlepsi. Hlavne to pak pekne nahrejte a ono to pujde pekne jednoduse otevrit." Opakuji jeho slova svoji spanelstinou a taky rukama, ale Eduardo to moc neresi a otevira box s kladivem v ruce. "Asi vi co dela," pomyslim si a pouze pomaham s rozpulenim. Jeste si udelame s prevodovkou na kline vylet ke kolegum o par ulic vedle, protoze jeho kompresor neni tak vykony. Typci maji malou graz plnou malych zavodnich auticek a velky kompresor, takze se nakonec matka poda a nebrani dalsimu postupu. Bohuzel je tesneni pri nesikovnem otevirani ponicene. Ale to je zatim jen maly problem, protoze to se zvladne vyrobit nove kdekoliv.

Ted mame otevreny box, ktery pro me vypada, jak staromestsky orloj. Jsou tam tri hridele, kazda plna ozubenych kolecek a radici mechanismus. Nasledujici dve hodiny Eduardo travi koukanim do boxu a snazi se pochopit, kde je problem. Pry vse rozebere, ale nejdrive musi vyzkoumat, proc kolecka o sebe drhnou. Toci stale sem a tam a bedlive posloucha, co se deje. Obcas se nejake sekne, ale neni jasne proc. Nakonec vyndavame radici mechanizmus a vsechny hridele. Kolecka vypadaji v poradku a tak nevime, kde je problem. Potom pomoci stahovaku dostavame silou loziska dolu. Kdyz je sundame, tak vidime, kde problem vezi... Loziska jsou vsechny, krome jednoho dost vymlacena a to, ktere je na hridely kardanu, je mrtve uplne.

Odpoledne rozebereme vse do sroubku a pri sundavani poslednich lozisek nam pomaha ferda, co ma potize s autem. U uplne posledniho Eduardo uz nemuze a sedi a kouri cigaretu. To se brzy stava osudnym, jak ferda trha lozisko i s podlozkou z hridele a ta se rozsype! KURVA!!! To bylo posledni, ja mu ukazoval, ze je neco spatne a ze to dela divne zvuky, ale on na to opet sral a podelal to. Polil me pot. Co ted?! Po cekani na kardan budeme cekat na pitomou podlozku pod lozisko???

Eduardo vstava a rika " No problem. Torneo. " ... Nove slovicko - Soustruh. Uklidnil me, ale stale nechapu, jak je to mozne, ze uz je skoro vse rozebrane a do toho se posere jeste toto. Je uz pozde vecer a loziska sezeneme stejne az v pondeli... V nedeli bude odpocinkovy den. Uz bude treba! Jsem unaveny nejen fyzicky, ale hlavne psychicky. Vse se mi rozpada pod rukama.

Pondeli rano jdu opet "do prace". Tentokrat vybaveny napecenou buchtou od Pajky. Vyzbrojila me silnou zbrani za vsechny ty obedy a tak vezu jahodovo-bananovou buchtu pro celou rodinu. Uz v pul devate jsem nastartovany a Eduardo me bere autem do mesta. Jdeme shanet loziska. V prvnim obchode maji pouze korejske a to nejdrulezitejsi lozisko pro hridel na vystupu maji pouze nejake nekvalitni. Ty Korejske jsou pry kvalitni, i kdyz me to moc pres pysky nejde, a to dulezitejsi mohou mit i japonske Koyo, ale az kolem 4hod odpoledne. Prolezeme jeste nekolik obchodu kolem, ale nemame stesti, takze se nakonec vratime a objedname to lozisko v prvnim obchode. Stejne potrebujeme vysoustruzit tu podlozku. Nastesti je ve Vina del Mar vse pobliz a je tu takova ctvrt, kde jsou vsechny obchody s nahradnimi dily i mechanici pohromade, takze nemusime nic slozite shanet a za par minut mate prolezle vsechny obchody. Eduarda tu zna skoro kazdy a tak se semtam zastavi a prohodi par vet s lidmi za pultem nebo v dilne. A vlastne je to celkem zabava sledovat tu ten sum kolem.

Vracime se zpatky do nasi dilny a protoze se ma pouze cekat na dily, tak nevaham a vrhnu se na loziska v krku rizeni. Nikdy jsem to nedelal, ale mam tu pripadnou pomoc od Eduarda a Roberta. Ta je nakonec potreba. Loziska jsou totalne zadelana piskem a tak neni divu, ze bylo bez riditek hodne tezke vubec s krkem pohnout. V sedle loziska jsou slusne dulky a je treba vyndat take. Velke kladivo tu resi vse! Po par hodinach uz zpatky montuju predni kolo a motorka je jako nova... pro zatoceni neni treba nic nez malicek!

Pres obed jsem opet pozvan primo k Eduardovi domu a jeho zena nam serviruje obed. Tentokrat jsou Vanoce! Prdemnou lezi hluboky talir a v nem polevka vypadajici, jako ta z kapra u nas doma na Vanoce. V ni jsou navic osmazene housky, takze to je uplne kompletni. Chybi jen jikry. Cucham k tomu a ochutnam. Na 90% shodan rybi polevka. Pry neni z kapra, ale z morskych plodu… Pres obed se snazim vysvetlit, co vse mame za sebou a co bychom jeste radi absolvovali a rikam, ze kdyz uz mame ty “Vanoce”, tak ze si preju zitra odjizdet na sever.

