Poust Atacama

V pousti Atacama jsou obrovska naleziste zelezne a medene rudy, diky cemuz je tu nekolik velkych prumyslovych sedych mest. A diky cemuz je Chile bohatym statem, ale podle me s velkymi rozdily mezi socialnimi vrstvami obyvatel. V pruvodci jsme se docetli, ze horni cast Atacamy patrila puvodne Bolivii, ktera tak mela i pristup k mori. Kdyz se Chile dozvedela o nerostnych surovinach, zacala s Bolivii bojovat, zabrala jim uzemi a odrizla ji od lodni dopravy. K Bolivie se vsak dostaneme snad za par dni.. Nyni jsme stale v Chile a kousek pred mestem Antofagasta, kde projizdime rozlehlou industrialni oblasti.

Vysadili tady par palem, ale ty pod nanosem prachu a spiny nejsou videt. Kominy, fabriky, nakladaky, smrdi tu jakesi cpavky a vsude je - jak jinak - bordel. Ploty z ostnatych dratu jsou filtrem odpadku a nejvic igelitovych pytliku. A jsme u toho – dalsi vec, ktera nam absolutne nejde na rozum, je plytvani igelitaky. V kazdem obchode u kazde pokladny stoji tzv.balic, ktery vam koupene zbozi strka do tasek. Ale oni daji mliko do jednoho pytliku, pecivo do druheho, dva pytliky koreni do tretiho.. No hruza!!! U nas bychom odchazeli s jednou igelitkou, tady jich mate v ruce deset! A jeste se slusi balici dat nejake drobne. Zasadne se snazime chodit na nakupy s nasim batohem a jejich “pomoc” odmitame. Slovo recyklace je jim vzdalene asi jako Evropa, ale kdyby ty odpadky aspon hazeli do kose. Stezujeme si a to jsme teprv v Chile. Bohuzel zrejme uvidime jeste mnohem spinavejsi mista na severu Latinske Ameriky.. :/

O kus dal za Antofagastou stoji primo u silnice stare hlinene mesto, v nemz uz nikdo nezije. Projizdime jeho ulicemi mezi rozpadajicimi se domy. Zvlastni pocit.

V teto oblasti lze videt i vysokou ruku vytesanou z piskovce, ovsem to je potreba vedet, ze se tady nachazi. Doporucujeme si pred cestou nacist informace. My na to nemeli cas, takze jsme se o piskovcove ruce dozvedeli az o nekolik set km pote, od motorkaru, ktere jsme potkali pri obede.

Martina pisecna ruka moc "netankuje", za to je uplne odvarenej z velky lzice od bagru. :)

Spravedlive jsme se rozdelili o jednu porci jidla s nazvem "Pro chude".

Ujeli jsme dalsi cast cesty a je to tady! Z dalky vidime solne jezero Salar de Atacama a vedle sopku majici temer 6000 m.n.m. Neskutecny pohled! Teda on je prave skutecny! Nachazime se nad mestem San Pedro de Atacama, ve vysce cca 3000 m.n.m, jako nase dve Snezky :). Trochu citime, ze mame mene kysliku, a tak si rikame, jake to bude, az budeme zitra prekracovat hranice v 4200 m.n.m. No, ale to predbiham…Zminila jsem Salar de Atacama, nejvetsi solne jezero v Chile. Ma rozlohu 3000 km², 100 km na delku a 80 km na sirku. Nachazi se na nem  Prirodni rezervace Los Flamencos. 

Plan je jasny – mesto San Pedro de Atacama a rovnou do infocentra. Pak pojedem postavit stan nekam k jezeru. Od neprijemneho typka v infaci si bereme mapu mesta a jedeme se podivat do Pukara de Quitor, kde jsou zbytky davnych indianskych domu. Jo jo, zase je to jinak... Martin najednou plne dosahne z motorky nohama na zem, coz je divny. Pukara je stejne uz zavrena a chteji za to nekrestansky penize, takze zastavujeme a Martin zkouma, co se stalo. Zrejme zadni tlumic..nezbyva nam nic jinyho, nez se vratit do San Pedra, najit kemp a zitra mechanika. Nejlevnejsi kemp stoji 5000 pesos/osoba/noc a sprchy i wc jsou tak trochu "ekl". Podelany drahy Chile! V kempu potkavame chlapika z Estonska, se kterym jsme se poprve stretli pred infocentrem. Se svoji dodavkou projel uz afriku a ted i kus Jizni Ameriky, tak nam dava dobry tipy na cestu.

PIPO: Rano rozebiram pred stanem tlumic. Mam podezreni, ze je neco spatne, a ze budeme muset pokracovat dal pres hory na pruzine, nez se nekde poradne seservisuje. Je divne, ze jsem vcera dosahl na zem a tlumic vydaval dost vzdychave zvuky pri pohybu zpet. Za pomoci SMSek Mildy z Touratechu rozebiram vse, abych proveril, jak tlumic funguje. Nakonec se zda kompletne v poradku a tak mi to neda a zkoumam dal moto. Proc by kolo vcera drhlo o vyfuk? 

