úterý, června 10, 2014

Za Faustem pres hranice!

Tak tenhle clanek pisi uz podruhe. Mela jsem ho cely hotovy a myslim, ze i vtipne napsany. To asi diky tomu, ze jsem aktualne zapisovala vse, co se nam v tu chvili delo. Ted uz budu jen listovat v pameti... A ptate - li se, proc ho nemam, vysvetleni je jednoduche. Protoze jsem potrebovala udelat misto v pameti mobilu a krome jinych veci, jsem omylem smazala i vsechny clanky na blogu, ulozene v mem telefonu. (poznamka PIPO: Android neni pro lidi co nectou manualy :) Takze nejen tento clanek, ale i nekolik dalsich.. Stane se. Aspon si hranicni prechod Peru - Ekvador mohu znovu pripomenout. A ze to stoji opravdu za to! :) Muj kamarad, ktery byl v Ekvadoru minuly rok, mi rekl, ze tam maji vsude asfalt. Tak se s Martinem tesime, ze budeme brzy na hranicich a pak pojedeme s nasim provizornim tlumicem po peknych silnicich az do Cuency (mesto v Ekvadoru), kam nam ma prijit novy.

Rano vyzvedavame motorku v servisu a jedeeem, sice jako sneci, ale jedem. Za nedlouho jsme na hranicich. Pamatujete si, jak jsme vzdycky psali, ze na hranici jsme se ani neohrali? Jak celnikum Martin ukazal, kam nam maji dat razitka a to bylo vse? No tak tady se nejen ohrejeme, ale mozna se i opalime. A zatim ani nemame komu vysvetlovat, kam nam ma ten stempl dat. Nikdo tu neni. Respektive v jedne budce jsou dva celnici, ale Ti nas posilaji jinam, protoze nejdriv potrebujeme razitka do pasu. Pak az muzeme jit za nimi s doklady o motorce. Jenze pan celnik tu neni, prestoze ma uredni hodiny. Pry si mozna odskocil na obed. "Dobry den, je tu pan celnik?", pta se Martin v hospode pres ulici. "Neni. Ale zkuste to u nej doma." Vratil se s neporizenou. Nikdo doma neotviral. Tak cekame.. Od kolegu se dozvidame, ze do hodiny se snad vrati. Slunicko zacina poradne palit a vypada to, ze tu jeste nejakou dobu "zkejsneme". Vezeme z mesta jeste vyprane mokre pradlo a kde jinde najit lepsi pradelni snuru, nez primo na hranicni zavore?!

Po dalsi pul hodine uz nevime,co delat, a tak si jdeme zatancit do mezicelniho prostoru na most, ktery oddeluje Peru a Ekvador. Bez hudby tu vystrihneme valcik jak z tanecni skoly a mistni lide, co na nas koukaji z balkonu, maji o zabavu postarano. Takove blazny tu jeste nevideli! :) Martin to nevydrzi a jede to znovu zkusit k nemu domu. Krici, ale nikdo se neozyva. Az po sestem zatroubeni PiDiny vylezl chlapek v trenkach. "Dobry den, chceme opustit vasi zemi a potrebujeme razitka. Muzete jet se mnou do vasi kancelare?", rika mu Martin. "Joo.., jen se oblecu a za par minut jsem tam." rika polonahy chlapek. Od jeho domu jsou to pesky asi dve minuty, davame mu deset. "Asi si sel po obede trochu zdrimnout.", s polousmevem dodavam. Typek se nakonec prikodrcal asi po dalsi pul hodine, a pak jsem zahlidla, jak od nej odchazi nejaka zenska. Chudak, asi si po tom obede moc neodpocinul. ;) Proste tu jsou vsichni "tranquilo", bez ohledu na to, jestli pospichate nebo ne. Tak si predstavte, ze na Peruanske strane jsme stravili dve hodiny. I pradlo mi uschlo. Ale co si jiste nedokazete predstavit, je to, co se delo na druhe strane hranicniho prechodu! Tohle byl teprve zacatek. Takovy maly trenink...

pohled z mostu do Peru odkud prijizdime


pohled o 180° do Ekvadoru kam jedeme


Jen co skoncila peruanska strana, skoncila i silnice a slibovany asfalt? Nikde. Snad ani cesta se to nazyvat neda. Rekla bych spis takova nase horsi "polnacka". A ani tady celnik nebyl, ovsem tentokrat jsme ho nemuseli hledat dlouho. Byl vedle na hristi a hral s Peruanci volejbal. Tady by totiz moc spoluhracu nesehnal, stoji tu jen pet polorozpadlych domu a obchod, kde si muzete koupit akorat cinskou polevku a pivo. Nastesti nic nepotrebujeme, tedy krome razitek, protoze dnes dojedeme jeste do prvniho ekvadorskeho mesta a tam si dame pozdni obed. Prohlidka pasu byla opravdu rychla, nyni uz jen razitko do karnetu pro motorku. Pan "aduanero" (celnik), jak jsme mu rikali, se nejdriv tvaril dost prisne, az po chvili jsme zjistili, ze to bylo hlavne z nervozity. Byl tu prvni den a predchozi celnik musel odjet, tudiz ho nikdo nezaskolil. Jenze od toho je tu prece Martin! Kdysi se mi sveril: "Vis, ja jsem v mladi vzdycky pred spanim poslouchal radio a ani na noc jsem ho nevypinal. Takze jsem podvedome neustale cerpal nove informace a proto jsem ted chytrej jak radio!" :) Vsechno vi, vsechno zna.. Co na to rict... (poznamka PIPO: To je pravda!)