Kolem ctvrte pak jedeme zpatky do mesta a lozisko je pripravene. Stejne tak, jako podlozka, kterou tu jeste rovnou usasime na hridel pomoci lisu. Zvuk, kdyz 30tun tlaci silou na hridel mi vehnal strach do zil... ale nastesti je vse v poradku a sedi to tam! Ze dne nam zbyva uz jen par hodin a tak pouze vse ulozime do krabice prevodovky a zavreni tak nechame az na nasledujici den. Zitra uz preci jen zavrem prevodovku dame ji do motorky a jedeme dale!!! To chce neco specialniho!

A tak me napada sileny napad s uvarenim obeda na posledni den u Eduarda. Mam spicha s Pajkou ve meste a ta uz je v obchode a nakupuje ingredience na gulas. Ja na ni cekam asi hodinu a sleduju cvrkot pred nakupakem. Na autobusove zastavce je nekolik vyvolavacu, kteri se snazi za provizi nahnat co nejvice lidi do autobusu. Vedle zastavky stoji par lidi a snazi se prodat nejake domaci dobroty. "Čučalůde, čučalůde..." Jsem zvedavy, copak to asi je. Sleduju, co si nekdo kupuje a pak jdu na pruzkum. To jedno vypada jak skvarkove placky! To chci. Jeden za 200 nebo 7 za tisicku. Rikam, ze zkusim jeden a pripadne si vezmu dalsich 6ks. Je to mnamka, takze se nakonec pekne laduju! :-)

Ingredience na gulas s 2kg masa jsou ready. Od Eduardovo zeny mam pujceny obrovsky papinak, takze vareni by mela hracka. Jenze cesta busem domu je silena. Nez dorazi prvni bus, uplyne asi dalsich 30min a pak nas ceka dost divoka jizda preplnenym busem. Pajka ziska vpredu. Ja jsem tlacen dozadu a cestou me nekdo pomuze odlozit batoh. Takze si to predstavte... plny bus, Pajka sedi ve druhe rade, ulicka je uplne plna a ja jsem tlacen k zadnimu vychodu a nas batoh je nekde na puli cesty. Buhvi, jestli do nej uz nekdo neleze a nevytahuje cenosti... nezbyva nez duverovat. Nastesti nakonec vse dopadlo v poradku a nic nam nezmizelo. Zato vareni stalo spoustu sil, protoze po narocnem dnu, jsem jeste do jedne v noci varil gulas. Tak snad ho zitra oceni...

Rano me cekala opet cesta do meste, tentokrat s Robertem pro tesnici papir na prevodovou skrin. Zavreni prevodovky vypadalo jednoduse, ale protoze Eduardo nechtel nic nahrivat a pouzil hrubou silu kladiva, tak vse nedopadlo jak melo a pri utahovani prevodovky srouby se zacla zadrhavat. Upozornil jsem na pripadne premereni vuli, podle manualu, ktery mam a znovu jsem opakoval svoje, ze bude treba viko nejdrive nahrat. No nakonec se vse povedlo, ale nic se nemerilo, proste nejak od oka a ono to nejak dopadne... Eduardo ma mou plnou duveru a jeho klid mi dodava energii.

 

Gulas k obedu bodnul a ucen Patrik si obvzlaste pochutnaval. Eduardo si dal dve misy a tak jsem mel, alespon dobry pocit, ze jsem mohl vratit ty predchozi obedy a dat jim vyzkouset neceho evropskeho. Prevodovka je zavrena a zbyva ji jen hodit do motorky a dolit olej... To vse uz mam nacvicene a tak to pekne odsypa. Jak se pomalu stmiva, motorka je pripravena. Startuji a mavam Eduardovi! DIKY MOC

COZZE? Ujedu par metru dolu z kopce a slysim cvakani v prevodovce! Problem tam stale je! Jsem uz hodne rozladeny a vezu motorku zpatky. Eduardo nechape a vypada to, ze bude celou noc premyslet nad tim, cim to muze byt. Ja dojedu domu. Tam na me ceka sklesla Pajka. Vysvetluji ji, ze uz dal nemuzu, ze uz to je opravdu moc a stopka na dva tydny me pekne vycerpala. Potom si jeste v noci pisu s Cizakem, ktery me rika, ze si to pravdepodobne vsechno sedne teprve az se zahreje olej. Ze je to normalni. At pry ujedu alespon 20km a vyzkousim hluk. Jsem uz dost unaveny a tadle informace mi dodava alespon trochu nadeje...
Rano tedy zkousim a modlim se, aby vsechno ustalo! Po par kilometrech se jeste ozyva hluk, ale potom opravdu po 20km vse prestane a zustane jen trochu z predchoziho velkeho cvakani. I kdyz mam stale divny pocit, jsem rad, ze uz nic nemusime rozebirat a muzeme zas jet dal! HURRRAAAAAA!!!

GALERIE FOTEK Z OPRAVY