Puvodne jsme si mysleli, ze v Peru je k videni pouze Machu Picchu a Cusco. Po otevreni pruvodce jsme zjistili, ze v tehle zemi je mnohem vice kras! Proto jsme take nakonec v Peru stravili temer dva mesice...
Krome jiz zminovanych pamatek a pohori Huascaran, o kterem uz psal Martin, je dalsim vyznamnym a velmi zajimavym mistem Kuelap. Lezi ve vysce 3000 m.n.m., a tak si rikame, ze se před tim vystupem poradne posilime. Zastavujeme v restauraci u nadherneho jezera a zkousime mistni specialitu - ricni krevety [camarony]. Tohle jidlo by meli jist vsichni, kdoz chteji zhubnout. Proc? Protoze vyloupat masicko je celkem fuska, a tak po nekolika camaronech toho mate uz dost a se slzami v ocich a s krucejicim zaludkem, si radeji na dalsi camarony nechate zajit chut. Ovsem je to opravdu delikatesa a stoji za to je nekdy ochutnat.
Silnice nas pote dovedla az do mestecka Leymebamba, kde jsme navstivili mistni muzeum se sbirkou mumii (o nichz jste se mohli doscist v jednom z nasich jiz publikovanych clanku).
Nyni se pouze zminim o samotne kulture Chachapoyas, ktera je spojena nejen s mumiemi a Leymebambou, ale tyka se i mista Kuelap, ke kteremu se prave vydavame. Chachapoyas kultura se soustredovala kolem udoli reky Utcubamba a jeji pocatky pocatky sahaji az do osmeho stoleti n.l. Zajimave na ni je, ze byla sobestacna a dlouho odolavala podrobeni se jinym skupinam, predevsim Inkum. Nakonec si jeji politickou nezavislost Inkove stejne podmanili, ale uz jim to bylo houby platne, protoze v zapeti se vylodili Spanele a zacala era kolonizace.
Když byla kultura Chachapoyas jeste v rozkevetu, vznikl napr. Kuelap. Nez se k nemu spolecne vydame, potrebujeme si na to odpocinout, nebot se blizi noc. Nastava klasicke hledani mista na kemp, a jelikoz jedeme po sotoline a cestu z leve strany lemuje sraz a hluboke udoli, bereme za vdek vyklenkem ve skalni stene a pote, co mame postaveny stan a vidíme, jak se nad nami zacinaji stahovat mraky, se modlime, aby nezacalo prset, kameni se neuvolnilo a nespadlo nam na hlavu.
Jsem trochu nervozni, ale po chvili zjistuju, ze to neni z pocasi, ale z meho strachu, ktery me dohnal. Od zacatku nasi cesty a vlastne uz dlouho pred ni, jsem se psychicky pripravovala... Vedela jsem, ze to prijde...Tak si tu ted sedim u kotliku, varim nam neco jako cinskou polevku z pytliku a v tom ho vidim. "PicoUZjetady!!!!!!!", vypadne ze me pri tom, co vyskakuju metr nad zem. Pavouk. Martin ho nastesti odehnal, ale protoze mu jeho oci svitily jako dve poulicni lampy a byl tak videt na dalku, mela jsem nutkani ho neustale pozorovat a hlidat, jestli je za tim kamenem a nepriblizuje se. Nastesti pak zaclo prset a nastesti pavouk zmizel a nastesti sutry ze skaly zustaly na svem miste a my meli pomerne klidnou noc.
Rano nas probouzi krasne pocasi, vypada to, ze bude pekne vedro a pri vystupu se zapotime. Jelikoz parkujeme primo pod Kuelapem, muzeme si na pokladne nechat helmy a bundy. Ja jsem uvazovala, ze se jeste prezuju a prevlecu kalhoty, ale Martin povida:"Ja mit ty Tvoje, tak to neresim. Ty Ti krasne profouknou, ale v tech mych jsem jak ve snowboardovych kalhotech, ja se prevlect musim." "No dobra, za dve hodinky jsme zpatky, stejne jsem leniva se prevlekat, to vydrzim.", myslim si v duchu.
