Neni nad to zbudit se a zjistit, ze uz si muzete i prdnout. Krasne po ranu prdnout do spacaku bez strachu z blata na hristi! Na WC jsem nebyl od vcerejsiho obeda a to je dobra zprava. Uz jsem OK! Tom ale stale nema mobil. Je sice 9 na hodinkach, ale v Maroku jedou podle Greenwitchskeho casu maji teprve 7hod rano. Jeste 4hodky a jsme tam. Venku je zatazeno, ale teplo. Zimy uz se asi bat nemusime, dokud nebudeme kempovat v horach...
Jsme mezi brehy Spanelska a Maroka. Je zatazeno nizkou oblacnosti a tak se okolni kopecky zasekavaji do tmavych mracen. Fouka velky vitr a dela slusne vlny, poprve za cestu citim jak se lod houpe. Pak se to stane. Z reproduktoru se ozyva, ze kvuli podminkam na mori nemuzeme do pristavu nasledovane vtipnym "thank you for your corporation" :-) Takovy kolos, vrzen bokem o pobrezi, by dokazal pristav asi slusne pomuchlat.
Asi po hodine cekani nakonec lod preci jen rozvazne pristane u brehu a zacne vylodeni. Jedna dodavka pretizena harampadim za druhou si to uz sinou ven z lodi. Da trochu prace proklickovat do nizsiho podlazi, kde potkavame Bena. Tresu mu rukou a preju hodne stesti na vyjezdu u celniku. Venku je sileny vichr. Ve vzduchu litaji drobne kaminky a spousta pisku. Opravdu mam problem moto udrzet v malych rychlostech a kdyz zastavim bojuju co to jde, aby na me moto nespadla. Nakonec dopadluju k celnikum, ale zaparkovane moto je totalne nestabilni tak je prosim o preparkovani do zavetri. To by bylo, aby mi tu spadla. Kontrola probiha tak, ze kdo ulovi dulezite tvariciho se typka s cepici prvni vyhrava. Moje "bon jour mesieu" ani "por favor" absolutne nepomaha. Arabove maji prednost. Nakonec se dobelha i k nam a vychutna si me odeslanim na policii. Fizl mi prolustruje pas, ale po nekolika minutach nic nenamita a rika "OK". Ani razitko nedostanu a uz jsem zpatky u celniku. Opetovny boj o pozornost a nakonec dostavam zelenou. V porovnani s Tunisem nebo jinymi zememi je to az moc lehke. Na vyjezdu jen mijim exchange, ale protoze Tom uz odjel, tak pokracuji...
To se nakonec stava osudnym. Zjistujeme, ze vubec nejsme v Tangeru, jak jsme predpokladali, ale cca 60km daleko mimo civilizaci. Dojezd 50km na palubce mluvi za vse. Nejsou Dirhamy a tak nakonec musim vyhandlovat par litru za spatny kurz u obsluhy benzinky. I tak vychazi litr na jedno Euro. No, Iran s 8kc to neni, ale i tak luxus. V EU aktualne stoji kolem 1.50EUR. Dalsi prekvapko je v podobe vyjezdu z dalnice, kde opet nic jineho nez Dirhamy a par pofidernich marockych karet neberou. O tom, ze jsem ztratil kartu, kterou jsem dostal pri vjezdu na dalnici ani nemluve. Kdyby mluvili anglicky, tak aspon nevypadam jak uplny kokot a muzu vysvetlit, ze vitr na severu udelal svoje. Cestou po dalnici me nekolikrat malem sejmul a pres most jsem musel jet jen 60km/h. Jinak uz cesta po dalnici byla celkem exoticka. Vichr plny pisku doprovazi farmari orajici pole po staru s pluhem zaprazrnym za volem na jedne strane. Na druhe jedou typci na oslikovi, a v dalce pod mostem se pase stado velbloudu, idylka... Ale zpatky k mytnemu. Nakonec nam vyjedou uctenky a poslou do mesta vymenit penize, coz delam hned za rohem u vekslaka a splacim nas dluh. Ve meste menime penize v bance s kurzem asi 11dh/eur. Celkem v pohode, aspon se to bude dobre pocitat. Nasleduje navrat k vekslakovi a obed v jeho restauraci. Mame pro sebe celou zahradku a uz nam nese salat a nasleduje marocke Tajiky s kuretem. Caj je ale fakt hnus! Vetsi prasarnu sem jeste nepil. Brutalne silny a preslazeny caj redim vodou z camelbaku, ale i tak se to neda pit. Jedine co me uklidnuje je pohled na patnactiletou servirku a jeji "ctyrky". Na tydle "alahovi dary" si bude muset asi poridit brzo nosice. :-)
Dale pokracujeme uz jen po statni silnici. Sice je dost provoz, ale nase moto s klidem svizne razi cestu na jih. Jedine co ji zneprujemnuje je ten svinsky saharsky vitr plny prachu a pisku. Teplota se postupne zveda az na 28stupnu a ja svlekam co jde. Nasleduje rozjezd bez batuzku, ve kterem mam vsechny doklady a kdyz si vsimnu uz jsem par km dal. Nastesti lezel celou dobu za mnou na kufru a neupadl cestou! Uff. Ztratit pas hned zpocatku, to by nastvalo.
Jak cesta ubiha, jen premyslim jakej bordel vsude kolem je. Todle je jedna z nejbohatsich a nejcivilizovanejsich zemi Afriky a je to celkem sila. Tom asi dal na jih uvidi slusny prusery... Ve finale hledame misto ke kempovani uz dost pozde, ale i tak najdeme super flek nad peknym udolim kolem potoka. Pod nami kvakaji zaby, po kopcich kolem stekaji psi a vlci a z vesnice v dali hyka semtam osel. V pravou chvili zacnou dolehat zvuky motlitby z nedaleke mesity a ja usinam stastne s pocitem, ze jsem opet na cestach...
Zatím slušné, těším se na další zápisky a držím palce!
OdpovědětVymazat