Prvni mesto po pousti je Zapala, kde chceme nabrat suroviny pred dvoudenimi svatky. Stale nevime jestli se vydame na sever cestou do Cordoby, ktera povede pouze pustinou, anebo se vratime po stejne ceste, jako na zacatku, do Mendozy. Jak uz vim, sehnat v Argentine dobre pneumatiky je velky problem. Maji jen par znacek, protoze blokuji dovoz z nekterych zemi a diky velike importni dani, jsou ceny klidne i 3x takove nez doma. Proto mam v hlave jeste treti moznost, vydat se do Santaiga zpatky v Chile. Bude to sice znamenat cestu po placene dalnici a placeni draheho benzinu, ale oproti drsne sotoline do Mendozy usetrime cas a mozna se podivame i za nasim dobrym pritelem Ricardem zpatky do Valparaisa.
Protoze je nedele, neni moc kramku otevrenych. Nastesti u jedne z benzinek je otevrena pekarna pred kterou sedi ctverice starsich motorkaru s velkymi motorkami. Hned se s nimi davam do reci a po par minutach mame jasno. Jsou z Cordoby (Argentina) a jak sami rikaji, pro pneumatiky si radsi vzdy zajedou do Santiaga (Chile) i kdyz je to 1000km daleko. Vsechno je pry lepsi a to jak vyber, tak i cena. A mimichodem se pry vzdy radi projedou… Rovnou dostavam kontakt na Moto Aventura i s odkazem na jednoho jejich znameho, u ktereho sezenu Heidenau Scout K60 za dobre penize. Na tech bychom meli najet minimalne dalsich 15tisic kilometru.
Ne jako Mitas E07, ktera uz po 8tisic vypadala takto:
Ne jako Mitas E07, ktera uz po 8tisic vypadala takto:
Je zajimave, jak si nasi cestu nevybirame a i kratke plany se meni chvilku pred jejich uskutecnenim. Pred dvema tydny jsme pospichali do Ria na karneval, potom zas zpomalili, abychom mohli na navstevu do Buenost Aires k Chapite (motorkarce), az se vrati z dovolene a vcera jeste jeli do Cordoby. No a dnes jedeme zpatky do Chile. Na nasi ceste je asi opravdu lepsi neplanovat a ono to nejak dopadne!
Cesta pres hranice z Los Lajas je moc pekna a nove vyasfaltovana. Prechod severne odsud nam nedoporucovali a ten u Mendozy byl pry jeste vcera zavreny, protoze snezilo. Prejizdime hranice a jedeme, co to jde, abychom se priblizili dalnici a mohli tak dojet do Santiaga mozna uz v pondeli vecer. Chile nas vita spinavymi vesnicemi a drahym benzinem, na ktery jsme si uz odvyknuli a take placenymi dalnicemi. Za odmenu jsou pak velke benzinky s internetem, ale jinak nic zajimaveho, az na par zajimavych lidi, kteri nas zahlcuji dotazy na nasi cestu pri kazdem zastaveni. Bohuzel to nejde tak rychle, jak bychom chteli. Jedu max 100km/h, protoze vzorek uz si ani nepamatuju, kdy jsme meli naposledy a nechci ani zbytecne zvysovat spotrebu. Takle mame kolem 7l/100 a pri vetsi rychlosti muze vylezt az na 7.5l, coz pri zdejsi cene benzinu kolem 35kc, neni nic moc.