Nechavam tlumic tlumicem a pri blizsim pohledu mi to dochazi... Loziska v kyvce jsou v pytli! Koukam na to jak puk a neverim svym ocim. Uz me z te lozisek asi trefi slak! Pomalu dojedu k mechanikovi, protoze nemam 27 orech na golu. Tam stravim nasledujici den a pul snahou o opravu. A musim Vam rici, ze u mechanika v pousti byste nechteli opravovat vubec nic. Misni mechanik je zvyknuty na praci na slunicku a nevadi mu vecny prach ve vzduchu a pisek na zemi, kam se podivas. Ale co ja? :-) No, namazte si lozisko vazelinou a pak si ho nechte parkrat spadnout v pousti na zem... Samozrejme muzete zacit znovu s koupeli v benzinu a pokracovat opet mazanim. Puvodni loziska jsou na prach. Ale ani se neni cemu divit, kosilka je z plastiku a pokud jsme to utahnuli pri instalaci kyvky ve Valparaisu vice, nez jsme meli, tak je jasne, ze to nevydrzela. Sice na to Honza Zlabek upozornoval, ale bez momentoveho klice je dost tezke odhadnout 7Nm na sroub a 105Nm na zajistovaci matku. No nic, snad tu budou mit podobna loziska. Pres dalsi SMS uz od Zlabku tusim, ze to bude atyp a mozna to bude problem...

V San Pedru nesezenete nic. Vubec nic. Vlastne jsem rad, ze tu je alespon clovek, co ma chybejici naradi. Je to ale mechanik, ktery se specializuje na bagry a moje motorka je pod jeho rozlisovaci schopnosti. Takze ja jedu busikem jeste to odpoledne do 150km vzdaleneho mesta Calama. Nastesti tam nemusim moc bloudit a obchod s lozisky je kousek od zastavky. Kazdopadne potrebny atyp nemaji. Firma FAG, ktera ho vyrabi ma dokonce v industrialnim meste Calama pobocku, ale vubec tam lozisko neznaji, ani podle jejich vyrobniho cisla. V obchode maji pouze dve uzsi konicka loziska, nebo jedno tlustsi, takze beru ty dve stejna a jedu zptaky do San Pedra. Bohuzel, jeste ten vecer, je mi jasne, ze jsou k nicemu. Jsou moc uzka a srouby, ktere slouzi jako hridele na ne nedosahnou. Proto nasledujici den opakuji svuj vylet pousti a tentokrat stopem. Taxikar, co me vezl na konec mesta, me vybavil opalovacim kremem a Pajka poslala energii na rychly stop, takze jsem se za chvili vezl s dvouma typama, ze kterych tahnul chlast. Pry jsou ucitele hudby a jedou za praci do vedlejsiho mesta, tak asi aby byli veselejsi. :-)

V Calama shanim jine obchody, ale bohuzel neuspesne. Koncim tedy ve stejnem obchodu a rozhoduji se pro jine reseni... Vymenim konicke lozisko s normalnim. Na kyvce je stejne vetsina sily prenasena shora dolu a do stran se moc sily prenaset nemusi. Snad to vydrzi! Potrebujeme vydrzet, alespon do te doby, nez nam nekdo z cech posle originalni loziska... DHL to jisti... No to zas bude cekani!!! :-) Ale alespon mame moto pohromade a muzeme vyrazit z draheho turistickeho mista uprostred pouste, kde platime za dva lidi ve spinavem kempu 400kc za noc!!!

Pokracovani Pajka:

Ja mam behem odpoledne moznost prohlednout si cele mesto, ktere na nas oba pusobi dost neprijemne. Zije tu asi 5000 lidi, ale pocet turistu je pry casto mnohonasobne vyssi. Vcera jsme dostali v infu seznam ubytovacich zarizenich, kterych je tu sto! A padesat agentur, ktere se perou o turisty a za tezky prachy je vozi k jezeru a do Narodniho parku na plamenaky. Mistni obyvatele kazdym cizincem pohrdaji, aspon nam to tak pripada. No, neni se cemu divit.. Pred trinacti lety tu pry byl jeste docela klid. Byla jsem se projit krizem krazem skrz cele San Pedro a jedine, co me zaujalo byl kostel. A uplne nejvic se mi libil bocni oltar, na kterem visel ukrizovany Jezis, ktery se podle me smal, ukazovackem a prostrednickem ukazoval “peace” a mel na sobe stribrnou sukni s flitrama. :D

Asi by i ty male ulicky a hlinene domy pusobily  krasne, jenze tu jsou davy lidi a me meli vsichni automaticky taky za gringo, neboli Amika. Chodila jsem tak dlouho, az jsem se ztratila a nemohla najit nas kemp (neznala jsem ani jeho jmeno ani presnou adresu, protoze Martin mi omylem odvezl mapu). Pritom jsem vedela, ze jsem nekde blizko, ale ty ulicky jsou vsechny stejny. Tak jsem pozadala jednoho stareho senora, zacala jsem na nej mluvit spanelsky, coz byl prvni dobry krok, a kdyz jsem mu pak rekla, ze jsem z CR, tak uplne rozkvetl. Sel stejnou cestou a dovedl me az ke vchodu naseho kempu.

GALERIE FOTEK

Unikatni fotka temer bez lidi