Dobre, Caraz mozna neni mestem, o kterem se pise v kazdem z pruvodcu. Ale to co jsme v nem zazili, si budu pamatovat navzdy. Zasadnim zjistenim je, ze Peruanci, kteri ziji v horach, dokazi delat ty nejveseljsi a nejuprimnejsi oslavy na svete! Ale zacneme hezky poporadku…
Po navratu z treku, jsme nepohrdnuli poradnou posteli a sprchou v malem meste. Tentokrat jsem vycuchal veceri ja a tak jsme si dali luxusni grilovane kuratko s hranolkami a salatem. Na tom nezkazi nikde na svete nic, zvlast kdyz je to ta jedina specialita, kterou v restauraci nabizeji. Specializovanym restauracim ciste na grilovana kurata se tu rika Pollerie (Pollo = Kure), nebo-li cesky Kuřárny. Zajimavosti teto byly ale, vice nez-li kurata, psi. Ano psi. Meli tu totiz dumyslny system loudeni, kdy kazdy pes obsadil prave jeden stul a smutne loudil. Pri pohledu na ne by nezustalo jedno oko suche, ale vzhledem k tomu, ze po kureti vzdycky zbydou i nejake kosti, bylo jasne, ze se urcite tak spatne nemaji. Ja udelal chybu a oblibil si psa u vedlejsiho stolu. Nefungovalo to. Chtel jsem mu dat kosti, ale nakonec jsem ho musel jeste venku dobehnou a vnutit mu je na ulici… Holt to nebyl pes od naseho stolu!
Dalsi veci, co nas v Carazu dostala, bylo neuveritelne mnozstvi moto-taxi [jako tuktuk v thajsku]. Tento druh dopravy je v latinske americe omezeny pouze na Peru a v jinych zemich jej vidite pouze velmi omezene. A pokud by melo mit moto-taxi sve hlavni mesto, tak to bude urcite Caraz. Jsou totiz vsude! Kam se podivate jezdi malinkate motorky s napevno pridelanym povozem pro dva az pet lidi - podle evropskych smernic 2 lidi, podle peruanskych klidne pro celou rodinu. Novy Tuktuk vyjde na cca 60 tisic. Pak je jeste treba vytunit. At uz na zpusob batmana, spidermana, anebo pouze pridat spousty svetylek a diodek. Nejezdi rychle, nedojedou daleko, ale lidi nemusi chodit. Skoro vubec nemusi chodit. Staci jen mavnout a jedno u Vas okamzite zastavi. Vy pak muzete popojet treba jen 100-200m a dat mu par drobnych. Lidi tu diky tomu skoro nechodi a tloustnou. My jsme se pro srandu rozhodli mistni moto taxi taky vyzkouset... viz video dole.
Na druhy den jsme jeste nechali veci ve meste a vydali se s lehkou motorkou k lagune Paron, kam vede slusne rozbita sotolina. Toto jezero je specificke tim, ze lezi za uzkym kanonem s kilometrovymi zdmi ze skal a ma primo kolem sebe dokonce osm znacne vysokych vrcholku, vcetne jednoho, ktery vypada presne jako pyramida. Co jsem nevychytal, ze jsem na te sotoline bez kufru pekne zatahnul za plyn a i ta stara PiDina v sobe nasla novou jiskru zivota tak z vostra, ze po navratu koukaly ze zadni pneumatiky draty. Kvuli tomu jsme se pozdeji museli vydat jinym smerem, nez puvodne zamyslenym, a hledat nove obuti.
Na druhy den jsme jeste nechali veci ve meste a vydali se s lehkou motorkou k lagune Paron, kam vede slusne rozbita sotolina. Toto jezero je specificke tim, ze lezi za uzkym kanonem s kilometrovymi zdmi ze skal a ma primo kolem sebe dokonce osm znacne vysokych vrcholku, vcetne jednoho, ktery vypada presne jako pyramida. Co jsem nevychytal, ze jsem na te sotoline bez kufru pekne zatahnul za plyn a i ta stara PiDina v sobe nasla novou jiskru zivota tak z vostra, ze po navratu koukaly ze zadni pneumatiky draty. Kvuli tomu jsme se pozdeji museli vydat jinym smerem, nez puvodne zamyslenym, a hledat nove obuti.
A protoze mi ten den bylo zrovna krasnych 32let, nastal cas me omladit. Pajka mi zaplatila 30korun za tu nejluxusnejsi kadernici na mistni trznici a diky tomu, jsem vypadal spise o par let mladsi, nez abych jeden novy rok nabral. Nicmene to nebylo vse, co se na me chystalo. Pajka mi totiz dokonce pripravila velike prekvapeni v podobe velke show a o pulnoci mi zpivalo feliz compleanos (hodne stesti zdravi) nekolik tisic lidi.
