Dalsi vec, kterou potkavame jsou jejich svatostanky a krize u
cesty. Kdysi jsem se nekoho ptala, zda je staveji na mistech, kde nekdo umrel
pri nehode, stejne jako u nas, anebo se u nich zastavuji a modli se. Pry je to
tak i tak. Ale casto to neni jen budka s obrazkem, se sochou Panenky Marie a
neodmyslitelnou chilskou vlajkou, ale tak trochu i arboretum. To, ze
jich budou desitky ci stovky i v pousti, kde nic neni a ani moc aut tu nejezdi, nas prekvapilo.
Po nekolika hodinach jsme v Caldere, v dulezitem pristavnim meste pro tezbu a vyvoz medi. Na benzince potkavame dalsi Cikany. Jejich satelit a pes na strese auta nas pobavili.
Dal mame dve moznosti - bud jet podel pobrezi Narodnim parkem “Pan de Azucar” (=Chleb z cukru) anebo po Ruta 5. Tahle “ruta” vede od hranic s Peru, rovne dolu skrz cele Chile, az na konec ostrova Chiloe. Je to takova mnohatisicikilometrova primka. :) Na doporuceni mistnich volime cestu parkem, coz se velmi brzy ukazuje jako skvela volba! Zastavili jsme na plazi, kde je bily pisek (od toho asi jmeno parku), a kde si s pelikany koukame doslova z oci do oci. Jsou fakt vtipni. Skoda, ze jsem nestihla natocit jejich chuzi, ktera mi pripada mnohem vtipnejsi nez ta tucnaci. A taky to jsou pekni zlodeji. Rybari tady maji na plote povesene ryby a oni k nim vzdycky dojdou, tvari se strasne nenapadne, delaji jako by nic a kdyz se nikdo nediva, sup a uz ukusuji kus ryby.
Mistni lide, lovci morskych “dobrot”, tu vedle pelikanu cosi kuchaji, neco hodi do misy, neco ptakum. Davaji nam ochutnat. Z toho oranzoveho se mi chce blinkat a na to, co vypada jako malicky krab a jeste se hybe, nemame ani jeden odvahu. Kdyz se nasi mecenasi nedivaji, hazeme to pelikanum, ale ti o to nezavadi ani pohledem. Tesili jsme se, jak budem ochutnavat vsechny speciality, ale nektere delikatesy si radeji odpustime.. :)
 |
| Majak |
Dal mame dve moznosti - bud jet podel pobrezi Narodnim parkem “Pan de Azucar” (=Chleb z cukru) anebo po Ruta 5. Tahle “ruta” vede od hranic s Peru, rovne dolu skrz cele Chile, az na konec ostrova Chiloe. Je to takova mnohatisicikilometrova primka. :) Na doporuceni mistnich volime cestu parkem, coz se velmi brzy ukazuje jako skvela volba! Zastavili jsme na plazi, kde je bily pisek (od toho asi jmeno parku), a kde si s pelikany koukame doslova z oci do oci. Jsou fakt vtipni. Skoda, ze jsem nestihla natocit jejich chuzi, ktera mi pripada mnohem vtipnejsi nez ta tucnaci. A taky to jsou pekni zlodeji. Rybari tady maji na plote povesene ryby a oni k nim vzdycky dojdou, tvari se strasne nenapadne, delaji jako by nic a kdyz se nikdo nediva, sup a uz ukusuji kus ryby.
Mistni lide, lovci morskych “dobrot”, tu vedle pelikanu cosi kuchaji, neco hodi do misy, neco ptakum. Davaji nam ochutnat. Z toho oranzoveho se mi chce blinkat a na to, co vypada jako malicky krab a jeste se hybe, nemame ani jeden odvahu. Kdyz se nasi mecenasi nedivaji, hazeme to pelikanum, ale ti o to nezavadi ani pohledem. Tesili jsme se, jak budem ochutnavat vsechny speciality, ale nektere delikatesy si radeji odpustime.. :)
 |
| Nalevo - hybajici se maly krab |
Podel oceanu jsou videt take male domky, ve kterych lide ziji.
Nektere jsou stlucene z par drevotrisek nebo kusu plechu, nektere stoji na
kurich nozkach. V teto oblasti jsou velmi casta zemetreseni (za posledni tyden
jich tu bylo asi 15), a kdyz jsou silnejsi (coz je jednou za cca 3-5 let), vyvolaji tsunami, proto si lide stavi
domy na kulech. Nebojte se, my jsme vzdycky dostatecne daleko od more.
Kousek za Narodnim parkem se pripojujeme na Ruta 5 a jsme v
pousti. V opravdicky pousti! Neni tu ani kousek zelene, jenom pisek, hory a
spalujici slunicko. Abychom neusnuli, vymyslileli jsme si novou hru. Tipujeme
kolik km ma silnice, na jejiz konec vidime. Martin se jaks-taks trefuje, ale
moje odhady jsou hodne mizerne. Napr.jsem tipovala 10 km a spravne bylo 20.
Videli jsme trebas 30 km pred nas, jako z Tejna do Budejc (jako z Prahy do
Berouna?), jenze to byl pouze horizont, sjeli jsme z kopce a zas rovne…Jak uz
jsem psala, proste jedna dlouha cara z jihu na sever.
Unavujici cestu sem tam stridaji odbocky na zajimava mista,
jako je napr. Evropska observator. Zustavame stat pred vraty, nebot navstevy pro
verejnost jsou jen v nedeli v 10 a ve 14 hod (nechapeme) a musite se nejdriv
zaregistrovat na internetu a pak cekate na akceptaci prihlasky a na pozvani. Na
recepci je vsak postarsi pan, ktery je zrejme pro svou praci zapaleny, protoze
od nej dostavame spousty letaku a popisuje nam cely areal. Asi vypadame, ze nas
ta poust pekne vystavila, nebot od nej dostavame dzusiky, za chvili ovoce, a
kdyz uz sedime na motorce, jeste dobiha s vodou. Pravdepodobne mel pocit,
ze se o nas musi postarat (nebo to byla kompenzace ta to, ze nas nemuze pustit
dovnitr?). ;) Jeste nas varoval, ze na pousti je pres noc hrozna zima a jsou tak 4 stupne nad nulou. My jsme stejne v pousti spali a bylo to na kratasy.
Žádné komentáře:
Okomentovat