Posledni dny v Placille a novy start

Tentokrat dostanete tip na "vytuneni" ceskeho receptu, doctete se o systemu mistniho mhd a bohuzel i o stinnych strankach Chile.

Posledni dny v Placille jsme bez motorky, a tak se vsude  dopravujeme pomoci mhd. A reknu vam, to je zazitek! Dostat se vecer z Vina del Mar do Placilly neni jednoduchy, ale je to aspon sranda. Jezdi tu mrte busu a krome ridice, hraje vyznamnou roli tzv."vyvolavac" a "sapo". Vyvolavaci se deli jeste na dve skupiny: Prvni jezdi cely cas s ridicem, vzdycky jen vyskoci z autobusu a svolavaji lidi, aby jeli s nimi. Vyvolavaci z druhe skupiny, taktez nahaneji lidi, ale stoji cely cas na konkretni zastavce. Kdyz se jim podari ziskat pasazery, dostanou od ridice nejake drobne. V hlave nam vsak lezel clovek, ktery je na kazde zastavce, v ruce trima zapisnik a neco do nej carkuje. Ptali jsme se Ricarda a ten jen s pobavenim odpovedel:"Myslis sapo?", v prekladu zaba. V jednom z nasich prvnich clanku je zmineno, ze tady neexistuji zadne jizdni rady, no a tenhle sapo si zapisuje casy mezi jednotlivymi spoji. Jednomu doporuci zrychlit, dalsimu zpomalit. Zkratka ma na starosti, aby se autobusy na sve trase nepredhanely. :)
Cetsu domu nam zprijemnili dva kluci hrajici v buse na bubny. Ja jsem zapomnela, ze Ricardo pozval sveho kamarada Itala s manzelkou k nam na veceri, a tak jsem jeste narychlo zacala delat bramboraky. A pozooor - doporucujeme rozmackat avokado s trochou soli a par kapkami olivoveho oleje, natrit na bramborak a dat na to oloupane rajce. Namka!

Od Itala jsme dostali naoplatku pozvanku na veceri k nim domu. Za tyden o vikendu. "Dekujeme, ale to my uz budeme zase na ceste. Pozitri snad odjedeme." Neodjeli jsme. Nove problemy s motorkou, ktere Martin popisoval v minulem clanku. Zustali jsme dalsich pet dni. Vecere se konala, dokonce i s kurzem vareni a my se s Martinem oblizovali az za usima.

Pak uteklo jeste par dni a my se konecne probudili s velkou nadeji naseho odjezdu. Posledni spolecna snidane s Ricardem u nej doma, spousta objeti i slz. Slovy se neda popsat, jak jsme mu vdecni za skvele zazemi a jak moc ho mame radi. Jedeme se jeste rozloucit k Eduardovi a Martin ma celou dobu ucho na motorce. Zacina byt z tech zvuku uz trochu paranoidni, ale ja se mu nedivim. :+) U Eduarda pred dilnou vidim na zaprasenem strome kde jake veci a rikam: "Tady misto jablek rostou na strome visaci zamky." Martin:"A misto mrkve prevodovky. Tady zahodis sroubek a vyroste ze zeme prevodovka!" a dal Pidine utahuje loziska v krku. :+) Louceni jak s Ricardem, tak s Eduardem, jeho rodinou a s klukama mechanikama, bylo velmi emotivni. Poznali jsme zase nove srdecne lidi, od kterych se nam tezko odjizdi.

Eduardo s manzelkou

Nyni uz jen: "Vamooos!!"...kricime natesene do te doby, nez znovu utahujeme loziska v krku rizeni. Celkem 3x. :) "Ujeli jsme asi 50 km a Ty zase spis.", prohlasi Martin a jde mi na pumpu koupit kafe. Po male chvilce se u naseho stolu zastavuje cikanka a pta se, zda chceme vyvestit z ruky. My se ale tema rukama snazime vysvetlit, ze spanelstina neni nas rodny jazyk, ze bychom ji nerozumeli, a proto to nema cenu. Nabizi nam i vyklad z tarotovych karet nebo nejakeho talismana. Jeste nam rika asi neco o stastny ceste, nevim, protoze ji moc nerozumim, ale tahle informace se mi libi. S klidnym vedomim stastne cesty zase nasedame na PiDinu. Na dalnici potkavame desitky "mavacek" s kosikem a pomlazkou v ruce. Neda nam to a u jedne zastavujeme, abychom zjistili, co to v tom kosiku ma. A hle, tu na nas vykouknou laskonky, dorticky a dalsi laskominy. I kdyz je teplo a slecna tady s tim stoji zrejme cely den, zariskujeme a loucime se s ni s pusou od cukru. Se zapadem slunce sjizdime z dalnice a kempujem kdesi v pustine.

Ropu ani vodu jsem nenasla, tak jsme tycky pouzili na postaveni stanu.

Nasledujici rano se probouzime do tmy a do studeny husty mlhy. Jsme jeste pred La Serenou a z Pacifiku jdou mraky, ktere se podel pobrezi drzi nizko u zeme. Tyhle mraky nas vlastne provazi nekolik set km od Vina del Mar az na zacatek Desierto Atacama.

Puvodne jsme planovali vratit se prvnim prusmykem do Argentiny, ale dali jsme si novy cil a to Salar de Atacama. Pokracujeme tedy dal na sever Chile a jelikoz nas stan je z rana jeste mokry, na jedne z benzinek ho susime. Jsme bliz pousti, dal od pobrezi, takze je tu slusny vedro. Kdyz se vedle rozlozenyho stanu jeste Martin svlekl do trenek a produciroval se sem a tam, pusobili jsme jako pravi exoti. :)

Pan v pozadi taky neveril svym ocim.

Jedeme a jedeme, az je zas vecer a kempujem. Tentokrat jsme sice u pobrezi, ale uz na zacatku pouste, takze mraky tu nejsou. Za to se kolem vali hromady odpadku, smrdi to tu, no proste humus. Vlastne je to takhle po celem Chile az dolu do Puerto Montt. Nechapeme, ze si ti Chilani kazi takovou nadhernou prirodu. :(

GALERIE FOTEK