Mame totiz velke stesti a posledni dobou, kdyz uz dorazime do mesta, tak se tam zrovna neco deje. Ale treba to neni o nas, a Peruanci proste mozna jen stale oslavuji. A to poradne! Uz odpoledne nam bylo jasne, ze to bude neco velkeho. Na namesti pripravovali castillo [hrady], coz jsou stavby z rachejtli, ktere postupne zapaluji a ktere uz jste meli moznost videt z oslav u Jesuse a Innes. Jenze tady se tu noc kalilo tisikrat vice! Vse zaclo hned po setmeni dlouhym pruvodem deti, mladych, dospelych i starsich oddilu. Kazdy mel sve ubory, svou kapelu a tancoval jak nejlepe umel. Nechybely alegoricke vozy, ale prevladali lide, kteri tancovali a kapely, ktere hraly. Na travniku, kam se nesmi se praly deti a vubec nikomu to nevadilo. A pak to zaclo…
Zaclo to prvnim odpalenim rachejtle. Teda oni vlastne zapalili clovicka, co mel na zadech byka udelaneho z bambusove konstrukce, ktery behal mezi lidmi a ze zad mu strilely rachejtle. Od byka pak zapalili prvni castillo a uz to jelo. Hudba hrala, lidi tancovali a do toho lital ohen a svetlice ruznych barev. V EU naprosto nemyslitelna vec. Nejen, ze tyto rachejtle by u nas urcite ani koupit neslo (made in China), ale dospeli i deti byli tak blizko, ze jsem obcas zatinal zuby strachem o ne. Hned po prvnim hradu zapalili dalsi a po nem dalsi a vzdy se jen “preplo” na kapelu, ktera byla u nej. Az na nektere, co hrali vzadu a vubec neresili ostatni. Na namesti tu bylo tak 6 hradu a byla to velika show. Ale az kdyz vse na namesti pomalu koncilo a my se chystali zpatky do hotelu to teprv zaclo…
Kdyz zacli zapalovat prvni hrady uprostred lidi, zacal jsem dost pochybovat o jejich mentalni pripravenosti. Deti litaly kolem a semtam nejaka rachejtle zamirila do davu. Pavlina nejdrive rikala, ze to moc resim a at jsem v pohode, ale kdyz zacaly litat bambusove vetrniky desitky metru do vzduchu a po vypaleni vzdy zamirily primo do davu, nekterym lidem primo na hlavu, zmenila nazor taky. Pak nasledovalo jeste nekolik hodin te ohnive show. Kazde patro veze se zapaluje postupne manualne a jede se odspodu nahoru. Tady elektronicke spinace opravdu neznaji. Proste maji z kazdeho patra pripravenou zapalnou snuru, kterou zazehnou az po dohoreni patra pod tim. Zapalne snury musi vetsinou nekdo drzet dale od hradu, aby nechytnuly predcasne. V nekterych patrech jsou pak bonusy, jako jiz zminovane vetrniky, nebo bocni veze nebo treba i nekolikametrove kyvadlo. Kazde castillo zastupovalo nejaky konkretni rocnik a na jeho vrcholku se ve finale objevilo cislo s rocnikem, podekovani, anebo dokonce fotografie jejich tridniho ucitele. Verim, ze pro ucitele to muselo byt jeste mnohem vice emotivni, kdyz jim takto vzdali jejich zaci hold po desitkach let od skoly. Nejstarsi rocniky na party promovaly dokonce v osmdesatych letech.
Celou oslavu opravdu tezko popisovat slovy. Pro lepsi predstavu si pustte nejake video, kterych jsem tam natocil opravdu hodne. Hrady byly zapalene skoro nepretrzite, od deviti do jedne do noci, pouze s kratkymi predstavkami. A kdyz bych mel mistni pyrotechniku prirovnat k prazskemu novorcnimu ohnostroji, tak by nase ceska verze mela pouhou jednu rachejtli. A to tu mluvime o oslave zakladni skoly ve meste, ktere ma zhruba 10tisic obyvatel!!!
Posledni den v teto oblasti, jsme jeste zamirili kousek na sever do kanonu del Pato. Kde se setkavaji dve velika pohori – Cordilera Blanca a Cordilera Negra. Skoro se tam i dotknou v uzkem kanonu nad divokou rekou. Diky tomu musi byt cesta vedena desitkami tunelu, ktere nejsou ani osvetlene a obcas nemaji ani zpevnene podlozi. Chteli bychom ho projet cely, ale potrebujeme na pobrezi pro nove pneumatiky a tak padime zpatky a mirime na zapad.
Stoupame pres pohori Cordilera Negra a uzivame si posledni vyhledy na Cordilera Blanca ve kterem lezi narodni park Huascaran. Videt ho cele, takto na zaver, je naprosto fantasticke. Promitam si v hlave vse nezapomenutelne, co jsme v poslednim tydnu videli. Pohlizim na ledovce, na uzky kanon, na jehoz konci je hluboke jezero, na pole na kopcich nize, na oblast zasypanou pri velikem nestesti v roce 1970 i na urodne udoli pod tim vsim. Pajka usina na zemi unavou a ja tak sam pohlizim na to vse a premyslim, jak se tu vse zmeni, az zmizi posledni ledovec…
Žádné komentáře:
Okomentovat