Martin si s aduanerem ke stolu a zacina mu vse vysvetlovat. Ja sedim opodal a jen se bavim. Obcas na sebe mrkneme s dedou od naproti, co se houpe v siti. Aduanero zjistuje, ze potrebuje vyplnit nejaky jiny, ekvadorsky papir pro vpusteni moto do zeme. Sem tam se podiva za sebe, kde ma na zdi vylepeny postup pro tento proces. Ale ani jeden z nich poradne nevi, co ma kam napsat. Asi to chtelo poslouchat radio i pres den, nejen v noci. :) Martin teda aspon tusi, poucen z predchozich hranicnich prechodu.. Po hodine uz si spolu kluci tykaji. Fausto (tak se jmenuje ten nas celnik) vzdycky nekam zavola, ceka 5min az mu to zvednou, tam mu neco reknou a spolecne s Martinem se to snazi dat dohromady. Po dalsi hodine uz Martin sedi za jeho pocitacem a Fausto stoji vedle nej a jen zira. Neumite si predstavit, jaka je to legrace! Poprve po nas chteji i kopie dokumentu od motorky. Ale kde je tu sehnat? Na hranicnim prechodu v dzungli? Martina napadlo, ze je vyfoti do mobilu a naskenuje do pocitace. Fausto se tvaril jak Alenka v risi divu! "Ja pracuju tady" a ukazuje na logo HP na tiskarne. Od te doby uz je Fausto odevzdany a slepe duveruje Martinove administrative. Nepopsatelne. :) Jen podotykam, ze uz jsme tu tri hodiny! Venku bude brzo tma a nam je jasny, ze odtud uz dnes neodjedeme.

Benito. Myslim, ze se taky dobre bavil.
"Dobry den, prosim Vas, vite o nejakem miste pro nas stan? Nevim, jak dlouho to klukum bude jeste trvat a v noci nechceme nikam jezdit.", ptam se dedy odnaproti. Starsi pan, vypadajici spise jako cokoladovy Kubanec, mi s obrovskym usmevem rika:"Tady u me na zaprazi pod strechou." V to jsem tajne doufala, nebot je to jediny rovny kus zeme siroko daleko a to to jeste vypada, ze brzy zacne prset. Vracim se za klukama, vidim, jak z Fausta kape pot, ale smeje se. A do toho slysim, jak mu Martin vypravi pribeh o Goetheovo Faustovi, ktery prodal dusi dablu. Tak to uz je i na naseho aduanera prilis! (PIPO: Zvlast v podani me spanelstiny, kterou jsem nabral po cestach v garazich pri opravach motorky :) Vsichni se smejeme, a kdyz po konecnych ctyrech hodinach, ano ctete dobre - ctyrech hodinach, je vse spravne vyplnene a orazitkovane, placame si, objimame se a dojde i na spolecne foceni a panaka te dobroty, kterou si rano Martin koupil od mechanika. Od teto doby povazuje Fausto Martina za sveho nejvetsiho pritele, dokonce ho tak i nazyva. Mel stesti, ze Martin tentokrat nikam nepospicha, protoze tlumic dojde az za par dni a do te doby mame cas. ;) (PIPO: Jinak by mi z nej rupla nejedna zilka na cele!!! :)

Vzadu si vsimnete mistniho policisty na motorce.
Po takove fusce je cas na veceri. Tady ale pecivo ani nic podobneho nevedou, a tak me posilaji na druhou stranu, zpatky do Peru. Jenze my jsme v Peru utratili posledni soly, co bychom s nimi jinak delali, kdyz se s nimi jinde platit neda. Nastesti na hranicich berou i dolary, protoze tam vsichni z ekvadorske strany taky chodi nakupovat. Kdysi se v Ekvadoru platilo jinymi penezi, ale pak se zhroutila ekonomika a vlada jim nastolila dolar. Uz se seri, sedime tu s dedou jmenem „Benito“, ktery po me neustale hazi oci a cekame na Fausta. Nasi dalsi ulohou je seznamit noveho aduanera (celnika) s mistnimi, kdyz uz tu je prvni den a ma s nimi jeste nejakou dobu zit. Faustovi se nejprve nechtelo, asi uz tusil, ze nacata lahev se dopiji...

Benito ho pak poprosil, zda muze dojit koupit jeste nejaka piva, protoze jemu je pry neprodaji. Benito je tak trochu asi alkoholik a bez penez. Tenhle vecer je proste skvelej. Sedime tu vsichni ctyri na zaprazi, vedle nas je prutrz mracen, pijeme a smejeme se celemu dnesnimu hranicnimu procesu. Martin si vsimne napisu na protejsi budove "Pilsener la cerveza de los Ecuatorianos"=plzeňské pivo je pivo ekvadoranu, coz ho hodne pobavi a tak se vrha do vysvetlovani historie piva plzenskeho typu, ze pochazi z CR z mesta Plzen. Chlapi koukaji jak tele na nova vrata a nevericne krouti hlavou. Postupne se dostavame i na osobni temata, svele si rozumime, a kdyz uz je vsechen alkohol vypity a vsem se nam pri mluveni plete jazyk, loucime se a jdeme spat. Takze podtrzeno zuctovano: Martin zaskolil aduanera, seznamili jsme ho s okolim a pak jsme je vsechny opili (i sebe). Parada!! :)

PS: ODKAZ NA GALERKU SEM DAM V PRISTIM [HNEDEM] CLANKU






1 komentář:

  1. Super fotky a skvělé zážitky :) Také se chystáme project Ekvádor na motorkách, tak projíždím a čerpám info. Chtěla bych se zeptat,jaké jstě měli oblečení na cestách a jestli by jste udělali něco jinak nebo si vzali na sebe něco jiného =)

    OdpovědětVymazat