Dopadlo to tak, ze kdyz jsme vysli na prvni rozcesti, dali jsme se doprava a sli a sli a cesta misto aby stoupala, tak klesala. Vsude kolem bahno a konske stopy (a trus). To asi nebude oficialni cesta, rikame si... No, jeste ze jsme se vratili na to rozcesti (ze ktereho to bylo asi pouhych deset minut ke vstupu do Kuelapu). Slunce uz palilo a ja najednou slysim: "Pajko, co kdybys skocila jeste na parkoviste. Muzes se tam prevlect a prezout a ja Ti dam i moje motorkarsky boty a prineses mi tenisky, prosim?" a s vyrazem nevinatka se na me podival.
Hura! Konecne jsme na Kuelapu! K opevnenemu mestu s vysokymi kamennymi zdmi se dostavame uzkym vchodem. Chachapoyane to meli moc dobre vymyslene. Kazdy vchod do mesta se postupne zuzoval tak, az jim mohla projit pouze jedna osoba. Zadny nenadaly vpad pocetne skupiny se nekonal. Dostanete - li se az dovnitr, pripadate si jako v nejake historicke pohadce. Jste na vrcholu hrebene, na kterem se nachazi nejvetsi kamenna stavba v Jizni Americe. A jeste je ovinuta kouzelnou prirorodou. A ted si predstavte, ze jste tu uplne sami... tak, jako my s Martinem!! Nadhera, ze? :)
Prochazime se tu zbytky mesta, domu a chramu, ktere byly objeveny az v roce 1843, a to jen diky lidskym sporum o pozemky. Soudce z nedalekeho mesta Chachapoyas se sel podivat, kde ty pozemky lezi a jak vypadaji az ho cesty dovedly na vrchol hory, kde objevil zarostle vysoke kamenne zdi a za nimi cele mesto. Dokonce tohle misto nazval "Babylonska vez v Peru." Pro Martina ma pry Kuelap mnohem vetsi atmosferu nez Machu Picchu plne turistu.
I kdyz uz jsou tu jen kruhove zaklady domu, ale kolem nich stoji stromy jak z divokeho pralesa a vsude, uplne vsude rostou prekrasne orchidee. Navíc Kuelap je mnohem starsi nez Machu Picchu a stoji i na vyssi hore. Predstavujeme si, jak tady na cca 580 m dlouhem a 120 m sirokem hrebeni stalo přes 500 velkych kulatych domu! I ted je videt, ze stal jeden vedle druheho. Pro lepsi predstavivost tu je jeden zcela zrekonstruovany dum i se strechou.
Dalsi pozoruhodnosti je chram "Templo Mayor". Budova ve tvaru obraceneho kuzele, jehoz prumer je v horni casti kolem 13 metru. Uprostred kuzele je hluboka dira, ve ktere archeologove nasly lidske i zvireci kostry. Nekteri historici se domnivaji, ze se zde dely ruzne rituály a zaroven Templo Mayor slouzil jako pohrebiste. Slunce nas krasne hreje a my neodolavame lehkemu odpocinku na kamennych zakladech Kuelapu. Zaviram oci a premyslim, jak sem natahaly vsechny ty sutry, jak sem dostavali vodu a proc lide tohle misto vlastne opustili.. Snad bych tu i usnula, ale hlasy a smich turisticke skupiny stojici pod kopcem, me probira do reality a pri pohledu na hodinky je nacase vyrazit zas o kus dal...
Do udoli se vracime pres mesto El Tingo, kde krome namesti se "sochami" zvirat z ziveho plotu, jinak chcipl pes. Presto to tu je fajn. Nikde zadni turiste, jen dve svitorici babicky na lavicce.. A my pokracujeme znovu do mesta Chachapoyas..
Žádné komentáře:
Okomentovat