Nezbyva nez najit misto na spani, coz 180km pred Santiagem u dalnice nebude uplne jednoduche. Vse je oploceno nebo zastavene. My sjizdime z dalnice a nakupujeme ketchup na vecerni dobrotu (spagety s kecupem) a davame se do reci s majitelem obchodu. Po tom, co zjisti, ze hledame misto na stan se zamysli a telefonuje bratrovi. Ten je sice nekde pryc v praci, ale necha nas rozbalit stan u jeho domu, ktery stoji primo vedle sjezdu dalnice, ze ktereho jsme zrovna sjeli. Neni to zrovna idealni flek na kempink. V cechach by si asi moc lidi nepostavilo domek “z papiru” primo hlavniho tahu, mezi dalnici a vlakovou trati. Ale v nasich podminkach jsme moc radi, ze nemusime nic slozite hledat. Dokonce mame vedle stanu zahradku s palivyma paprickama a pan z obchodu se s nami jeste deli o sva fantasticka rajcata z jeho zahradky. Je na ne opravdu pysny a uprimne, neni se cemu divit! K tomu vsemu, nam jeste pribali velikou sklenici domaci jablecne marmelady. Snidane na dalsi dny, je jasna... *mlask*
Nezbyva nez najit misto na spani, coz 180km pred Santiagem u dalnice nebude uplne jednoduche. Vse je oploceno nebo zastavene. My sjizdime z dalnice a nakupujeme ketchup na vecerni dobrotu (spagety s kecupem) a davame se do reci s majitelem obchodu. Po tom, co zjisti, ze hledame misto na stan se zamysli a telefonuje bratrovi. Ten je sice nekde pryc v praci, ale necha nas rozbalit stan u jeho domu, ktery stoji primo vedle sjezdu dalnice, ze ktereho jsme zrovna sjeli. Neni to zrovna idealni flek na kempink. V cechach by si asi moc lidi nepostavilo domek “z papiru” primo hlavniho tahu, mezi dalnici a vlakovou trati. Ale v nasich podminkach jsme moc radi, ze nemusime nic slozite hledat. Dokonce mame vedle stanu zahradku s palivyma paprickama a pan z obchodu se s nami jeste deli o sva fantasticka rajcata z jeho zahradky. Je na ne opravdu pysny a uprimne, neni se cemu divit! K tomu vsemu, nam jeste pribali velikou sklenici domaci jablecne marmelady. Snidane na dalsi dny, je jasna... *mlask*
Na druhy den vstavame brzy, abychom byli v Santiagu kolem 10hodin, kdy oteviraji kramy s motorkami. Diky navigaci trefime bez problemu do mist, kde je jeden moto shop vedle druheho a obchod Touratech (Mototechnik) je hned primo vedle BMW servisu. Tam bohuzel maji pouze pneumatiky Metzeler – Tourance a nic jineho, takze jedeme jeste o dum dale do Moto Aventura, kde nam primo v obchode, vypadajicim spise jak butik v botahe ctvrti prezujou pneumatiky za nove Heidenau K60. Dokonce maji nas rozmer v bezdusovem provedeni, takze naprosty luxus.
Po ceste jsem bohuzel prisel na to, ze loziska v krku rizeni jsou kaput a potrebuji vymenit, jenze sehnat je, to je teda problem. Za neco, co stoji u nas 500kc si v BMW rekli nehoraznych $300USD, coz jsem odmitl zaplatit. Diky tomu jsem po zbytek dne shanel ta loziska jak blazen po celem meste. V Santiagu je zajimava ulice – Calle Lira, kde je nekolik desitek obchodu s dily na moto primo vedle sebe. Takova stodolni, akorat misto piva cepuji motorovy olej a misto jidla serviruji nahradni dily na motorky. Bohuzel ani tam nemaji nase loziska a jsme odkazani na jinou ulici, kde zas maji asi 15kramu ciste jen s lozisky. Ale opet, nikdo nema nami pozadovane lozisko. Pisu si s mladym zlabkem a rika, ze to musi byt standartni a neni mozne, ze by to nemeli. Tak jdu jeste jednou do posledniho obchodu a kreslim jim, jak presne ma to lozisko vypadat a jeho rozmery. Nechapu. Maji ho! To, ze jsem jim ukazoval, ze je zkosene, jim nejak nedoslo a ted rikaji “conico? si!”. Uffff!!!! A cena? jedno zhruba za 20 dolaru a ja potrebuji dve. Jeste jedu zpatky do BMW overit, zda-li je to presne to lozisko a zjistuji, ze je na chlup stejne vcetne napisu “Made in Japan”. Rozdil v cene je neuveritelny… 40 nebo 300 dolaru?! No je pravda, ze BMW lozisko bylo uz dopredu namazane. Muheheheeee!
Ted uz jen najit servis, kde nam to vymeni? Zpatky na Calle Lira a hledat. Bohuzel o velke moto tu nikdo nestoji a vsichni jsou experti pouze na “kola s motorem”. Kazdy se BMW boji, protoze je velike, a v autoservisu se zas nechteji dotknout motorky. Nechapu, vyndat loziska z riditek bych snad zvladnul i ja, mit potrebne naradi. Nastesti nachazime clovicka, ktery se neboji nikoho. Svalnaty Turek Omar se neboji niceho, ale nema cas, tak rika, at dojedem rano, ze to zmaknu sam a da mi jen naradi a pripadne pomuze. Diky tomu, si tam jen vymenim na ulici pred dilnou prevodovy olej, protoze se mi moc nelibi zvuky z prevodovky a padime pryc.
Kam ted? Kde se ubytovat a zaparkovat motorku? Uz se nam nechce nic resit a tak volame Richardovi do Valparaisa s tim, ze ho moc radi uvidime a on nas srdecne zve k nemu domu. Vymenit loziska zmakneme i ve Valpu a tak neni co resit, hned po setmeneni padime do naseho druheho (Chilskeho) domova!
Žádné komentáře:
Okomentovat